Jaroslav Kursa – autor naší vlajky Tak jako mnoho jiných jsem v tomto èase zasedla k televizi a dr¾ela palce našim hokejistùm. Záplavy vlajek nad hlavami fanouškù v hale mi pøipomnìla èlánek, který jsem pøed nìkolika lety uveøejnila v mìsíèníku Doba seniorù.Málokdo jméno tohoto èlovìka zná, nejspíš by témìø nikdo nevìdìl, kdo naši vlajku vymyslel. Skromný èlovìk, Jaroslav Kursa. Zde je tedy èlánek, který vyšel v lednu 2022 v èasopise Doba seniorù.
Autor naší vlajky
Jméno Jaroslav Kursa vám mo¾ná nic neøíká. Pøidám-li ale informaci, ¾e je autorem èeskoslovenské vlajky, je jisté, ¾e to byl velmi zajímavý èlovìk.
Narodil se 12. øíjna 1875 v Blovicích u Plznì. Pracoval jako uèitel a pozdìji úøedník. Na budovì školy, která byla jeho rodným domem, odhalili 28. øíjna v roce 2005 pamìtní desku, na které je bronzová plaketa s jeho portrétem a nápisem: Zde se narodil Jaroslav Kursa, tvùrce èeskoslovenské státní vlajky.
Po vzniku Èeskoslovenské republiky v øíjnu 1918 se stal èeskoslovenskou vlajkou bílo-èervený prapor, pùvodnì zemský symbol Èech. Své koøeny mìl v královském vojenském praporu. Vyu¾íval barvy erbu Èeského království, tedy bílou, symbolizující èeského lva a èervenou jako èervené pole štítu. Velmi podobnou vlajku mìlo ale sousední Polsko a také Rakousko, proto bylo tøeba vytvoøit vlajku novou, originální, která by odrá¾ela sepìtí èeských zemí se Slovenskem, a která by také reprezentovala náš stát ve svìtì.
Na konci roku 1918 byla vytvoøena speciální tzv. znaková komise, jejím¾ èlenem se v lednu 1919 stal i Jaroslav Kursa jako „odborník a kresliè na slovo vzatý“. Pova¾oval úèast v této komisi za èestný úkol svého ¾ivota. Podle vzpomínek lidí, kteøí ho znali, si v¾dycky pøál, aby mohl pro vlast vykonat nìco, co by ho pøeèkalo.
A to se mu povedlo. Pøedlo¾il komisi detailnì propracovaný návrh nové vlajky v podobì bílo-èervené historické vlajky s barvami panovnické a národnì obrozenecké bikolóry doplnìné modrým klínem. Ten pùvodnì sahal do jedné tøetiny a na doporuèení komise byl prodlou¾en na pùlku vlajky. Proè modrý klín? Mìl svými vrcholy symbolizovat trojvrší Tatra, Mátra a Fatra, které je souèástí i státního znaku Slovenské republiky. Vlajka mìla vyjadøovat jednotu Slovenska s ostatními èástmi nové republiky. Jeho návrh byl pøijat jako nejlepší.
Jak dùkladná byla komise pøi svém rozhodování? O tom svìdèí i fakt, ¾e èlenové nechali navr¾enou vlajku vztyèit na nìkolik parníkù a zkoumali, jak z dálky vypadá v pøírodì, jak je viditelná za svitu slunce èi za veèerního šera…
Dne 30. bøezna 1920 v 18.45 poslanci Národního shromá¾dìní Republiky èeskoslovenské její podobu zákonem è. 252 schválili. V loòském roce jsme tedy vzpomnìli 100. výroèí jejího vzniku. Stala se naším oficiálním státním symbolem na léta 1920 – 1939 a dále od roku 1945 vlastnì dodnes. V letech okupace 1939 – 1945 byla nahrazena vlajkou Protektorátu, ale nadále ji vyu¾ívala naše exilová reprezentace a èeskoslovenské zahranièní vojenské jednotky, po osvobození se opìt stala naším nejznámìjším symbolem. Ani rozpad Èeskoslovenska v roce 1992 neznamenal její konec. Pøes poèáteèní nesouhlas slovenské strany zùstala vlajkou Èeské republiky, aby tak byla potvrzena kontinuita èeské demokracie s èeskoslovenskou. Modrý klín je dnes prezentován jako barva jedné z historických zemí Moravy.
Proè je Jaroslav Kursa, autor státního symbolu, tak málo známý veøejnosti? Za svého ¾ivota se uznání ani vdìku nedoèkal, naopak v šedesátých letech byly jeho zásluhy mylnì pøisuzovány hned dvìma jiným autorùm.
Prvním z nich byl výtvarník Jaroslav Jareš. Pravdìpodobnì došel ke stejné myšlence jako Kursa, proto¾e jeho man¾elka našla v zásuvce jeho pracovního stolu nákres podobné vlajky. Ale nebyl èlenem kolektivu znakové komise, jeho návrh neopustil malíøùv ateliér a ani v tiskovém sdìlení ministerstva vnitra z roku 1920 není o Jarešovi ¾ádná zmínka.
Druhým, kdo byl údajnì zmiòován jako autor, byl Josef Knedlhans. Vystìhoval se na poèátku 20. století do Ameriky, byl aktivním Sokolem a vlajkou prý vítal v roce 1918 Masaryka pøi jeho pøíjezdu do New Yorku. Nedochoval se ale ¾ádný dùkaz o pravosti návrhu, do èeské muzejní expozice v Chicagu byl pøedán a¾ v roce 1954 a ani rozmìry a pomìry stran na této vlajce neodpovídají pøijaté podobì.
Zásluhou historikù a vexilologù (odborníkù zabývajících se historií a symbolikou vlajek) byl podrobnì a rozsáhle publikovaný výzkum, který jasnì dokazoval autorství Jaroslava Kursy.
Co o nìm víme? Moc toho není. Skromný èlovìk, který se celý ¾ivot dr¾el v ústraní, nenápadný a pracovitý. Vystudoval gymnázium a poté moderní filologii na Filozofické fakultì Èeské univerzity v Praze. Pùsobil jako suplující uèitel, poté kanceláøský pomocník a v roce 1919 byl jmenován kanceláøským oficiálem v Archivu ministerstva vnitra, dotáhl to a¾ na vrchního ministerského komisaøe, kterým se stal v roce 1931. Zemøel v roce 1950 bez potomkù, pohøben je na Ústøedním høbitovì v Brnì, odkud pocházela jeho man¾elka.
Dlouho byl jeho hrob neoznaèený, v archivech nebyla k dohledání jediná fotografie Jaroslava Kursy, nakonec nìkolik snímkù vìnovala Kursova praneteø. A¾ v poslední dobì se zásluhou heraldikù jeho jméno zaèalo dostávat do povìdomí lidí, roce 2008 byl jeho hrob oznaèen jako „èestný“ a v kvìtnu 2021 vznikl podle návrhu akademického architekta Miroslava Vochty náhrobek ve tvaru státní vlajky s pamìtním nápisem. Autoøi doufají a vìøí, ¾e tento dùstojný náhrobek pøimìje k zamyšlení a vzbudí zájem o naši historii a o tohoto výjimeèného a témìø zapomenutého autora.
Máme tedy výraznou a krásnou vlajku, která je dodnes pova¾ována za jednu z nejzdaøilejších na svìtì a také proto projevme, alespoò dodateènì, uznání èlovìku, který ji vymyslel a navrhl, Jaroslavu Kursovi.
Barvy na vlajce Èeské republiky
Èervená a bílá byly barvy odvozené od štítu a erbovního znamení, modrá byla pøidána v roce 1920 jako souèást zemských znakù Slovenska, Podkarpatské Rusi a Moravy.
Podle lidové pouèky, tedy neoficiální interpretace, znamená modrá bezmraènou oblohu nad zemí, kde je mír, bílá barva symbolizuje èistotu a èervená krev vlastencù, která byla prolita za svobodu vlasti.
Barvy na vlajce Èeské republiky