O velikonočních  tradicích

Příroda probouzející se po dlouhé zimě, návrat slunce na oblohu a oslava plodivé síly země - to jsou Velikonoce. Křesťané si navíc o těchto svátcích připomínají Ježíšovu smrt a jeho následné zmrtvýchvstání.

Velikonoce nejsou svátky s pevným datem - roku 325 našeho letopočtu rozhodl církevní koncil, že se budou slavit vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Předchází jim čtyřicetidenní půst, který je plný významných dnů. Ve velikonočních svátcích se mísí lidové tradice s křesťanskou symbolikou. Postní období začíná Popeleční středou (to už jsme si řekli), kdy kněží lidem na čelo vyznačovali popelem křížek, a končí Květnou nedělí.

První postní neděle se nazývala - Černá neděle

Je to první postní neděle po Popeleční středě, která je prakticky prvním postním dnem předvelikonočního 40-ti denního půstu.

Proč Černá? Ženy odkládaly kvůli půstu pestrý oděv a nahradily jej zpravidla černou a modrou.

Také se tento den nazýval Pučálka - podle typického postního jídla z luštěnin. Mezi další oblíbené postní pokrmy patří preclíky s mákem a solí.
Někde se jí také říkalo Liščí. Při ní hospodyně v noci tajně pekly preclíky, které rozvěsily po stromech, a hned ráno vyslaly děti, aby je hledaly, protože jim je tam prý nechala liška.
  

Druhá neděle je Pražná, protože se připravoval pokrm z praženého obilí zvaný pražmo. Třetí neděle je Kýchavá na památku obětí středověkého moru, který se projevoval kýcháním. Čtvrtá neděle se nazývá Družebná, protože tam, kde se chystala svatba, družba dojednával námluvy. Lidé, kteří nechystali svatbu, ale milovali se, si dávali drobné dárky.
 

Poslední neděle se jmenuje Květná a otevírá poslední týden Velikonoc. O Květné neděli se nesmělo nic péct, aby se nezapekl květ na stromech. Stavení se vymetala zelenými ratolestmi. Světily se jívy, které se následující rok na Popeleční středu pálily. Jívám byla přisuzována čarovná moc - zastrkávaly se za kříž ve světnici či na okraj pole, kde měly chránit úrodu.

O pašijovém týdnu, nazvaném podle pašijí - lidových představení o utrpení Ježíše Krista, postní období vrcholí. Od středy zvané Škaredá nebo Sazometná se honosí svými názvy i jednotlivé dny.

Váže se k nim řada zvyků. Povězme si jakých?
 

O Škaredé středě se vymetaly komíny a hospodyně pekly pletence zvané jidáše, které byly pokroucené jako Jidášův charakter. Věřilo se, že tento den se nikdo nesmí škaredit, jinak mu to zůstane po celý rok!

Na Zelený čtvrtek si křesťané připomínají Jidášovu zradu a poslední večeři Páně. Název čtvrtka pochází od zelené stravy, nejčastěji mladých sekaných kopřiv, které se ten den jí.

Velký pátek je významným dnem křesťanského roku, protože ten den byl Ježíš ukřižován. Křesťané si tuto událost připomínají  bohoslužbou, při níž nezní varhany.
Věřilo se také, že tento den se otevírají skály. Lidé k nim proto chodívali hledat poklady. V krajích, kde byla častá plátenická výroba, se předly pašijové nitě a jimi se vyšívalo na šatech několik stehů, které chránily před uhranutím a zlými duchy. Jinde se zase dodržoval zvyk honění Jidáše, kterého představoval některý z místních chlapců.

Sobota, bílá podle roucha, v němž se přijímá křest, je posledním postním dnem. Lidé zapalují svíce, symboly světla a nového života. Velká noc ze soboty na neděli, jež dala jméno celým Velikonocům, je nejen nocí Kristova vzkříšení, ale v lidové tradici také vítězstvím světla nad tmou. Někde bývalo zvykem uhasit oheň a zapálit nový.

O Velikonoční neděli se pekli beránci a mazance, pletly se pomlázky a zdobila vajíčka. Rodina se sešla u svátečně prostřeného stolu, hospodář oloupal vařené vejce a rozdělil je mezi přítomné. Každý svůj kousek snědl - a pak, kdyby někdo z rodiny zabloudil, stačilo si vzpomenout, s kým vejce jedl, a on se bezpečně vrátil domů.

Velikonoční pondělí má jméno odvozeno od barvy, na kterou se vejce obarvovala nejčastěji. Byla to barva červená, proto se tomuto dni říkalo také červené pondělí. Vajíčka se potom, krásně nazdobená, vystavovala spolu s figurkami zajíčka, pečeným beránkem a větvičkami kočiček či jív v oknech.
Ten den chodili chlapci šlehat děvčata s opentlenou pomlázkou, aby se děvčata "pomladila" - zelené proutky pomlázky jim měly dodat sílu a plodnost. Dívky pak chlapce obdarovávaly malovanými vejci - kraslicemi, které symbolizovaly znovuzrození života. Na Moravě kromě výprasku děvčata schytala také "oblévačku" - polití studenou vodou.

K večeru se lidé pouštěli do slavnostního hodování, při kterém na stolech nesměly chybět mazance. Všichni sbírali síly do vytouženého začátku jarního období.

 

Co patří k symbolům velikonoc

Beránek
Symbol, který pochází z židovské tradice. Izraelité se považovali za Boží stádo a jejich Bůh byl pastýř, který bere své ovce do náručí. V lidové tradici se peče a zdobí koláč ve tvaru beránka.

Řehtačka
Věřilo se, že na znamení smutku nad ukřižováním Ježíše odletěly na Velký pátek zvony do Říma, a až do Bílé soboty se nesměly rozeznít. V lidovém pojetí je nahrazovaly řehtačky, klapačky a jiná dřevěná rámusidla.

Zajíček
Zajíc je v lidové tradici symbol štěstí a plynoucího času. Bývá označován i jako symbol zmrtvýchvstání, protože nemá víčka a jakoby nikdy nespí.

Svíčky
Svíce přináší světlo, tedy život. Velikonoční svíce symbolizuje i zmrtvýchvstání Krista.

Obilí
Vysévání obilí symbolizuje začátek zemědělských prací. Do misek a květináčů se zasazují i květiny - hyacinty, narcisy, krokusy, tulipány, sněženky a petrklíče.

Pomlázka
Aby děvčata byla veselá a zdravá po celý rok, dostávala od chlapců výprask pomlázkou opentlenou veselými mašlemi a spletenou z mladých proutků - symbolů svěžesti a síly. Ale pozor: pomlázka se původně netýkala jen dívek! Hospodář kdysi vyšlehal čeládku, aby nebyla líná.

Kraslice
Vejce znamenají životní sílu a plodnost. Nejdůležitější barvou při jejich barvení je červená, což je v lidovém pojetí barva života. Nejčastějšími motivy při malování vajíček byly rostliny, slunce a hvězdy. Kraslice se kraj od kraje zdobily různými technikami - nejen klasickou malbou, ale třeba i voskem nebo batikou.

Lenka Látalová

* * *
Zobrazit všechny články autorky