Masopust je období zábav, svateb a dobrého jídla, je to období zabíjaèek a na to navazuje období pùstu, které pøedchází Velikonocím, zaèíná Popeleèní støedou po Masopustním úterý a trvá ètyøicet dní do Velikonoc. Ka¾dá postní nedìle má svoji náplò, ale všechny jsou spojeny vlastnì s oèistou.
Tak tedy skonèil Masopust a dnešní Popeleèní støedou zaèalo ono období pùstu, které potrvá a¾ do Velikonoc. Zastavme se, utišme se a ohlédnìme zpìt do minulosti. Popeleèní støedou vìøící zahájili postní dobu, jejím¾ smyslem je duchovní oèista èlovìka.
Následující týdny by mìly být vìnovány oèistì duchovní i praktické. Køes»ané se pøipravují na blí¾ící se Velikonoce. V lidové tradici pak lidé zaèínají uklízet hospodáøství, aby bylo pøipravené na pøíchod jara.
Bìhem postního období bychom se mìli trošièku zamyslet nad ¾ivotem a jeho smyslem.
Èasto se stává, ¾e na nás pùsobí rùzné tlaky, ¾ijeme velice chaoticky. Utíkáme od jedné vìci ke druhé, z jedné strany na druhou a nìkdy opravdu ¾eneme. Pùst by mìl být dobou, kdy se zastavíme a prozkoumáme, co jsme dìlali špatnì, kdy jsme se dopouštìli rùzných chyb a nespravedlností.
Dnes je Popeleèní støeda
Popeleèní støedou vstupujeme do ètyøicetidenního postního období. Pøijetí popelce, tj. znamení køí¾e na èelo popelem, je výrazem kajícnosti, pøevzatým z biblické tradice. Symbolicky se tak naznaèuje stav høíšného èlovìka, který vyznává pøed Bohem svùj høích, vyjadøuje vùli vnitønì se obrátit a je veden nadìjí, ¾e mu Bùh odpustí.
Znamením popelce zaèíná pøíprava na velikonoèní svátky. Je¾íšova výzva k pokání, stejnì jako u starozákonních prorokù, nemíøí pøedevším na vnìjší skutky, nýbr¾ naopak na obrácení srdce, na vnitøní obnovu. Bez nìho by toti¾ skutky pokání zùstávaly neplodné a l¾ivé. Vnitøní obrácení pak motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Toto obrácení je ale pøedevším výsledkem pùsobení Boha samého v ¾ivotì èlovìka. Kdy¾ zaèneme vnímat Boha a jeho pozitivní vztah ke svìtu i k nám, zaèneme se také sna¾it mu odpovídat adekvátním zpùsobem.
Vnitøní pokání mù¾e mít velmi rozmanité podoby: vedle omezení jídla, zøeknutí se masa se v souèasné dobì rozšiøuje "ekologický pùst" omezení zbyteèných jízd autem. Všechny formy by ovšem mìly vycházet z biblické a køes»anské tradice a zamìøovat se na zkvalitnìní vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobì samému.
Èlovìk doká¾e ze svého dát druhému. Zùstává pravdou, ¾e skuteènì vlastním jen ty vìci, kterých se doká¾u vzdát. Ty ostatní toti¾ vlastní mne. Postní doba mù¾e být pozváním na dobrodru¾nou cestu do vlastního nitra. Mo¾ná se nám bìhem takové pouti podaøí docela bezdìènì rozzáøit nìjakou vyhaslou lucernu, kterou v podobì smutného lidského srdce náhodou potkáme.
Biblická tradice
Významný církevní svátek zvaný Popeleèní støeda je brán jako poèátek veøejného pokání a v køes»anské tradici se objevuje velice brzy. Høíšníci se pøi tomto aktu oblékali do kajícího roucha a posypávali se popelem. Tato symbolika byla známa ji¾ ve starovìku a mù¾eme se o ní doèíst i ve Starém zákonì. Mu¾ùm se pøitom sypal popel na hlavu a ¾enám se dìlal na èele køí¾ek. Té¾ popelem. Tento popel získávali knì¾í od 12. století tím, ¾e spálili palmové ratolesti z pøedchozího roku. Popeleèní støeda je všude dnem postu a vìøícím knìz udìluje popelec - oznaèí jej na èele køí¾kem z popele.
Pøi tomto obøadu pak pronáší slova: "Pamatuj, èlovìèe, ¾e prach jsi a v prach se obrátíš".
Tak tedy skonèil Masopust a dnešní Popeleèní støedou zaèalo ono období pùstu, které potrvá a¾ do Velikonoc. Zastavme se, utišme se a ohlédnìme zpìt do minulosti. Popeleèní støedou vìøící zahájili postní dobu, jejím¾ smyslem je duchovní oèista èlovìka. 
pokání, stejnì jako u starozákonních prorokù, nemíøí pøedevším na vnìjší skutky, nýbr¾ naopak na obrácení srdce, na vnitøní obnovu. Bez nìho by toti¾ skutky pokání zùstávaly neplodné a l¾ivé. Vnitøní obrácení pak motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Toto obrácení je ale pøedevším výsledkem pùsobení Boha samého v ¾ivotì èlovìka. Kdy¾ zaèneme vnímat Boha a jeho pozitivní vztah ke svìtu i k nám, zaèneme se také sna¾it mu odpovídat adekvátním zpùsobem. 
biblické a køes»anské tradice a zamìøovat se na zkvalitnìní vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobì samému.