ZDRAVOTNÍ POJIŠTÌNÍ
Po více jak padesáti letech kadeønièení jsem byla donucena øemeslo povìsit na høebík. Trpìla jsem èastými bolestmi zad a pravé kyèle. Èínské masá¾e a chiropraktické manipulace odborníkù od bolestí na nìjaký krátký èas pomohly. Ne však dlouhodobì. Problémy se èasto vracely, a to hlavnì pøi velké pracovní zátì¾i. Èasem byly bolesti permanentní, v noci se nedalo pokojnì spát. Zaèala jsem se pøi chùzi kolébat jako kachna. Nezbývalo nic jiného ne¾ navštívit praktickou lékaøku. Ta mì poslala na rentgen zad a kyèlí. Mimo jiné na test hustoty a pórovitosti kostí. Diagnóza pøišla ne zrovna nejlepší ‐ silná osteoporóza kostí s ohro¾ením zlomenin. S dopisem od doktorky jsem spìchala ke specialistovi Dr. S, který mi byl doporuèen mými syny. David se v posilovnì seznámil s mu¾em po operaci obou kyèlí a ten si nemohl Dr. S vynachválit. Stejnou ódou vznášela do nebe doktora jedna ¾ena Danielovi, po operaci jedné z kyèlí. Hraje s ní pravidelnì tenis v klubu pøátel.
S nadìjí jsem se s dopisem mé lékaøky vypravila do ordinace za Dr S. Recepèní dopis pøijala a podstrèila mì k vyplnìní pøijímací formu. Poslední otázka byla: "Uveïte prosím privátní zdravotní pojištìní". Øíkám jí, ¾e privátní pojistku nemám, akorát tu co musí mít ka¾dý obèan v Austrálii pod názvem "Medicare." Takové základní pojištìní, za které automaticky strhávají roèní poplatky. Jediné co si platíme extra je roèní poplatek na ambulanci v pøípadì odvozu do nemocnice, nebo» bez tohoto opatøení je odvoz drahý. Hroznì drahý a to od 700 a¾ do 1000 australských dolarù. ®ena na mì vykulila oèi a s politováním mnì sdìlila, ¾e Dr. S. ¾ádného pacienta bez privátní pojistky nepøijímá. Na stìnì za recepèním stolem byli zvìènìni mimo Dr. S. dalších pìt doktorù ortopedù. Øíkám té paní, a» mì objedná k nìkterému z nich, ¾e je mi nakonec úplnì jedno ke kterému, ¾e zmiòovaného stejnì neznám. Ona na to, ¾e mì asi zklame, ale ¾ádný ten doktor pacienty bez privátního pojištìní nekonzultuje. To se mi mo¾ná jenom zdá, pomyslela jsem si. Tak¾e tady ti všichni doktoøi asi dìlají jenom business a bez pojištìní se na pacienta ani nepodívají a ani nemají zájem ho léèit? To je tedy vyhlídka k uzdravení, šlo mé myšlenkové brebentìní.
Ještì mì ta pøíjemná paní, která plní pouze své úkony a za pravidla této zdravotní organizace není zodpovìdná poslala do obchodního støediska. A» si zajdu do nìjaké mnou z vybraných agentur a zaøídím si privátní pojištìní. Pak se mám vrátit a bude mi vyhovìno. Tak jsem se tam pro zajímavost vypravila. Zašla jsem do Medibank private, pøes kterou máme tu extra ambulantní pojistku s tím, ¾e bych si chtìla doplnit plné pojištìní. To, co agent vypoèítal se mnou otøáslo. Netušila jsem, ¾e pro man¾ele roèní poplatek èiní a¾ 6000 australských dolarù. Dostala jsem plno papírù k prostudování a rozlouèila se s ním, ¾e po uvá¾ení se mo¾ná vrátím. Vypadla jsem ze dveøí, a ještì za mnou agent vybìhl s tím, ¾e musím být èlenem 12 mìsícù, aby pojistka byla platná. Vzpomnìla jsem si, ¾e jsme si pøed 40 lety platili nìjaké extra pojištìní. Po operaci krèních mandlí (bylo mnì tenkrát 28 let, týden jsem byla v nemocnici s komplikací a krvácením) mnì oznámili, ¾e pojištìní je neplatné, proto¾e jsem si ho platila pouze 9 mìsícù a podmínka je 12 mìsícù. Operaci jsem musela zaplatit, proto¾e zákrok byl v privátní nemocnici. To pøekvapení si nechali a¾ po operaci. Pøed operací se zeptali, ale neøekli, ¾e rok splácení je podmínka. Po ukonèení léèby jsem pojistku zrušila. Bez té pojistky, kterou mi neuznali bych si poèkala na bezplatné ošetøení ve státní nemocnici, akorát do té doby, ne¾ bych pøišla na øadu. Ani nápad pomyslela jsem si! Nic privátního platit nebudu. Kde je ta døívìjší lékaøská péèe? Kdy¾ jsem byla mladá maminka a onemocnìlo mi dítì, náš obvodní lékaø pøijel k nám domù v jednu hod. ráno s brašnou a na kole. No nic, nedá se to zmìnit, doba holt jde dopøedu a toto jsou pouze moje pozitivní vzpomínky na obìtavého, poctivého èeského doktora.
Odcházela jsem podrá¾dìná s èernými myšlenkami, ¾e jestli¾e se mi nepodaøí najít ortopeda, který léèí i bez pojistky, budu se na vìky kolébat v bolestech ze strany na stranu. V pøemýšlení mì vyrušilo pozdravení známé, kterou jsem ji¾ dlouho nevidìla. Otázka, co mì trápí, ¾e vypadám tak vystresovaná mì zarazila. " Víš co, Jaruš, jestli máš èas pojïme na kafe a já ti povím co mám na srdci." V kavárnì jí líèím mùj problém a cítím se bezmocná. Jarka øekla, ¾e není nic ztraceno a» nezoufám, ¾e je pùl roku po úspìšné operaci kyèle, a její ortoped ¾ádnou pojistku nevy¾adoval. Opravdu, nestaèila jsem se divit? Opravdu, ona na to. Ptala se mì proè hledám privátní doktory? "Já je nehledám, Dr.S. mi byl doporuèen. Kdo to mohl tušit, ani moje doktorka nevìdìla, ¾e bez pojistky ho nikdo nezajímá. Peèlivì jsem si zapsala jméno Jarušèiného ortopeda a na druhý den pelášila k mojí doktorce s prosbou o doporuèení k Dr. M. Ta byla šokována, ¾e jsem byla odmítnuta dokonce šesti doktory a vzala pøípad do svých rukou. Ne¾ napíše dopis, radši Dr.M do ordinace zavolá a zeptá se jak se vìci mají. Sekretáøka ji ujistila, ¾e ¾ádnou pojistku nepotøebuji, pouze a» se dostavím s tou státní, základní "Medicare". Úleva, sláva, jsou tu doktoøi, kteøí léèí a nevidí pouze dolárky. Domluvila mi datum návštìvy, napsala mu dopis s mými problémy a já se spokojenì vracela domù, ¾e se koneènì nìco pozitivního dìje. V urèený den návštìvy jsme v èekárnì s Vladimírem netrpìlivì èekali na pøijetí doktorem M. Nevìdìli jsme co máme oèekávat, chtìli jsme oba vìdìt co napoví moje rentgeny. Mezitím jsem vyplòovala dotazník, kde nebyla ¾ádná zmínka, co mám za pojištìní. V tom se objevil vysoký, pohledný mu¾ odhadem asi 47letý a zval nás oba do ordinace. Navzájem jsme se pøedstavili. Zeptal se nás opatrnì odkud pocházíme. Zjištìním, ¾e z Èeské republiky se jeho tváø rozzáøila a s nadšením nám sdìlil, ¾e jeho dìdeèek byl Èech. Sedìli jsme pøed poèítaèem, kde byly k nahlédnutí moje snímky kyèlí. Dr. M. se divil, ¾e ještì chodím! Ukázal nám snímky zdravých kostí a kloubù k porovnání s mými. Øekl, ¾e je nutná operace nejdøíve pravé kyèle a v blízké budoucnosti levé kyèle. Vyplnil se mnou formu do nemocnice, na které se zmínil, ¾e jsem pøednostní pacient s minimální èekací lhùtou 3 mìsícù. Ujistil mì, ¾e se nemám èeho obávat, proto¾e operace tohoto druhu jsou bì¾né, zajeté, a navíc mì uleví od nepøíjemných bolestí. Rozlouèili jsme se s podìkováním a na vidìnou ve státní nemocnici.
Mezitím jsme se sešli s pøítelem, který byl zrovna po operaci obou kolen, v privátní nemocnici. Platí si privátní pojištìní u¾ mnoho let. Byl pøekvapen, ¾e musel doplácet $10000 za ty dvì kolena. Co¾e? Tak¾e v privátu, pøi tak vysokých roèních splátkách se nakonec ještì doplácí? Nestaèili jsme se s man¾elem divit. Doposud nám zdraví slou¾ilo a v¾dy, kdy¾ byl nìjaký zdravotní problém staèilo nám ošetøení pøes základní státní pojistku Medicare. Výhoda tìch privátních pojistek je, ¾e se na lékaøské zákroky nemusí èekat. Jestli¾e je však pøípad naléhavý je pacient ošetøen i bez pojištìní okam¾itì.
Po slíbených tøech mìsících èekání jsem se koneènì dostala na pøedoperaèní testy. Všechno bylo v poøádku, akorát se anesteziolo¾ce nezdála moje štítná ¾láza. Trpím ji¾ 16 let zduøením. Je to struma neboli vole. Vyvolaly to dvì injekce proti chøipce, asi nìjaká reakce co mùj systém a dìdièné náchylnosti nesnesly. Krevní obraz ukázal zvýšenou reakci, ale pouze minimální. Musela jsem se chtì‐nechtì podrobit dalšímu vyšetøení, a to CT testu a ultrazvuku. Byla obava, aby pøi uspání, jestli¾e by struma tlaèila na dýchací trubici, nevznikly nìjaké komplikace. Výsledky pøišly v poøádku, ale tím se èekání na operaci o mìsíc prodlou¾ilo.
Byla sobota 25. bøezna 2023 a já pøišla na øadu odpoledne jako ètvrtá pacientka, poslední pøípad toho dne. Mìla jsem strach, asi jako ka¾dý, kdo jde pod nù¾, avšak s dùvìrou, na úspìšný zákrok a zbavení problémù. I kdy¾ jsem vìdìla, ¾e hned v poøádku nebudu, ¾e mì èekají rehabilitace, bolesti mo¾ná i komplikace. Nebyla cesta zpátky, muselo to být jinak mì èekala budoucnost s hùlkami nebo to nejhorší na vozíèku. Ještì pøed uspáním za mnou do pøedoperaèního sálu pøišel Dr. M. s tím, ¾e se mu mùj rentgen nelíbil. Mìl obavu, aby pøi operaci nepraskla pøi té mé osteoporóze nìjaká kost. Za dvì na pùl hodiny po operaci jsem se probudila na pohotovosti, kde mì nìjakou dobu pozorovali, testovali, jestli je vše ok. Vše bylo v poøádku, tak mì pøevezli na pokoj. Mìla jsem ho sama pro sebe s výhledem na pohoøí zvané Brindabella. Díky však injekci epidural jsem asi a¾ po dvanácti hodinách plnì cítila pohyb nohou. To mì docela vystrašilo, mìla jsem obavu, ¾e ta paralyzace nohou mnì zùstane.
V¾ila jsem se do lidí vozíèkáøù a poléval mì studený pot. Bìhem tìch dvanácti hodin mì však zdravotní personál ujistil, ¾e to je normální doèasný proces a» se nièeho neobávám. Ano, obavy se na druhý den vytratily. Ten den za mnou pøišel fyzioterapeut s tím, ¾e u¾ musím z postele ven a na procházku. Pøišel se zvýšeným vozíkem, o který jsem se lokty opøela a vyšli jsme na chodbu pøed pokoj. Za malou chvilku ho upozoròuji, ¾e se mi toèí hlava a je mi nevolno. Ihned jsme se do pokoje vrátili. Sedla jsem na postel a kdy¾ jsem se po nìjaké dobì probrala z omdlení, stálo kolem mé postele asi pìt lidí. Dva doktoøi se sestrami. Byla jsem napojena na nìjakou pojízdnou mašinu. Jedna ze sester mnì mìøila krevní tlak, který klesl 90 na 50. Údajnì moc nízký. Doktor odebral nìjaký pøedepsaný lék proti bolesti, který to údajnì zapøíèinil, píchli mi injekci a všichni se asi po pùl hodinì, kdy mì stabilizovali vytratili.
Bìhem dalšího pobytu vše bylo jak má být. Odmítala jsem i ty další dryáky proti bolestem. S jinou terapeutkou jsem chodila na procházky s berlemi. Ta mì s nimi uèila chodit po schodech. Po necelém týdnu, kdy mì propustili, jsem se léèila u¾ v domácím prostøedí. Dalších šest týdnù jsem chodila na rehabilitaèní cvièení a na kontroly k mé lékaøce a mému ortopedovi. Ten byl s mým progresem nesmírnì spokojený. Hned u nìho v ordinaci jsme spolu vyplnili dotazník k operaci levé strany. Ta levá kyèle není tak urgentní, prý kategorie 3. jak byla ta pravá kyèle kategorie 1. Na ten druhý zásah si klidnì poèkám. U¾ tou první operací se moje kondice zlepšila. Kdyby se však moje situace zmìnila a nastaly komplikace s problémy, mám se hlásit na pohotovosti a tam bych mìla nárok na rychlý zákrok i bez drahé privátní pojistky.
