Seniorské zamyšlení
Slovo senior vyznívá témìø cizokrajnì. My v Èesku øíkáme: dùchodce neboli penzista. Dùvodem tohoto oznaèení je vìk.
Uplynulé roky, pro¾ité š»astnì, ve starostech, v lásce, se smùlou i štìstím, s nadìjí, s nemocemi, v mìnících se re¾imech, a poka¾dé s obavami. Jistota ke slovu ®ivot nepatøí. Mo¾ná, ¾e bychom byli s jistotou neš»astni, aèkoli po ní kolikráte tou¾íme. Pomyslná jistota èlovìka uspává, zastavuje a místo abychom se dávali èlovìèí cestou plnou výmolù, krásných zá¾itkù, proher i výher, utápìli bychom se asi v zápecní jistotì.
„Jednou jsi dole, jednou nahoøe…“ Píseò pánù Voskovce a Wericha nelhala a nel¾e. Snad jen v tom, ¾e mnozí jsou jen poøád dole a k výšinám se nedostanou. To neznamená, ¾e to místo nahoøe oplývá štìstím. Jdeme tou krátkou cestou k horizontu a zdá se nám, ¾e hodiny bì¾í rychleji a rychleji. Pøibývá chorob, ubývá pøátel, pøibývá holí, ubývá dálek, a nestaèíme chápat záplavu nových, prý moderních vìcí: poèítaèe, cizojazyèné názvy, - rodná øeè je plná nepochopitelných slov, mìní se ulice, politika, - jen èlovìk stárne stejnì rychle a trvale.
Nebìduji! Berme to s nadhledem. To, co nás nyní sou¾í a plní mysl, èeká ka¾dého, kdo pøijde po nás a nyní nás míjí svi¾ným krokem.
Je smutnì legraèní nadávat na zka¾enou mláde¾. Vše, co tu u¾ívá, je dílem minulých generací, tedy i nás. Pøejme dìtem a vnukùm, aby mìli dobrý ¾ivot, aby se nevzdávali na té cestì, která je podobná té naší. Chovejme se tak, aby na nás nevzpomínali jako na ¾luèovité škarohlídy, nerudné dìdy a babky. Neèeká je ¾ádná „procházka rù¾ovým sadem“. My máme vrásky, zkušenosti, leccos nás trápí, ale naše srdce jsou stále mladá. Jen mysl nám stárne a zapomínáme, jací jsme byli.
Káráním, neustálým rádcovstvím, spíláním, zdùrazòováním – ¾e my jsme byli lepší, ušlechtilejší, morálnìjší… nel¾eme si. Za dobu našich ¾ivotù byly diktatury, okupace, udavaèi, války, a my? Museli jsme šlapat v øadì a nadávat „za vrátky“.
Nejsem jiný. Obèas zapomenu na rozum a rozèiluji se, radím, pouèuji ve snaze pomoci svým dìtem a vnouèkùm. Vím, ¾e jsme kolikráte nevlídní a zaujatí z lásky k tìm, které milujeme, ale v té chvíli si uvìdomím, ¾e je to také z dùvodù bezmoci zastavit ten neúprosný èas. Je to hoøkost nad neodvratným koncem mládí, nad ztrátou sil. Nemoci, které se k nám s pøíchodem podzimu stìhují, nám na náladì nepøidávají.
Nejt쾚í je být pøísný, ale spravedlivý! Nehledám jen špatnost ve všem a v ka¾dém. Sna¾ím se nalézt pøíèinu. Pokouším se dívat na okolní Svìt jako na divadlo, kde u¾ nehrajeme hlavní roli ve høe ®ivot, pro kterou jsme všichni bez rozdílu psali scénáø.
Poka¾dé, kdy¾ podlehnu emocím a barvím své kázání chmurnou barvou, vzpomenu si, co èeká asi mladou generaci v budoucnosti a sevøe se mi srdce.
Buïme na sebe vlídní. Pomáhejme a neubli¾ujme. Kyselé okurky jsou dobré na kocovinu. Ale kdy¾ je kyselý èlovìk, kocovina trvá stále.