Vyznání díkù za knihy o Janu Husovi
Obec Moravièany, 30 km od Olomouce vlastnila urèitou dobu knihovnu. Pouze jednu místnost napìchovanou literaturou, pøevá¾nì èeskými spisovateli a jedním knihovníkem seètìlým, inteligentním pánem Josefem Hrubým. Ráda jsem bìhem tøíletého pobytu (1974‐1977) v této malebné vesnici knihovnu navštìvovala a s panem Hrubým debatovala. Mìla jsem úctu k tomuto vzdìlanému mu¾i a moc jsem si ho vá¾ila. Pøi ka¾dé návštìvì mì doporuèil ú¾asné knihy.
Pøi vracení dvou kní¾ek od spisovatele Miloše V. Kratochvíla o JANU HUSOVI jsem dìkovala za výbìr. Øíkala jsem mu, ¾e pøi ètení tìchto knih jsem polykala slzy jak dojemnì a s citem jsou knihy napsané. Samozøejmì mì smutnil pøíbìh našeho velikána, bojovníka za spravedlnost proti lidskému nepráví, který se nebál jít se zdvi¾enou hlavou a èelit smrti za svoje pøesvìdèeni. Pan Hrubý odpovìdìl, ¾e nejsem sama dojatá ètením knih. Více lidí mu sdìlovali to samé i on prý mìl v oèích slzy pøi ètení. Po tøech letech jsme se s man¾elem a dìtmi pøestìhovali do Olomouce, a i nadále pøi ka¾dé návštìvì man¾elových rodièù v Moravièanech, jsem za milým knihovníkem zaskoèila na kus øeèi.
Potom nás osud zavál a¾ k protino¾cùm do Austrálie. Zbyla mnì vzpomínka na ú¾asného èlovìka. Po necelých ètyøech letech na druhém konci svìta jsem obdr¾ela balíèek od man¾elovy maminky. Po rozbalení jsem opìt bulela.
Obsah zásilky: Miloš V. Kratochvíl ‐"Mistr Jan", druhá kní¾ka - "Pochodeò" od stejného autora a maminèin dopis s vysvìtlením. Pan Hrubý odešel do penze a knihovna v malé obci se zrušila. Knihovník si na mì vzpomnìl a chtìl mi udìlat radost. Poprosil man¾elovu maminku o zaslání zmiòovaných knih. Opìt jsem kní¾ky v krátké dobì zhltala. Nemohla jsem se od nich odtrhnout, vše šlo v tu dobu stranou. Nevìdìla jsem, jak mám laskavému panu Hrubému podìkovat. Pak jsem sedla ke stolu a vznikla tato báseò. (jestli se tomu báseò dá øíct?)
Poklady mám a nejsou zlaté.
Mám vlastnì spoustu pokladù.
Jmenovat jich však není tøeba.
Jen jeden øeknu ‐KNIHA JE !
Tím, ¾e mùj poklad zase ztloustnul,
tím vlastnì vdìèím pane Vám.
Dìkuji pìknì z hloubi duše,
nevím èím odvdìèit se mám.
