Síla slova, Slavomír Ravik O babylonském zmatení jazykù (7)
Jak se to stalo? Plochostí a nepøesností myšlení. Svìdèí o tom vyjadøování mocných, kteøí se protlaèili a¾ ke kormidlu dìjin a tím pádem i do našich osudù. Špatnì vychovaní absolventi nepøesvìdèivého vzdìlání, jazykoví diletanti, kteøí si prùbì¾nì nedoplòují mezery èetbou, tedy u¾ívají jazyka jako prostøedku k manipulaci, zejména ve chvíli, kdy se chystají do provozu volební urny. S klesající úèastí prostého èlovìka v této prùhledné høe si uvìdomujeme, ¾e pøíští adepti mocenské struktury vìdomì u¾ívají novodobého šifrování jako kouøové clony, zastírající nechutné ambice zápasících stran.
Slova se stala smìnným prostøedkem, který ovšem prošel neslýchanou inflací. Inflace je pojem z finanèního svìta. Jenom¾e jak shledáváme, to, co se odehrává na bankovních kontech, probíhá i ve veøejném ringu, kde dochází k jazykové devastaci, k plytkým výrokùm státníkù a prohlášení mocných. Nemají myšlenky, které by nám pøedávali, u¾ívají frází jako prefabrikátù pro budování svých babylonských vì¾í, èím¾ ovšem devastují naši slovní výbavu a tradice, zatímco kultivované osobnosti pracují jen v tichosti svých pracoven. A jak by øekl filosof Emanuel Rádl, velké myšlenky se rodí, ovšem¾e v skrytu, kdy¾ svìt ještì spí a mlha se teprve zvedá nad zam¾eným údolím.
Této skuteènosti si byly vìdomy i dávné osobnosti, právì tak jako Jan Amos Komenský, který snil o velikosti jedince, jen¾ je svým vlastním knìzem, zpovìdníkem ba i filosofem a uèitelem. V promìnìných kulisách doby se k tématu vyjádøil Karel Havlíèek, o nìco pozdìji George Orwell, jeho¾ sci-fi se stávají v dnešní dobì realitou. Sám jsem pøispìl do tohoto mlýna nezávisle na pøedchozích autoritách svou Totální krizí psanou v hlubokých vodách minulého zápasu bezmocných s hrubou silou moci. Co se týèe Orwella, ten shledal, ¾e angliètina (a de facto ka¾dý jazyk) je øeèí špatnou, ošklivou a nepøesnou, nebo» i naše myšlenky jsou buï povrchní, nebo hloupé. A tedy špatný slovní projev nemù¾e být ne¾ jen pádem do ještì vydatnìjšího a hloupìjšího myšlení. Inu shledáváme, ¾e autor projevu – vìtšinou pøed televizními kamerami, nám nemá co øíci, a ve své neobratnosti mu vlastnì nezále¾í ani na tom, zda mu lidé rozumìjí, zdali prohlédli jeho umdlený projev èi doèká-li se obecného souhlasu.
®e je vám pøi ètení toho, co dnes a dennì slýcháváme špatnì? Inu toto nadìlení, které formuje myšlení obèanstva, kazí dobré mravy a vede k úpadku ducha, je dnes naším údìlem, pokud opotøebováváme - pøi nedostatku èasu a vysoké cenì kvalitní literatury - vlastní slovní zásobu. A tak jedinou útìchou je tušený duchovní platino-iridiový metr, jím¾ bude jednoho dne všechno násilí, podfukáøství, chytraèení i soudobé elitáøství postaveno na své místo. I dojde, jak známe z biblických zvìstí, k oddìlení zrna od plev.
Teprve v tom okam¾iku shledáme, ¾e tu bylo balastu a neèistot víc ne¾ skuteènì zúroèeného zrna. Ji¾ nyní však docházíme - na pozadí striptýzu moci – k jednoznaènému závìru, ¾e úrovni jazyka, slova èi myšlenek pøedchází pád kultury a mravù. O tom nás ostatnì pouèuje nejen historie veleøíší, po nich¾ zbyly jen ruiny. Však se rozhlédnìme i dnes kolem sebe.
