Mám o rok starší sousedku. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, ka¾dý pøeci vedle nìkoho bydlí, ale moje sousedka je ¾ena nadmíru èinorodá a vitální. Zatímco já po ránu pøemýšlím o tom, jestli otevøít druhé oko hned nebo a¾ po snídani, vrací se ona se svým psíkem z ranní procházky. Štíhlá, dobøe naladìná, zrù¾ovìlá zdravým pohybem, jde svi¾ným krokem. Pokud pøichází zprava, vrací se z Krušin, pokud zleva, tak tam jsou pole zvaná Skøivany, ale obojí je dobrá pìtikilometrová štreka. Nevím, jestli takové sousedy èlovìk vyfasuje za odmìnu nebo za trest. Ona je pro mì nìco jako vztyèený prst Bo¾í: „Pomni èlovìèe, ta nemá køeèových ¾il, oteklých nohou a zarudlých oèí od noèního vysedávání u poèítaèe. Její krevní obìh vesele klokotá v širokých cévách, to není stojatá laguna jako u nìkoho“ pøísnì uká¾e Bo¾í prst na mne.
„No jo, v¾dy» u¾ jdu,“ øíkám mu znechucenì a s hekáním zvedám zadek ze ¾idle.
Moje sousedka má mnoho aktivit, jednou z nich je, ¾e si vybudovala na své ohromné zahradì dílem nìco jako park, dílem arboretum. Ona není jen zahradnice, ona je sbìratelka. Pro mne to má velké výhody. Zatímco ona objí¾dí všechna mo¾ná zahradnictví, já mám pøírùstky pozoruhodných rostlin jaksi s donáškou a¾ do záhonù. Nìco toti¾ od ní pøinesou hraboši, nìco ptáci, nìco pøelétne pøes plot samo a nìco se ke mnì dostane nìjakou záhadou, proto¾e co se týèe rozmno¾ování, má pøíroda svoje zvláštní tajnosti.
Èas od èasu zaène v mých záhonech rašit nìco neurèitého, nìco o èem zaruèenì vím, ¾e jsem to tam nesázela. To pak pøijde sousedka na konzultaci, døepneme pøed tím nadìlením na bobek, okukujeme ze všech stran, šimráme klacíkem hlínu a sna¾íme se zjistit o co se tu vlastnì jedná. Vìtšinou ovšem všechny tyto dohady konèí stejnì. Nepoznáme nic. Musíme poèkat a¾ ten zázrak zesílí a sám se pøedstaví. Nìkdy je to skuteènì unikát, ale vìtšinou se stane, ¾e docela slušnì rozmazluji obyèejný plevel, který hýèkán mou péèí nabude nezvyklých tvarù a rozmìrù.
Takovým kukaèèím vejcem v mých záhonech se nedávno stal chmel.
Kde se vzal, tu se vzal, hned vedle pivoòky vyrašil nìjaký puk. A ¾e vypadal exoticky, dostal na uvítanou kobylince a zálivku. Okam¾ik, kdy z exoticky vyhlí¾ejícího podno¾í vyrazily chlupaté liány a zaèaly všechno kolem sebe dusit, jsem propásla. Zákrok musel být rychlý. Lehko se øekne, tì¾ko provede. U¾ jste vidìli koøeny chmele? Jsou to pod zemí témìø stejné šlahouny, jako nahoøe. Jen s tím rozdílem, ¾e nejsou tak køehké. Jsou gumové, neznièitelné. Rukou nevytrhneš, rýèem nepøesekneš, nù¾ky skøípneš. Z celého záhonu jsem nejdøív musela vyrýpat trsy kvìtin, pak teprve vydolovat koøen, a nakonec všechno stmelit zase dohromady. Celý den práce. Zbyteèné práce a nebylo mi ani útìchou, ¾e jsem se hýbala, co¾ bylo rozhodnì zdravìjší, ne¾ sezení u poèítaèe.
Chmel je vytrvalá rostlina. Pìstuje se a pou¾ívá ke konzervaci piva, planì roste v houštinách, na bøezích øek a na okrajích lesa, kde šplhá spirálovitì po stromech a¾ do výše 5 a¾ 6 m.
Léèivé úèinky chmele byly známy odedávna. Svatá Hildegarda jej doporuèovala proti stavùm sklíèenosti, støedovìk vychvaloval jeho schopnost hubit „hlízy v játrech a ve slezinì“ a tvrdilo se, ¾e „doká¾e utišit pohlavní vzruchy“. Lékaøi z doby renesance, jej podávali na povzbuzení chuti k jídlu, na sní¾ení horeèky a jako moèopudný prostøedek.
Upotøebení:
Nálev (10 a¾ 15 min.): 20 g šištic na 1 litr vody, 2 a¾ 3 šálky dennì pøed jídlem jako ¾aludeèní lék.
Nálev ( 5 min.): 3 šištice rozdrobené do šálku vroucí vody. Po veèeøi jako uklidòující a uspávací prostøedek.
Poznámka: Chmel pùsobí na nervovou soustavu jako mírné depresivum a pøi depresích by se nemìl pou¾ívat.
.jpg)
Chmel je vytrvalá rostlina. Pìstuje se a pou¾ívá ke konzervaci piva, planì roste v houštinách, na bøezích øek a na okrajích lesa, kde šplhá spirálovitì po stromech a¾ do výše 5 a¾ 6 m.
Magdalena Vlachová