Sv. Barbora, pøedzvìst vánoc
Svátek svaté Barbory je pøedzvìstí blí¾ícího se Štìdrého dne. Svatá Barbora - Barbora z Nikomédie - panna a muèednice, patøí ke 14 svatým patronùm, které lidé vzývali ve svých nejt쾚ích chvílích.
Podle legendy byla krásnou dcerou bohatého kupce Dioscura a ¾ila na poèátku tøetího století v Nikomédii (dnešní Turecko). Otec Barboøin byl zapøísáhlý nepøítel køes»anù. V úmyslu chránit Barboru pøed vlivy høíšného svìta a pøed nápadníky, zavøel ji do vì¾e, kterou postavil vedle jejich domu se vším pohodlím. A tu se stalo, ¾e jeden ze slou¾ících - tajný køes»an - obrátil Barboru na víru. Kdy¾ se o tom otec dozvìdìl, chtìl, aby se dcera víry zøekla, kdy¾ odmítla, ze vzteku jí u»al hlavu meèem. V té chvíli vyšlehl z jasného nebe blesk a otce na místì usmrtil.
Svatá Barbora je patronkou mnoha øemesel a povolání. Nejvýznamnìji ji uctívají horníci,kteøí jí zasvìtili mnoho kostelù, kaplí a oltáøù (nejvýznamnìjší u nás je chrám sv. Barbory v Kutné Hoøe - mìstì støíbrných dolù), a poøádali na její svátek okázalá procesí. V dolech horníci nechávali na její svátek hoøet ve štolách pøes noc kahany na ochranu pøed smrtí a úrazy - Barboøino svìtlo
Jiným zvykem bylo øezání více vìtvièek a na ka¾dou povìsila dívka jméno chlapce, který jí byl sympatický. Vìøilo se, ¾e se stane nevìstou toho jeho¾ jméno je na první rozkvetlé vìtvièce.
Další variantou "barborek" byla povìra, ¾e kolikátý den "barborka" vykvete, v tolikátém mìsíci potká dívku štìstí. hlavnì barborky. Dnes se traduje, ¾e vìtvièky pøinesou rodinì štìstí, pokud vykvetou do Štìdrého dne.
Stejnì jako v mnoha dalších dnech zimního slunovratu chodily v dávných dobách na sv. Barboru rùzné masky. Ve støedovìku se prolínaly bujaré oslavy spojené s magií s køes»anským uctíváním svìtice. Po vsích chodily bíle obleèené barborky a nosily dárky. V poslední dobì se tento zvyk mnohde o¾ivuje! Pozdìji se provozovala divadelní pøedstavení o osudu Barbory (dochovalo se nìkolik barokních her o Barboøe ze 17. a 18. století).
V novìjší dobì se na Barboru ustálil jiný zvyk - dìti veèer dávaly za okno punèochu a druhý den ráno - 4. prosince - našly v ní nadílku, pokud byly hodné. Nebo také jen pár brambor èi dokonce uhlí, pokud zlobily.