Èeský název pochází od slova krušit, co¾ znamená drtit horninu, prostì dobývat rudu. V nìmèinì Erzgebirge se pøekládá jako Rudohoøí. Ruda je pøirozenì vzniklá hornina obohacená nerosty kovu tam, kde se vyskytuje v takovém mno¾ství, ¾e se vyplatí jejich tì¾ba. V dávných dobách, kdy lidé byli schopni zpracovat a vyu¾ívat rùzné kovy byla nahrazena doba kamenná dobou bronzovou (slitina cínu a mìdi) a dobou ¾eleznou. Pozdìji na významu získalo støíbro(mince), ještì pozdìji uran.
Hornická osada
Krušné hory mìly dìjinný význam tím, ¾e se zde vyskytovaly všechny kovy v mno¾ství, které bylo mo¾no dobývat i s pomocí starých technologií. A to jak na èeské, tak i saské stranì. V dobì bronzové to byl zejména cín, který se získával rý¾ováním, tj. promýváním øíèního písku. S tì¾bou støíbra se zaèalo po roce 1168, kdy byla objevena bohatá lo¾iska na polích u vsi Christiansdorf. Majitel pozemkù míšenský markrabì Ota I, který pùvodnì vesnièky vyu¾íval k zemìdìlství na tom hodnì zbohatl. Vzniká mìsteèko Freiberg, pozdìji Dippoldiswalde.
Kopeme støíbro
V prùbìhu 13 a 14 století se rozvíjí tì¾ba jak na saské, tak i èeské stranì. Ovšem na støíbro, ze kterého se razily mince si dìlali nároky panovníci a vyhradili si podíl z jeho veškeré tì¾by tzv. horní regál a jejich mincovny mìly pøedkupní právo. Z nesvobodných poddaných se stávají horníci pracující na sebe, co¾ obrovsky zvýšilo zájem o tuto èinnost. Ve 14 století dochází v celé Evropì k doèasnému úpadku tì¾by støíbra. Pøíèinou byl nedostatek technologií pro tì¾bu ve vìtších hloubkách, mor a ochlazení. Øada dolù i hornických sídliš» zaniká.
Model dolu
Pokraèuje tì¾ba ¾elezných rud pro výrobu náøadí a stavebního materiálu, z cínu se vyrábí luxusní nádobí. V 16 století se tì¾ba støíbra obnovuje. V Jáchymovì se razí nejpevnìjší evropská mìna tzv. Jáchymovský tolar. Pøichází na obou stranách hor nový horníci usídlující se v novì vybudovaných nových mìstech. Písemné zprávy, terénní výzkumy i archeologické nálezy, a i dnes dochovaných stop v terénu, pochází právì z té doby. Horníci se pohybovali mezi jednotlivými mìsty bez ohledu na hranice. Do Krušnohoøí pøichází dùlní specialisté z celé Evropy (staré matriky, úèty staveb vodních dùlních kol).
Rozkvìt netrval dlouho. Ji¾ v druhé polovinì 16 století byla lo¾iska vyèerpána, objevuje se levné støíbro ze Støední a Ji¾ní Ameriky. Tøicetiletá válka (1618-1648) rozdìluje obyvatelstvo na protestanskou saskou a katolickou èeskou víru, tím konèí pøeshranièní bohatý podnikatelský ruch. Ve vytì¾ených horních èástí støíbrných ¾il se nachází pùvodnì døíve neu¾iteèné kovy - nikl, kobalt, bismut a uran. Tyto prvky se daly vyu¾ít ve výrobì barev pro sklárny a hrnèíøe. Staøí horníci uranu øíkali smolný kámen, kde se objevil, tam konèilo støíbro. V Krušných horách se vyskytoval na nìkolika místech, u nás v Jáchymovì. V Sasku pak byla tøi nalezištì, a jeho dobývání, to u¾ by byla jiná kapitola.
Muzejní expozice
V archeologii se zaèíná pou¾ívat montánní zpùsob výzkumu. K tomu je nutné zapojení a spolupráce s geology a mineralogy. Pomáhá také geofyzika, provádí se odbìry a analýzy geochemických pùdních vzorkù u paleometalurgického odpadu (struska, výplnì pecí, slitky a úkapky kovù apod. U mincí pak numismatické a materiálové analýzy. Vzorky na makrozbytky co¾ jsou pyly, uhlíky, døeva. V terénní èinnosti zasazení zjištìných dat do technologického, územního a historického kontextu. Vzhledem k finanèním nákladùm to není bì¾né u ka¾dého výzkumu. Navíc to vy¾aduje i spousty èasu a ten archeolog èasto nemá. Do spìchu ho nutí investor a nìkdy také jsou situace pøi kterých hrozí i nebezpeèí pro lidi.
Taková situace nastala v saském mìsteèku Dippoldiswalde. Do roku 2008 podle písemných støedovìkých pramenù nebylo mìsteèko pova¾ováno za hornické. Po povodních v roce 2002 se zaèaly objevovat na rùzných místech propady, které ohro¾ovaly stavby, komunikaci i lidi. Stabilizací byl povìøen Vrchní báòský úøad, který v roce 2008 nahlásil nálezy Saskému Zemskému archeologickému úøadu. Dùlní pracovníci zajiš»ovali archeologùm pøístup do podzemí. Zjistilo se, ¾e se jedná o velmi zachovalé støedovìké doly s mimoøádnì dobrou pùvodní døevìnou výztu¾í. Archeologové jásali, zrodila se senzace evropského formátu. Výzkum nebyl jednoduchý, a tak kladl velké nároky na dokumentaci. Nesmìl trval dlouho, musel splòovat nejvyšší standarty na pøesnost a úplnost na zachycení pùvodních struktur. Pak bylo podzemí zabetonováno.
Muzejní expozice
Podle datace døeva se horníci v roce 1220 dostávali do hloubek a¾ 25 metrù. Ne v¾dy horníci respektovaly pøedepsaným 7 látrùm (stará hornická míra o vzdálenosti šachet), zejména kdy¾ se našly hustì ulo¾ené soubì¾nì probíhající ¾íly. Ruda se dopravovala na povrch pomocí hašplu (ruèní rumpál) a lan, tak¾e pøi kopání se vytì¾ovala jen vyplò ¾il. Chodby byly vysoké 1,5 a¾ 1,7 metrù a široké 0,6 a¾ 0,9 metrù. Zpùsob odvodòování nebyl zøejmý, snad také pomocí hašplu a pak vedením døevìnými koryty. Horníci si stavìli podzemnice u svého dolu, ale ve 13 století byly zasypány. Zaèali se tam usazovat øemeslníci a jsou dolo¾eni kováøi a prubíøi. Od 14 století byly pozùstatky osídlení a úpravy rud rozhrnuty a vzniklo volné prostranství.
Støedovìké støíbrné doly byly v roce 2019 zahrnuty do svìtového dìdictví. Turisté mají mo¾nost poznat vše v muzeu v Dippoldiswalde. Expozice je rozdìlena do rùzných tematických okruhù. Poèátkem je tì¾ba støíbra ve 12. století, svìt v podzemí s unikátním starým navijákem v impozantní velikosti. Návštìvnici jsou vybaveni brýlemi a ovladaèi pro virtuální realitu, mohou tì¾it støíbro ve virtuálním dole. Mo¾nost audiovizuální prohlídka s podrobnìjšími informacemi o vystavených pøedmìtech a vyu¾ít mnoho dalších technických vymo¾eností, které tam muzeum nabízí. Pro dìti tam mají speciální program Výhodou je, ¾e vše je dvoujazyèné, nevýhodou je, pro èeského dùchodce vysoké vstupné.