Mùj prázdninový zá¾itek
Lesy, prameny, èistý vzduch- to je Svatá Kateøina, místo, kam jsme se vydali na polodenní výlet.
„Vy jste tam ještì nikdy nebyli?“ ptali se nás udivenì naši sousedé v kempu. „Urèitì se tam podívejte, je to odtud kousíèek.“ A tak jsme jeli…
Mìli jsme s sebou vnuka. Je mu deset, a jen tak nìco ho nenadchne. Pokusili jsme se povzbudit jeho zvìdavost vyprávìním o tom, co uvidíme a zdálo se, ¾e ho to zaujalo. Aby ne- krása pøírody, na to moc neslyšel, ale tajemno a síla kamenù, to u¾ bylo nìco jiného.
Objí¾ïka tìsnì pøed cílem nás sice trochu zaskoèila, ale co, o prázdninách je èasu dost. Cestou od auta k cíli jsme posbírali pár hub, do pusy strèili pár malin a ostru¾in, a hned bylo veseleji. To nejlepší nás ale teprve èekalo.
Nechci popisovat celý areál, nejsem reklamní plakát, jen to, co nás nejvíc zaujalo. Napili jsme se ze dvou zdejších „zázraèných pramenù“- Sv. Kateøiny a Sv. Markéty, pojmenovaných po dívkách, které se díky nim vyléèily z tyfu – stalo se v 16. století. Ale historie zdejšího okolí je daleko starší - pohané prý v okolních lesích vykonávali své obìtní obøady.
Obdivovali jsme pøedevším dvì místa. Ajurvédský pavilon, v architektonické soutì¾i vyhodnocený jako „Stavba roku 2019“. Zastaví se pøed ním asi ka¾dý, kdo jde okolo. Pøedstavte si sto obrovských ¾ulových pilíøù a na nich budovu ze skla, vedle meditaèní zahradu se sochami hinduistických bohù, potùèkem a vodopádem. Fakt pøekrásné. A kdy¾ máte štìstí, jako jsme mìli my, potkáte i indické lékaøe a maséry, s typickým bílým „hábitem“ a èervenou teèkou na èele.
Ajurvéda je vìdou o ¾ivotì. Vznikla pøed pìti tisíci let v Indii, klade dùraz na harmonii tìla i ducha, pomáhá obnovovat vnitøní rovnováhu – masá¾emi, vonnými oleji, stravou, sepìtím s pøírodou. Nevyzkoušeli jsme, jen jsme okukovali.
A nakonec vrchol našeho výletu, kamenný kruh druidù, sestavený z 33 obrovských kamenù, tzv. menhirù. Uprostøed kruhu je naplocho polo¾ený velký kámen, vnì kruhu pak tabule s „návodem k pou¾ití“. Celá tato replika dávných staveb navazuje na dávné zkušenosti našich pravìkých pøedkù. U¾ oni vìdìli o léèivé síle kamenù. Krystaly mají schopnost zpracovat a usmìrnit svìtlo a zemskou energii a pøedat ji dál. Musím pøiznat, ¾e to místo má svou atmosféru, která pùsobí snad na ka¾dého, kromì mého man¾ela, který je od pøírody skeptický k podobným aktivitám. Ani já docela nevìøím na síly mezi nebem a zemí, ale proè to nezkusit.
Pokynùm z informaèní tabule jsme úplnì nerozumìli, ale naštìstí u nich byly dvì návštìvnice, které nám vše ochotnì vysvìtlily. Náš vnuk, neposedný a obèas docela divoký, zmlkl a zvá¾nìl a jako první z nás si dodal odvahy a šel „meditovat“.
Snad nezapomenu na nic dùle¾itého. V kruhu musíte být sami, batù¾ky, tašky a pøedevším elektroniku- mobily nechat mimo kruh. Vstupuje se západní branou mezi dvìma kameny, roztáhnete ruce a dlanìmi se obou na chvíli dotknete. Poté si na 2 minuty lehnete na støedový kámen, nohama k východu, zavøete oèi a sna¾íte se úplnì vypnout, o nièem dùle¾itém nepøemýšlet.
Prùnik energie støedového a obvodových kamenù najde váš tìlesný èi duševní problém. Pøi následném procházení kolem všech kamenù polo¾íte na chvilku dlaò na ka¾dý z nich a chvilièku tak zùstanete. Mo¾ná vás jeden z nich nìèím upoutá, k nìmu si pak zády sednete a chvíli se u nìj zdr¾íte. Dá vám sílu, energii, rovnováhu. (Prý)
Pøi man¾elových nevìøícných poznámkách dámy øekly, ¾e on a» dovnitø vùbec nechodí, ¾e je to pro nìj ztráta èasu. V duchu jsem se musela smát. Kluk to vzal ale úplnì vá¾nì. Šeptal mi, ¾e støedový kámen mu zašumìl do ucha pssst, a pøi obcházení mìl pocit, jako by mu jeden z kamenù øíkal: Tady zùstaò. Tak se u nìj na chvíli posadil. Byl z toho úplnì rozhozený. Já jsem taky tak trochu „nevìøící Tomáš“, ale do kruhu jsem vstoupila a plnila to, co jsem mìla.
Kameny mi nic neøekly, ale pravda je, ¾e takový pocit klidu, pohody a oproštìní od všech starostí a myšlenek byl také docela fajn. Vnuk mìl skvìlý zá¾itek a celý den byl velmi hodný, dokonce uprostøed veèerního vyprávìní odešel do postele se slovy, ¾e je unavený a ihned usnul, co¾ u nìj nebývá zvykem.
Náš výlet se vydaøil, dlouho jsme si o nìm vyprávìli. Kdy¾ budete nìkde poblí¾, mezi Pelhøimovem a Telèí, blízko mìsteèka Poèátky, zastavte se, stojí to za to. Umìla bych si pøedstavit i týdenní pobyt na tomto krásném místì, ale na cenu jsem se radìji nezeptala…
¾dý, kdo jde okolo. Pøedstavte si sto obrovských ¾ulových pilíøù a na nich budovu ze skla, vedle meditaèní zahradu se sochami hinduistických bohù, potùèkem a vodopádem. Fakt pøekrásné. A kdy¾ máte štìstí, jako jsme mìli my, potkáte i indické lékaøe a maséry, s typickým bílým „hábitem“ a èervenou teèkou na èele.
Pokynùm z informaèní tabule jsme úplnì nerozumìli, ale naštìstí u nich byly dvì návštìvnice, které nám vše ochotnì vysvìtlily. Náš vnuk, neposedný a obèas docela divoký, zmlkl a zvá¾nìl a jako první z nás si dodal odvahy a šel „meditovat“.
