Dvojí metr
Nemám rád ty dny, kterým ti lidi, co u mne bydlí, øíkají svátky. To mne poøád stále vyhání pryè. Copak, kdy¾ je venku teplo, to mi nevadí, rád se rozhlí¾ím, co je okolo nového. Jen¾e v zimì, to je hrùza, kdy¾ mi tlapky zebou. Nìkdy jsou ty svátky dobré to, kdy¾ mi nìkdo pøinese nìjakou mlsku.
Nejhorší jsou ty svátky, kterým øíkají vánoce. Jednak jsou v zimì, a to nemám vùbec ¾ádný klid na pøemýšlení. Do nìkterých místností vùbec nemohu chodit, klidnì zamknou místnost, kde mám misky s jídlem. Taky si strojí stromek do rùzných blyštivých vìcí, to mne zajímá, jen¾e mne odhání, abych zase tu parádu jim neshodil. Taky si dávají dárky, to mám rád, proto¾e pak mám hodnì krabic, ty pøímo miluji. Taky miluji jednu tetu, co mi v¾dy pøinese nìco dobrého. Tentokrát pøinesla velkou krabici, tak jsem se tìšil, jak se pomìju. Jen¾e v té krabici byl pes. No pes, byla to taková krysa, a¾ se mi zje¾ily všechny chloupky na ko¾ichu. A abych se seznámil. Moc se mi nechtìlo, ale jsem dobøe vychovaný, tak jsem si šel èuchnout. Bylo mi hned jasné, ¾e s tím se nebudu kamarádit. Úplnì mi staèil ten je¾ek, co se nastìhoval pod mùj balkón a chroustal moje granule. Tak jsem mu alespoò potají upíjel vodu, jen¾e granule mu pak nedávaly do mistièky, ale házely do trávy. To bych se nasbíral, radìji èekám a¾ jsou v mistièce. Ještì¾e se u¾ odstìhoval. Kdyby si poøídil místo tìch pichlavých bodlákù ko¾ich jako mám já, tak bych ho dávno vyhnal, jako toho bíloèerného kocoura, co mi chodil na kapsièku a granule. Svùj rajon si dobøe hlídám.
Na balkonì jsem rád, mám výhled na všechny strany a krásnì se tam pøemýšlí na sluníèku. Jen¾e ta nejmladší, co u mne bydlí, šla s tou krysou na procházku. Jedním okem jsem je pozoroval, proto¾e se na obzoru objevili kluci, ty rád nemám, stále mi ubli¾ují. „Co to máš za obludu“? Smáli se. Nevím, co je obluda, ale asi nìco smìšného. Jen¾e nový výbuch smíchu nastal, kdy¾ mu øekla Rex. To u¾ bych se smál i já, proto¾e kdy¾ jsem byl ještì Mazlíèek, tak jsem koukal na obrázkovou bedýnku, a tak byl velký pes jménem Rex. Ti moji podnájemníci øíkali, ¾e je velmi šikovný, jako kdybych já nebyl. Umím toho hodnì, kdy¾ se mi chce. Taky chytat myši. Maminka mne nauèila, dávat je pøed vchod, pak budu pochválen. Tak jsem to udìlal, kdy¾ jsem chytil první myšku. Jé, to bylo øevu, kdy¾ ji sousedka tam uvidìla. Tak je nosím na balkón, ale ¾ádné pochvaly se nedoèkávám. Teï jsem zvìdavý, co bude, a¾ bude lovit ten Rex. Sousedovi øekli, ¾e je to krysaø, co loví myši. Já to vìdìl od zaèátku, ¾e je to krysa, mùj èuch nikdy nezklame. Tak nevím, kam je bude dávat, aby to zase nebylo na mnì. Kdy¾ mi krysaø se¾ral granule, tak na oplátku a taky jsem mìl hlad, snìdl jsem mu maso, tak mne vyhodili za to ven. Jemu za granule, se nic nestalo. Kdy¾ jsem byl malý a poèùral jsem se, tak mi v tom máchaly èumáèek, jeho lou¾ièku bez øeèí uklidily. Taky jim nevadí, ¾e se vùbec nemyje. To já se myji celý den dùkladnì. Ani hromádky neumí zahrabávat jako já.
Nejradìji jsem ale doma sám. To si zalezu, kam se mi to zrovna hodí a pøemýšlím. Jen¾e ono to z poèátku nebylo jednoduché, podnájemníci mne èasto nechali o hladu. Ale pøišel jsem na to, jak se pøipomenout, proto¾e zpùsobnì sedìt u misky a èekat, se nevyplatilo. Zaèal jsem ráno se motat kolem nich. Nejdøíve u tìch malých, ale to moc nepomáhalo. Toho nejvìtšího jsem se bál, èasto mi šlápl na packu a moc to bolelo. Jen¾e pak náhodou jsem nestaèil pøed ním uhnout a on zakøièel „udìlejte s tím kocourem nìco, a» se mi nemotá stále pod nohami“. A to fungovalo, ještì jsem si zkontroloval, ¾e k masu jsou i granule a taky voda. I kdy¾ jsem byl malý, tak jsem nic neznièil. Ani ten pelíšek i kdy¾ jsem radìji mìl krabici. Také baèkory jsem mìl rád, hlavnì ty velké, krásnì vonìly, ale neroztrhal jsem je. A koberec? Ten mi vùbec nevadil, ani s tìmi tøásnìmi jsem si nehrál. Jen¾e u té krysy nic nevadí. Jednou kdy¾ zase hodnì øval, tak jsem ho packou trochu srovnal. To ho rozèílilo, ale na mnì si netroufl, a tak roztrhal svùj pelech. Za roztrhaný pelíšek mu koupili nový, rozkousané baèkory a okousaný koberec vyhodily.
Ale teï ani po jejich ranním odchodu není klid. Ten pes neustále øve, a¾ mne bolí ouška. Jen¾e co s tím? Stí¾nosti od sousedù nepomáhají, ¾e a¾ si zvykne, tak pøestane. Do té doby mi ale uši úplnì odpadnou. Pak jsem dostal nápad. Kdy¾ obèas podnájemníci zavøeli místnost se záchodkem, tak jsem se sna¾il dosáhnout na kliku a nìkdy se mi to povedlo. Tak jsem to vyzkoušel na tìch dveøích, co vedou do velké chodby. Trvalo to dlouho, ne¾ se to povedlo, ale najednou krysa byla pryè. Prùvan dveøe za nim zavøel a jak jeèel na chodbì, tak ho nìkdo pustil ven. To jsem si u¾íval klidu, zato veèer bylo bo¾í dopuštìní, Rexík se hledal a kdy¾ se koneènì našel, to bylo radosti a mazlikování. Kdy¾ jsem ztratil já, tak o tom ani nevìdìli a divili se, kdy¾ mne sousedka pøinesla. Teï najednou nastalo vyšetøování. No, doufal jsem marnì, ¾e se krysa nenajde. Byl jsem mimo podezøení, proto¾e pøece neumím otvírat dveøe. Aby se to neopakovalo, tak se dveøe zaèaly zamykat, a to u¾ jsem otevøít neumìl i kdy¾ jsem se moc sna¾il. ®e to dìlám já mne prozradily škrábance na dveøích a byl jsem potrestán. Jsem smutný. Rodina mne nìkam odvezla odkud nemohu utéci, a tak èekám, kdy si pro mne pøijdou.
Jak se tu objeví nìjací dvojno¾ci, tak hned bì¾ím je pøivítat, jen¾e podnájemníci to nejsou. Na mé volání nikdo tu klec neotvírá. Já vím, misku tu mám plnou, i vodu dostávám, ale ven mne nikdo nepustí. Stejnì se neustále myji, abych byl èistý, a¾ si mne vyzvednou. Nebo, ¾e by mne vymìnili za tu krysu a budu tu muset zùstat napoøád, stále nad tím pøemýšlím. Co stále, ale nechápu, ¾e dvouno¾ci pou¾ívají dvojí metr, jeden pro mne a jiný pro krysu. To je mezi lidmi bì¾né?
Dvojí metr