Krátká úvaha o Silvestru
Je to k nevíøe, ale je to tak! Silvestr nám opìt »uká na dveøe! A tak brzo po tom loòském! Zdá se to jako vèera, kdy¾ jsme se ¾enou Máòou oslavovali Silvestra jen my dva tím, ¾e jsme se koukali chvílemi vzájemnì do oèí, chvílemi na pøihlouplý program na televizi a hlavnì tou¾ebnì na hodinky, aby koneènì pøišla pùlnoc, my si pøi»ukli a vrhli se do postele nadšeni, ¾e u¾ je Silvestr za námi.
Odchod starého roku a pøíchod nového jsme neoslavili ani motolicí zpùsobenou nadmìrným po¾íváním alkoholických nápojù, ani hlasitým zpíváním a tancem a, mám-li prozradit rodinné tajemství, ani nì¾ným pomilováním. To je tím, ¾e stáøí zpùsobilo, ¾e po opici se èlovìk jen tak nevzpamatuje, po pozøení chlebíèkù vás pálí ukrutnì ¾áha, tancování je pro mladé a sex…ten je, jak jsem na to pøišel u¾ dávno, pøece krajnì nehygienická zále¾itost! Na ten zbývají jenom mlhavé, by» radostné vzpomínky. Tak co se unavovat nìjakým prázdným slavením.
Slavením "ÈEHO", ptám se?
Co na tomto smutném svìtì stojí za to, abych se nucenì bavil, poskakoval do ètyø do rána, a vùbec nìco oslavoval? Podívejme se kolem sebe. Planeta se nám díky globálnímu oteplování rozpouští takøka pøed oèima a lidé se handrkují o tom jak neodvratné katastrofì pøedejít, svobodný svìt ne a ne se zbavit ušmudlaných teroristù, kteøí tím, ¾e zavra¾dí tisíce nevinných lidí vìøí, ¾e se dostanou do ráje, kde si teprve u¾ijí se všemi tìmi pannami, které na nì tou¾ebnì èekají (ani¾ by si, mamlasové, uvìdomili, ¾e panny to neumí, proto¾e jsou panny), svìt se zmítá ve váleèných konfliktech, které mají za následek neuvìøitelná utrpení a milióny uprchlíkù, se kterými si svìt neví rady. Sviòská chøipka, aids a jiné choroby, které dají vydìlat bilióny dolarù hrstce farmaceutických podnikù, ekonomická krize, strach, bída a neštovice! Tak proè tajtrdlíkovat a pøejídat se šunkou a krevetkami? Není to a¾ nemístnì nemravné?
Dùvod se však dá najít v¾dycky a pro všechno. Zrovna tak jako si národy najdou pádný dùvod k vzájemnému vyvra¾ïování tak i já bych si mohl najít dùvod k silvestrovským oslavám. Tøeba to, ¾e jsme rok pøe¾ili spolu s Máòou ve zdraví, ¾e nás nic jedovatého neïoblo, ¾e se nám o trošièku více naplnily pøehrady tak¾e nebudeme muset pít pøefiltrovanou vodu ze záchodu, ¾e nám na zahrádce radostnì hulákají obrovští papouchové, kvetou rhododendrony, a ¾e nás ještì z Austrálie docela nevystrnadili nábo¾ensky zmatení mouøeníni.
A tak mo¾ná pøemluvím sám sebe a pùjdu letos s Máòou oslavovat. Vydáme se do ulic a budeme s úsmìvem pozorovat slavnostní hýøení davù, které zaplní obrovské prostranství na supermoderním Federation Square. Lidem se úderem dvanácté hodiny ú¾asem zastaví dech nad nádherným ohòostrojem, který na dvacet minut ozáøí letní melbournskou oblohu, øeku Yarru, siluety stadiónù a mrakodrapù a pøivítá Nový rok. Budu sice na tu krásu koukat s otevøenými ústy, avšak kdy¾ pøestane chrlení pestrobarevných kaskád a ohlušující výbuchy jiskøících rachejtlí a my si dáme pusinku pro štìstí, zaènu nadávat jak by se za peníze vydané za pitomej ohòostroj mohla poøídit nová nemocnice. Anebo alespoò další fotbalový stadion, které se zde na úkor nemocnic poøád staví…
Pøíští den budu prskat, ¾e jsme nemìli nic oslavovat, proto¾e jsem šel pozdì spát a teï chodím jako mátoha a ze všeho mám bolehlav. Zprávy v rozhlasu o válkách a terorismu mì utvrzují, ¾e se v tom novém roce tì¾ko nìco zmìní…
Se ¾enou Máòou se zaøekneme, ¾e letos budeme oslavovat jenom narozeniny vnouèátek a Je¾íška, proto¾e jedinì ti jsou na tomto svìte nevinní…