Tip na pìkný výlet - podle informací od správy zahrad - zahrady budou otevøeny a¾ do Dušièek.
Je horké letní poledne a já se sna¾ím dostat z námìstí a ulic Malé Strany, pøeplnìných turisty, do ponìkud klidnìjších míst, jaké Praha ještì mù¾e nabídnout. Jsou to nìkteré vedlejší ulièky a miniaturní park s trochou stínu nedaleko Valdštìjnského paláce. A pak stejnojmenná ulice, kde nacházím bránu a vchod s informaèní cedulí, ¾e právì tady je vstup do zahrad pod pra¾ským hradem.Vzpomínám na to, jak jsem se pøed mnoha lety díval z vyhlídky u Hradu a øíkal si, ¾e by bylo urèitì zajímavé projít si ty zahrady pod ním. Ale zatím jsem to nikdy neudìlal. A¾ nyní, kdy mne zlákal stín stromù a zeleò terasovitých zahrad.
A tak jsem si øekl, ¾e se sem koneènì podívám. O tìch zahradách píše moc hezky ve své knize "Knì¾nin prsten" František Nepil. A tak jsem se do nich koneènì vydal. A rozhodnì jsem v tom horkém a sluneèném dni nijak neprohloupil. Proto¾e pokud se sem vydáte uprostøed týdne a ve všední den, nemìlo by tu být rozhodnì pøeplnìno. Do zahrad se platí vstupné, na rozdíl od nedaleké Valdštejnské zahrady, kam je vstup zdarma a která je tudí¾ pøeplnìna návštìvníky tu i cizozemskými, obdivujícími krásný areál s jezerem a kopiemi soch holandského umìlce de Vries, z doby rudolfínské.
Tohle vše ovšem v zahradách pod pra¾ským hradem není, zato tu najdete nìco jiného a ménì známého, co vás ale zcela okouzlí. Tady mù¾ete procházet zahrady, které si u svých palácù pod královským hradem nechali vybudovat bohatí v 18. století od známých architektù tehdejší doby. A nejsou to jména ledajaká. Santini Aichl, Aliprandi nebo Palliardi. Proto¾e Èernínové, Fursternberkové, Valdštejnové a další, si chtìli u svých malostranských palácù dopøát i odpoèinek, zátiší a soukromí v krásných zahradách.
Jednotlivé palácové zahrady nejsou od sebe oddìlené, tak¾e dnešní návštìvník si je mù¾e bez problémù projít všechny. A tak postupnì prozkoumávám rùzná zákoutí, kde lákají lavièky ve stínu pod mohutnými stromy, ve Vellké Pálffyofské zahradì nacházím malebný plácek se sochou Tritona, fontánu a pak u¾ nahoru k terasám, osázeným zelení, láká kryté schodištì.
Èas, který tady rychle ubíhá, mìøí barokní sluneèní hodiny nad vstupem. A tak se dávám zlákat a vystupuji nahoru k odpoèinkovému a vyhlídkovému pavilonu, odkud se nabízí nádherný výhled na Prahu a pak z teras, které u¾ sahají a¾ pod pra¾ský Hrad, na Malou Stranu a dokonce a¾ na Petøín. Pøi prohlídce tìch teras se zelení, o kterou se peèlivì starají mistøi zahradníci, nacházím malá zákoutí s kvetoucími keøi a záhony a dokonce i jakousi nevelkou vinici.
Ty zahrady, pøesto¾e nejsou od sebe nijak viditelnì oddìlené, jsou ale peèlivì oznaèené. A návštìvník je podrobnì informován, ve které z tìch palácových zahrad se právì nachází. U informaèních tabulí i s popisem všeho podstatného se tak doèítám, ¾e se právì nacházím v Kolovratské zahradì, která byla vybudována v polovinì 18. století jako terasová zahrada s ovocnými stromy. Podobnì jako Velká zahrada, kterou dal vybudovat Jan Josef z Valdštejna roku 1752. Jejím architektem byl František Maxmilián Kaòka, který postavil i pøilehlý palác.
Nará¾ím tedy na ka¾dém kroku na známá a proslavená jména, která tvoøila dìjiny Prahy - a» u¾ to byli významní pøedstavitelé šlechty, kteøí mìli kolem Hradu své paláce, nebo jejich architekti a jiní umìlci. Z horních teras a¾ tìsnì pod pra¾ským hradem se mi naskýtá nejen doslova skvostný výhled na Prahu, ale také mohu pøehlédnout kvetoucí keøe a odpoèinková zákoutí jednotlivých teras a ovocných i okrasných stromù v dolních palácových zahradách.
Tady nahoøe se návštìvník, pokud je unaven vystupováním po schodištích a terasách, mù¾e posadit ve stínu pod kamennými zdobenými altány. A cítit se snad i trochu jako v ráji, proto¾e tady bylo nìco jako rajské zahrady, ve kterých tìlo i mysl nacházely ten správný odpoèinek. Návštìva tìchto zahrad si urèitì zaslou¾í alespoò pùlden ke klidnému vychutnání i poznávání - nejradìji ve všední den a v dobì, kdy tu je ménì návštìvníkù.
A tak beze spìchu posedím a pak u¾ scházím po krajním širokém schodišti a¾ do dolní Ledeburské zahrady, kde se nachází jakási "tøešnièka na dortu", nádvoøí se salou terrenou - pavilonem s pìknými barokními nástìnnými malbami s motivy ètyø roèních období. Jen nerad se vracím nakonec k hlavnímu vchodu, abych se odebral ulicí o kousek dál do velkolepé Valdštejnské zahrady, doslova pøeplnìné turisty. Je velkolepá a hodnì známá a lidé sem pøicházejí i k prohlídce Valdštejnského paláce a Senátu, je nejblí¾e stanici Metra, tudí¾ rychle a snadno pøístupná. A své urèitì dìlá i volný vstup, na rozdíl od tìch zahrad pod hradem, které jsem právì opustil. Skoro rajských zahrad, které u¾ od 18. století jsou a naštìstí stále zùstávají jedním z nejvìtších klenotù hlavního mìsta.
