Advent je oznaèení doby pøedvánoèní a pochází od latinského slova "adventus", co¾ znamená "pøíchod". Církev tím rozumí pøíchod Vykupitele na zem a advent je pøipomínkou 4 000 let, kdy Izrael èekal na Mesiáše, proto ètyøi nedìle.
Advent zaèíná první nedìlí adventní tedy nedìli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak pøedstavuje západ slunce o Štìdrém veèeru. Datum první adventní nedìle je pohyblivé proto, ¾e poslední adventní nedìle - ètvrtá - pøipadá v¾dy na nedìli pøed 25. prosincem, který je hlavním vánoèním svátkem. A proto¾e 25. prosinec je ka¾dý rok v jiném dni v týdnu, tak i první adventní nedìle má ka¾dý rok jiné datum. Advent v¾dy trvá do pùlnoci dne 24.12. ("štìdrý veèer" je vigilie - pøedveèer hlavního vánoèního svátku). Nìkdy se proto stává, ¾e poslední adventní nedìle mù¾e pøipadnout i na Štìdrý den. První adventní nedìle letošního roku pøipadá na nedìli 3. prosince.
Adventní tradice vznikla v ji¾ní Galii a ve Španìlsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent zaèátkem nového liturgického roku, který do té doby zaèínal vánocemi.Liturgickou barvou je fialová.
V západní tradici je advent také dobou zklidnìní. Odpovídalo to ¾ivotnímu stylu našich pøedkù za dlouhých prosincových nocí. To bohu¾el pøi dnešním zpùsobu ¾ivota zùstává opomenuto, naopak, pøedvánoèní týdny bývají dobou horeèného komerèního shonu. Pøipravujeme se tak o klidné setkání se svými bli¾ními i se sebou samými. Pøetrvaly jen symboly, jako je napøíklad adventní vìnec, ozdobený ètyømi svícemi podle poètu adventních nedìlí.
Vìnec je od nepamìti symbolem vítìzství a královské dùstojnosti. I Bible mluví o vìnci jako o projevu úcty a radosti z vítìzství. Adventní vìnec je holdem tomu, kdo je oèekáván, a kdo zároveò ji¾ pøichází jako vítìz, jako král a osvoboditel. Rozlévající se svìtlo z hoøících svící vyjadøuje pøicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, nebo» on je "Svìtlo svìta" , jak praví evangelium sv. Jana.
Obsah adventní doby výsti¾nì vyjadøují staré èeské adventní písnì - "roráty", sestavené podle biblických textù, pøevá¾nì prorockých. Název roráty pochází z nejznámìjší latinské adventní písnì pocházející z 16. století z Francie: "Rorate coeli de super..." - "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...Tyto staré písnì nás spojují s vírou našich pøedkù.
Roráty pøedstavují specifickou podobu ranní mariánské mše v dobì adventní. Typické èeské liturgické zpìvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuøe obdoby. Jejich pùvod lze hledat v dobì vlády Karla IV. Panovník zavedl celoroèní praxi ranních mší na oslavu Panny Marie a k tìmto mším se o adventu pøipojila tradice liturgického zpìvu.
Kromì èeských zemí ¾ádný jiný národ nemá tak krásnì rozvinutou rorátní tradici, a je potìšitelné, ¾e mnohde se rorátní zpìvy - po jistém útlumu – znovu obnovují, ku pøíkladu na Svaté Hoøe, ale i mnohde jinde. Kdo k nim pøíle¾itost nemá, mù¾e dobu pøedvánoèní – advent – pro¾ít alespoò v tichém rozjímání, dennì tøeba jen na chvíli.