Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Libor,
zítra Kristýna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

 

 

Nevidomí ¾ijí mezi námi 

(Slova úvodem)

Tak jako slepí tápou v na¹em svìtì, tak i my tápeme ve svìtì slepých - nevíme o nich ve velké vìt¹inì nic. A pøece tu jsou. Ale na¹e komunity jsou od sebe vzájemnì odøíznuty. Nevidomí nás nevidí a my je pøehlí¾íme. Malý pøíklad. Kdo z nás zná jméno hluchoslepé Heleny Kellerové, kdo ví nìco víc o tvùrci Braillova písma? A abychom se zamìøili na na¹e prostøedí: Sly¹eli jste nìkdy o knize Nevidomí známí, neznámí? To byl jeden z pokusù nevidomých dát o sobì vìdìt. Zmínìnou publikaci sestavil Rudolf Krchòák, sám od narození slepý. Chce být, podle slov jejího autora, vyprávìním o témìø tøech stech lidských osudù poznamenaných ztrátou zraku a zároveò obohacených pevnou vùlí vyrovnat se s ní s pílí, intelektem a zbylými smysly.

Aè nevidomý, byl Rudolf Krchòák nejen výkonným hudebníkem a komponistou, ale psal i básnì a beletrii. Svìt nevidomých v jejich pro¾itku, zejména pøi setkávání s vidoucími, nám pøibli¾uje øada jeho vtipných èrt. Ètení jeho próz ze slepeckého ¾ivota je velmi pouèné. Dovídáme se z nich, jak nás "vidí" slepí, a zároveò , jak "vidí" svìt kolem sebe.

Slepý toti¾ ve své cele temnoty za úzkou smyslovou brankou, kterou k nìmu vstupuje realita, dovede mnohem líp ne¾ my ostatní ocenit ka¾dou malièkost a doká¾e být za ni vdìèen. A zároveò si uvìdomuje, ¾e ka¾dá malièkost, která je pro vidoucího zanedbatelná a snadno zvládnutelná, mù¾e mít pro slepého a¾ katastrofální následky. O to víc pro nìj význam malièkostí vystupuje do popøedí, proto¾e se pro nìj stávají signály velkých vìcí. Tak¾e pak vidí i to, co my vidoucí nevidíme. Tak i pro nás dík pohledu slepce získávají malièkosti význam, který nám v záplavì ostatních detailù, kterými jsme my vidoucí zahlceni a pøesyceni, uniká.

Tento zorný úhel nacházíme nejen u Rudolfa Krchòáka, ale i u vìt¹iny literárních prací, které se slétají na stùl Jiøiny Medveïové ve Zlínì, která si pøedsevzala podchytit zájem nevidomých o tuto formu seberealizace a vydáváním jejich pøíbìhù a pøíhod nám vidoucím pøiblí¾it ¾ivot na¹ich nevidomých spoluobèanù. Øadí se tak k tìm, kdo¾ chtìjí pøekroèit a zru¹it hradby ghetta temnoty a invalidity, v nìm¾ se nìkteøí z nás ocitli. Co ji k tomu vede? To, co tak pøesvìdèivì vyslovil v jedné ze svých próz Rudolf Krchòák:                                                          

 "Vzpomínám si na jedno ¾ertovné povídání o beznohém, který leze na strom, a bezruký po nìm kamením hází. Tehdy se nám to zdálo veselé, hodnì jsme se tomu nasmáli. A mo¾ná byl mezi námi nìkdo, kdo mìl beznohého tátu nebo bezrukého bratra a kdo se tomu nesmál. Ale jeho mlèení jsme my smìjící se nesly¹eli. Dnes by nám to ji¾ smì¹né nepøipadalo. Bezrucí pí¹í a mo¾ná umìjí i házet kamením. Snad i beznozí dovedou pomocí protéz a rukou vy¹plhat na strom. Umíme tìlesné vady pøemáhat, proto¾e víme, ¾e jednotlivé orgány jsou pouze nástroji nìèeho vy¹¹ího. Snad vùle, snad du¹e. Jak chcete. A to vy¹¹í v èlovìku zùstává, i kdy¾ mu stroj utrhne obì ruce, i kdy¾ mu odumøou oèní nervy."

Právì na toto bychom nemìli zapomínat, právì toto je dùle¾ité si neustále uvìdomovat.

Vilém Kmuníèek

 

 

Vlak

Èekám na nástupi¹ti hlavního nádra¾í. Jsem sám a zaèínám mít trochu strach. Najdu dveøe, a¾ vlak pøijede? Nebo budu mít ¹tìstí, ¾e si mì v¹imne prùvodèí? Opatrnì tlaèím hùl pøed sebou. Chci si zatím najít hranu nástupi¹tì. Náhle mì nìkdo chytí za bundu a táhne zpìt. Ustra¹enì mi sdìluje, ¾e jsem mohl spadnout do koleji¹tì. Vyu¾ívám té pozornosti a prosím, aby mi ukázal prùvodèí, a¾ vlak pøijede. Paní prùvodèí se mì rozpaèitì ujímá.

Jdeme spolu mlèky daleko dopøedu. Do jaké spoleènosti mì to asi vede? Náhle mì vtlaèí dovnitø vozu s uji¹tìním, ¾e tu mì nikdo nebude ru¹it, jsem prý v oddìlení pro zamìstnance. Byla pryè døív, ne¾ jsem staèil protestovat.

Ticho, nikde nikdo. Cítím se jako vìzeò na samotce. Pøedstavuji si dlouhé hodiny cesty bez jediného slova. Usedám do kouta s rozhodnutím, ¾e uprchnu. Snad se mi podaøí pøejít do "obydleného vozu" k lidem. Pøistupuje paní vlakvedoucí a dva mladí prùvodèí. Odkládám slepecký èasopis. Musím rychle navázat øeè a vymluvit se na dlouhé hodiny dopøedu. Paní se mì ptá na ty puntíky, které jsem pøed chvílí uklidil. Sna¾ím se ji pouèit o Braillovì písmu. Mladí mu¾i ¾asnou, ¾e nevidomý mù¾e èíst a psát. Osahávají body a nemohou pochopit, jak jsem se to mohl nauèit. Nechápou, ¾e si mohu dìlat poznámky na "minipich»áku", kterým se ty body vytlaèují. V ¾ivotì o nièem takovém nesly¹eli.

Nyní ¾asnu zase já. Paní za tøicet let u dráhy mluví poprvé s nevidomým. Chápu to, prùvodèí si od nás vezme jízdenku a prùkazku, a kdy¾ je v¹echno v poøádku, tak nemá dùvod se námi dál zabývat a pøemý¹let o na¹ich potøebách.

Jsem moc rád, ¾e jsme se spolu potkali. Ta paní i chlapci budou vìdìt, ¾e nevidomý èlovìk nehledá samotu. Slibují, ¾e a¾ nìkoho takového pøí¹tì potkají, zavedou ho podle jeho pøání radìji do spoleènosti. Vystupují, zùstávám zase sám, ale jsem spokojený, ¾e jsem si mohl popovídat.

 

 Viktor Sedláø

 

Prùvodce Prahou

Vracel jsem se domù s partou pøátel. Èekali jsme na tramvaj. U pøechodu zastavilo auto a øidiè se ¹panìlsky ptal chodcù, jak se dostane k hotelu Barcelo. Lidé se po sobì rozpaèitì dívali, proto¾e v Praze se ¹panìlsky bì¾nì nemluví. Já ¹panìlsky umím. Pøistoupil jsem k vozu a pokou¹el se øidièi poradit. Rychle mi udìlali místo a poprosili, zda bych je nedoprovodil. Pøisedl jsem a moji zdì¹ení pøátelé zùstali na chodníku.

Proto¾e se dnes ulice vìt¹inou jmenují jinak ne¾ døív a øidiè by si stejnì èeské nápisy nedokázal pøeèíst, navigoval jsem ho popisem staveb, které jsme míjeli. To nám vyhovovalo obìma. "Pojedeme kolem velké budovy, to je divadlo." "Si,si seòor!" "Napravo je námìstí a ta øada svìtýlek, to je most, vidíte ho?" "Si, si, seòor," odpovìdìl øidiè. Tak jsme se dostali a¾ k výjezdu z dálnice, kde jsem se zeptal, zda ji¾ vidí hledaný hotel. Spokojené "Si, si, seòor" mì ujistilo, ¾e zatáèí na hotelové parkovi¹tì.

Pozvali mì na sklenièku  a tak jsem musel s pravdou ven. Vzal jsem do ruky bílou hùl a nechal se odvést k baru. ©panìlé byli úplnì vy¹inutí èeskou pozorností, kterou poznali. Jeli a¾ z Madridu podívat se na Prahu. Oslovili prvního Èecha, a on umìl ¹panìlsky. Znal perfektnì Prahu a dokázal je orientovat i v noci. A je¹tì navíc - byl slepý.

 

Václav Fanta

 

Poznámka redakce: Kní¾ka "S bílou holí" jsou optimisticky ladìné pøíbìhy sepsané nevidomými a pøíbìhy o nevidomých - tak by se dal krátce vystihnout obsah této kní¾ky. Je to v¹ak i ètení o nás vidoucích - o tom, jak plnì doká¾eme pro¾ít svùj "barevný" svìt. Je k dostání na  pultech Karmelitánského nakladatelství www.karmelitanske-nakladatelstvi.cz

 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 25.01.2005  14:41
 Datum
Jméno
Téma
 25.01.  14:41 Katka taky to znám
 22.01.  06:20 Zdenìk mezi mámi
 21.01.  18:55 Milena dík