O tom, jak jezdit ve mìstì i na dálnici, na vesnici i závodní dráze u¾ byly popsány stohy papíru. Daleko ménì se píše o tom, jak brzdit a zastavit.
První, o èem se sluší napsat, je o brzdách. Málokdo si uvìdomuje, ¾e nejde jen o to auto rozjet, ale hlavnì o to, je zastavit. Kdy¾ se auto nechce rozjet, hledáme pøíèinu, voláme na pomoc pøátele i autoservis. Nic zvláštního se ale nedìje. Kdy¾ auto nejde zastavit, je nenapravitelnì zle, proto¾e v této chvíli u¾ pøátelé ani servismani nepomohou. A tak mezi první povinnost rozumného øidièe patøí èastá kontrola mno¾ství brzdové kapaliny v nádobce. Dobrý øidiè také ví, ¾e se má brzdová kapalina po dvou letech vymìnit, proto¾e pøijímá vodu, která je stlaèitelná, a brzdy pak ztrácejí úèinnost. Pøi výmìnì brzdové kapaliny, kterou u¾ málokdo mìní sám, ale vyu¾ívá slu¾eb servisu, je té¾ nutné po¾ádat mechanika, aby zkontroloval stav brzdového oblo¾ení. Zvláš» odpovìdní u¾ivatelé auta si nechají udìlat i test brzd. Tam lze zjistit, ¾e nìkteré kolo brzdí více, jiné ménì, co¾ se mù¾e za urèitých okolností vymstít tím, ¾e se vùz dostane do smyku. V servisu si s tím poradí. Tady šetøit není na místì.
A teï u¾ k tomu br¾dìní a zastavování.
Dá se rozdìlit na dva základní druhy: z rychlé jízdy a z jízdy pomalé.
Z rychlé jízdy zastavujeme tak, ¾e citlivì sešlápneme, event. za mokra sešlapujeme, brzdový pedál a teprve pøed zastavením sešlápneme spojku. Je to proto, ¾e pøesunutím nohy z plynu na brzdu motor dostává jen nutnou dávku pohonné smìsi pro zachování chodu, bì¾í pomalu, a proto¾e je pøi zaøazeném rychlostní stupni spojen s motorem, tak vozidlo zpomaluje, brzdí. Spojku sešlapujeme a¾ pøed zastavením, proto¾e netoèící se kola, spojená pøes rychlostní stupeò s motorem, by jej zastavila. Jinými slovy, motor by chcípl.
Pøi pomalé jízdì, napø. po rozjezdu nebo pøi popojí¾dìní v kolonì, sešlapujeme pedál brzdy i spojky souèasnì.
Zkušený øidiè ví, ¾e na kluzkém povrchu nesmí sešlápnou necitlivì brzdu a¾ na doraz, proto¾e se kola zablokují a vùz se promìní v sáòky, je ovládán fyzikálními velièinami: odstøedivou silou, setrvaèností apod. Brzdíme proto pøerušovaným sešlapáváním brzdového pedálu. Pokrok v technice dosáhl u¾ takové úrovnì, ¾e moderní auta u¾ jsou proti zablokování kol vybavena, co¾ zjistíte pøi proèítání návodu k obsluze. Øidiè, který ve stresu pedál neuvolní a nesešlápne spojku, aby se kola mohla opìt odvalovat, je v autì jen jako náklad. Za mých mladých let, kdy vlastnictví auta nebylo tak obvyklé, se majitelé sdru¾ovali do klubù podle znaèek, kluby organizovaly cvièné jízdy na zamrzlých rybnících, kde si ka¾dý mohl celkem bezpeènì vyzkoušet, co takové prudké zabrzdìní zpùsobí, a jak se vyhnout smyku. I dnes je to mo¾né, ale zabývají se tím pøevá¾nì specializované firmy a za úplatu. Nutno podotknout, ¾e to nejsou vyhozené peníze, proto¾e mohou ušetøit náklady daleko vìtší, jestli¾e vám nabyté vìdomosti a cvièení umo¾ní vyhnout se havárii.
Na závìr ještì jednu dobrou radu. Ne v¾dy je br¾dìní ten nejsprávnìjší postup. Za urèitých okolností bývá daleko lepší se pøeká¾ce vyhnout, pøièem¾ za souèasného otáèení volantem není radno šlapat na pedál brzd. V krajním pøípadì, lepší ne¾ èelný støet je vyjetí ze silnice do pole èi na louku. Pøi èelním støetu s protijedoucím se rychlosti obou vozù sèítají a destrukce je daleko horší ne¾ pøi úniku mimo silnici. Dopravní odborníci doporuèují na obvyklých trasách si takové situace cviènì pøedstavit. Èlovìk nikdy neví, kdy se mu bude takové mentální cvièení hodit.
Ještì mnohé by se dalo napsat na toto téma, ale to u¾ by laici asi neèetli. Tak¾e pro dnešek dost.
