Novoroční zvyky a obyčeje

Nový rok - to je pojem, který každého z nás přinutí k zamyšlení a rekapitulaci toho, co se událo v roce minulém. Při tomto účtování se rodí nová a nová předsevzetí. Třeba, že: Silvestrem jsme skončili s kouřením, jiní jsou přesvědčeni o zahájení hubnutí a také více pohybu si slibujeme. Zkrátka, měsíc leden se může pyšnit tím, že se v něm rodí nejvíce předsevzetí. Zároveň je ale leden měsícem, po kterém z většiny z nás předsevzetí vyprchají. Tak snad si popřejme, abychom se ve zdraví dočkali dalšího nového roku a mohli si tak opět slibovat...

K významnému dni, jako je Nový rok, se váže řada zvyků, z nichž některé jsou zachovány dodnes.

Peníze, štěstí

Kdo má na Nový rok při sobě peníze, bude jich mít dostatek celý rok. Peníze se budou držet i toho, kdo si na Nový rok k obědu uvaří čočku.

Co se však na Nový rok nemá v žádném případě připravovat jsou kuřata, krůty, husy, kachny, zkrátka nic co má peří. To proto, aby neuletělo štěstí. Proto se zpravidla v prvních hodinách Nového roku vařil vepřový ovar. Má to ještě jeden další významný důvod – prasátko je považováno za symbol štěstí. Těm, kterým ho v tomto roce přejeme, bychom ho měli věnovat alespoň v keramické, skleněné či jiné podobě.
 

Oblečení a hádky

Na Nový rok bylo snahou mladých i starých, bohatých i chudých, obléknout se do něčeho nového. Kdo si nemohl dopřáti oděvu svrchního, měl snahu mít novou alespoň některou spodní část. Každý se hleděl vyhnout všem nepříjemnostem a hádkám, neboť jak na Nový rok tak po celý rok. Byla- li v den Nového roku nepohoda, soudilo se, že bude celý rok nepohoda a špatné počasí.

Na Nový rok nastupovala mužská část čeledě do služby, ženská část služebnictva odcházela „na vagace“, které končily na Tři krále. O vagacích služky kromě běžného úklidu nedostávaly žádnou jinou práci, zbýval čas na opravu svého vlastního oděvu a na návštěvy svých příbuzných a známých.

Služky, které při vagacích zůstávaly u hospodáře, měly nárok na přízi, kterou si za tu dobu napředly. Každá služka dostávala velkou mákem plněnou buchtu. V bohatších rodinách dostávala služebná ještě chléb pro svou rodinu.

Na Nový rok chodívali po koledě hlavně obecní zřízenci – listonoš, kominík, ponocný, hrobař, kostelník i obecní strážník. Později chodívaly koledovat také děti.

 
Po koledách chodili s tzv. bukačem – džbánkem potaženým kůží. Tak si vytvořili malý bubínek. Nástroj vydával temný bručivý zvuk, kterým se doprovázelo koledování:

Co bručíš bukači,
o té naší Káči.
Káča není doma,
šla do Betléma,
V beraním kožiše,
poprosit Ježíše,
Ježíška malého,
nově narozeného,
aby jí daroval
mužíčka hodného.

Koledování, tento zajímavý a velice hezký obyčej je v pramenech doložen od 14. století. Šlo vždy o obchůzky po jednotlivých staveních. Ke koledám patřila také říkadla, zpěvy a hry o narození Páně a samozřejmě také obdarování koledníků.

Ludmila Holubová
 

* * *

Děkujeme všem za velmi milá slova uznání jednak v jednotlivých zaslaných přáních, ale i v komentářích. Je to velmi povzbuzující, ale je třeba poděkovat i za příspěvky autorům článků bez kterých by web nebyl ničím. Jsme rádi že je přispivatelů stále více. V neposlední řadě patří díky i návštěvníkům stránek, těch také stále více přibývá, a tak všichni dohromady tvoříme tým dobrých přátel. A říká se, že přátelství je víc než láska, a tak si přejme, aby i tento rok byl jenom přátelský, bez svárů a zášti.

Do nového roku hodně pohody, šťastné náhody, žádné nehody, bezvadné příhody a žádné problémy za celý redakční tým všem přeje Ludmila