Na ji¾ní Moravì, severnì od Hodonína, le¾í uprostøed úrodných vinic Slovácka, malá vesnice s názvem Milotice. V ní se nachází nádherný barokní zámek s ještì krásnìjší francouzskou zahradou a anglickým parkem.
Milotická tvrz byla vybudována ve 14. století a jejími vlastníky byli místní vladykové - bratøi Zdenìk a Èenìk z Ronova, kteøí sídlili v Miloticích. Svého èasu Milotice obsadil se svým vojskem i král Zikmund. Kolem roku 1415 se Milotice staly jedním ze støedisek moravských husitù.
Pùvodnì renesanèní zámek byl v 17. století pøestavìn baroknì. Jeho koneèná podoba pochází z první poloviny 18. století. Návštìvníkùm je pøístupna zámecká instalace s vybavením od konce 17. a¾ do poloviny 19. století.
Zámecký park tvoøí spolu se zámkem kompozici barokního souboru, která vznikla propojením zámecké budovy se zahradou pomocí oran¾erií a teras. Vstupní most k zámku s bohatou sochaøskou výzdobou vede do otevøeného èestného dvora, tvoøeného po obou stranách hlavní budovy pavilony jízdárny a konírny. V èele parku se nachází „salla terrena“, obklopená z obou stran schodištìm, kterým se sestupuje ze slavnostního sálu do parku.
Legenda o èerné hrabìnce
Kdysi dávno si pohledný a spoleèensky zalo¾ený hrabì vzal za ¾enu krásnou, ale velmi zbo¾nou šlechtiènu, vychovanou v klášteøe. Ta se tam prý nauèila jen na modlitbách kleèet a knì¾ská roucha vyšívat. Nelze se divit, ¾e se mladá paní po svatbì o ka¾dé malièkosti radila se zámeckým kaplanem, a také s ním trávila vìtšinu èasu rozjímáním.
Hrabì ale holdoval radovánkám. Z daleka se tam sjí¾dìla šlechta na hony, bály a hostiny. Jeho ¾ena se však spoleènosti vyhýbala a radìji zùstávala sama v komnatì se šitím nebo vedla rozhovory s mladým zámeckým kaplanem. Hrabì svou ¾enu stále pøesvìdèoval, aby se vìnovala hostùm, ale marnì.
Hrabì toto chvíli trpìl, ale pak zaèal na kaplana ¾árlit. ®árlivost mu úplnì zaslepila smysly. Jednou hrabì zahrozil, ¾e kaplanovi nìco provede, nepøestane-li se s ním hrabìnka scházet.
Hrabìnka mìla ve zvyku procházet se s kaplanem ráno v zahradì a svìøovat se mu se všemi svými starostmi. Jednou šla opìt ráno do zahrady, ale místo kaplana potkala hrabìte s puškou. Hrabì své ¾enì popøál dobrou zábavu a zmizel. Za chvíli se objevil zámecký kaplan a políbil své paní ruku na uvítanou. Vtom se ozvala rána a dobøe míøená støela zasáhla kaplana pøímo do srdce. Hrabìnka z toho tì¾ce onemocnìla, a kdy¾ se po dlouhých mìsících pøece jen trochu vzpamatovala, rozhodla se, ¾e si u¾ nikdy neoblékne jiné obleèení ne¾ èerné!
Od té doby zaèali poddaní svou paní pøezdívat "Èerná hrabìnka". Zámecký kaplan a Èerná hrabìnka se prý dodnes procházejí v zahradì milotického zámku. Nikdy se nezjistilo, kdo byl kaplanovým vrahem, proto¾e hrabìnka svého mu¾e neprozradila.
Kupodivu se na zámku za temných nocí nezjevuje pøízrak hrabìte trápeného zlým svìdomím, ale duch nebohého kaplana, který slou¾í mši, zatímco ztrápená hrabìnka pøebírá a poèítá kostelní roucha.
Zaslala Milena Horáková
Poznámka:
Legendy a povìsti byla zaøazeny na základì námìtù ètenáøù. Na další legendy z vašeho okolí èeká redakce. Zasílejte na info@seniortip.cz (do pøedmìtu napište heslo - legendy a povìsti)