Síla slova, Slavomír Ravik O mýtech Starého zákona (4)
Vìru málokdy se nìkterý text doslova podbízel k útoku bezvìrcù – jako mýty o stvoøení, o první bratrovra¾dì a o svìtové potopì, nacházejících se v první knize Moj¾íšovì, ve spisu Geneze. Doèítáme se zde o stvoøení svìta obydleného zvíøaty všeho druhu, a dokonce i lidmi bìhem pouhých šesti dnù. Své místo tu mají i první lidé, Adam s Evou, kteøí poprvé zhøešili nakousnutím proslulého plodu stromu poznání. Vìda, rozumí se pozitivisticky ladìná, odkrývala zatím vrstvy jednotlivých geologických epoch, antropologové sbírali kosterní pozùstatky jednotlivých etap ve vývoji èlovìka a svého èasu mìli dojem, ¾e vyvrátili z koøenù celé biblické podání. Leè celá bible v ekumenickém pøekladu, kterou otevírám, èítá 1254 stran a první kapitola, v ní¾ je všechno zmínìné dìjství obsa¾eno, èítá pouhých sedm stráneèek mýtické povahy. Všechny ostatní strany, poèínaje Abrahamem, jsou víceménì prokazatelné, mimo jiné i archeologickými vykopávkami.
Co se mýtického úvodu týèe, pozoruhodným pøekvapením je srovnávací studie všech svìtových mýtù o stvoøení svìta. V ka¾dém z nich se vypráví o ¾ivelném maléru, o èasech, kdy se na rozbouøených vlnách plavil èlovìk se svým pokolením a zvíøátky, je¾ mìla znovu zplodit nové potomstvo na nové souši. Lidé na evropské èi americké pevninì si prostì vyprávìli tyto báje po celá tisíciletí, ne¾ je zaznamenali první písmáci. Myslím, ¾e tak èinili pomìrnì pøesnì, nebo» lidé v èasech bez písma si tyto události vyprávìli a pamatovali témìø bez chyby.
Ostatnì nezapomínejme, ¾e jde o sdìlení, zformulované poprvé pøed tisícovkami let, ztvárnìné èlovìkem, který neumìl psát a mìl zkrátka jiné starosti a mo¾nosti k rozhojnìní skladu informací o svìtì kolem nás. Pozitivisticky ladìní ateisté, kteøí se obouvali do prvních øádkù knihy Geneze také èasto opomíjeli fakt, ¾e tyto pøíbìhy mìly zcela jiné poslání ne¾ vìda. Lidé, kteøí se chtìli orientovat ve svìtì vùkol, spisovali své pøedstavy symbolickým jazykem ne nepodobným našim snùm. I v našem spánku se odehrávají nejrùznìjší pro¾itky, o nich¾ nemáme nejmenší tuchu, kde k nim došlo, v jakém èase èi ve které kulturní etapì. Z vlastní zkušenosti vím, ¾e se ve snu mù¾eme pohybovat ve starovìkých katakombách, ani¾ bychom mìli nejmenší ponìtí, kým ve svém putování jsme, jakou roli v této snové scenérii hrajeme. Tedy v mýtech je pozoruhodné zejména hluboký pro¾itek, lidský cit èi intuitivní myšlenka. Tento symbolický jazyk je univerzální, pùsobí ve všech kulturách a ve všech vývojových etapách – jenom¾e my lidé, obklopeni, ba zahlceni nejrùznìjšími sdìlovacími prostøedky a dostupnými informacemi, jsme ztratili vnímavost, zapomnìli jsme na slovník této snové øeèi.
A právì v mýtech Starého zákona a jiných mytologií nevstupuje do hry badatelské poznání, ale spíše lidské srdce, odvaha, i bázeò èlovìka, který pøed nìèím nepopsatelným, pøed tajemstvím vyššího principu, s jeho¾ vyjádøením mají obèas potí¾e i soudobí teologové, o skuteènì vìdì ani nemluvì, pokornì pøemýšlí. Vìda v našem ¾ivotì dosáhla triumfálních výsledkù – objevila velký tøesk, doklopýtala k poznání subatomárního svìta, a nejspíše s Bo¾ím po¾eháním došla po tisícovkách let i k výpoètu jedenácti prostorových dimenzí, z nich¾ sami ¾ijeme a musíme se spokojit s dimenzemi ètyømi. A tak se najednou setkávají badatelé ve sféøe pøírodních vìd s filosofií i teologií, a to v místech, kde jsme toto rendez-vous vùbec neèekali.
Zvláštní na tomto symbolickém podání je tedy pøedevším podtext, který nemá nic spoleèného se zoologickým kabinetem, s Brehmovým ¾ivotem zvíøat, ani s nejnovìjšími objevy geologie, jaderné fyziky a antropologie. Mýty bible nám, jako našim dávným pøedkùm, skýtají orientaci ve svìtì, pouèují nás o tom, ¾e nad námi dlí princip, který nás pøesahuje. Varují nás, abychom nepøehlí¾eli tento øád a abychom se ve svìtì, v nìm¾ jsme se ocitli opravdu jen nakrátko, chovali pøimìøenì. Adam s Evou poprvé neposlechli Pána nad svìtem, a tedy se stali smrtelnými bytostmi, byli nuceni opustit bo¾ský ráj a pracovat tvrdì pro svùj vezdejší chléb. Vzkaz pro nás – ¾e zlo bylo zalo¾eno lidmi a my, obèané této planety, si ho musíme doslova odpracovat.
Tak stojí vedle sebe jako samostatné sféry - vìda i mýty psané symbolickým jazykem, vyprávìjící – jako pohádka - o vítìzství pravdy a dobroty. Celá bible od knihy Geneze je vázána hodnotami a orientaèními tabulkami pro náš ¾ivot. Jeden pøíklad za všechny – vìda nám zcela bezpeènì bude vyprávìt o chlebu, teplotì trouby, o kvalitách kvásku, o nutrièní hodnotì mouky. Ale to je také všechno. Nepoví nám nic o tom, jak s pecnem nalo¾it – zdali jej pozøeme sami, necháme-li jej zplesnivìt, abychom ho nakonec vyhodili do popelnice, dáme-li jej slepicím nebo se o nìj podìlíme s nuzujícím. U¾ i pohádky vìdí, ¾e chudák, který se rozdìlil o svaèinu s neznámou staøenkou nikdy neprohloupil. Vzápìtí mu byla dobrota mnohanásobnì vynahrazena.
A to nejpodstatnìjší – ledva doèteme devátou stránku, jí¾ vlastní bible teprve zaèíná, vyskoèí na nás na dalším listu reálné bytosti – první osobou je Abraham, praotec ¾idovského národa, který uzavírá s Bohem smlouvu. A ta zní: (Gn 17.4): JÁ JSEM A TOTO JE MÁ SMLOUVA S TEBOU. Klíèová a nejpozoruhodnìjší vìta celého Zákona.
Pøedkládá: Olga Janíèková
Ilustrace: Biblické pøíbìhy, Ravik
