Je v našem ¾ivotì více optimismu nebo pesimismu? Cítíte se š»astní nebo naopak? Kdy¾ se zeptám, jak se vám teï daøí – a nezále¾í na tom zda ve škole, v práci, doma nebo èert ví kde ještì – jak mi odpovíte?
Zkuste si se mnou malý experiment. Vzpomeòte si, kolik dùvodù k radosti vás potkalo za poslední mìsíc, týden, tøi dny… Na tom zase tolik nezále¾í, leda byste tou¾ili ukázat pøednosti (resp. nedostatky) své pamìti. Upøímnì doufám, ¾e jste si vzpomnìli alespoò na nìco, nìkdy to nebývá zrovna lehké. Urèitì si takhle o¾ivené události nìkam poznamenejte, tøeba jen pøibli¾ný poèet, proto¾e nyní vás èeká stejný postup, akorát, ¾e zapátráte po vìcech, které vám u¾ tolik radosti nepøinesly. Vím, ¾e necítíte zrovna pøehnanou touhu se k nim vracet, ovšem pokuste se o to. Tøeba jen odhadnìte, zda jejich mno¾ství pøevýší první skupinu.
Nu¾e, moji milí, jaké jsou výsledky? Podìlím se s vámi o ty své a pøedpokládám, ¾e vás snad a¾ tolik nepøekvapí, ¾e souboj skonèil plus mínus nerozhodnì. A èím delší èasový úsek bych zkoumal, tím by se skóre stávalo více a více vyrovnanìjší, a¾ by došlo k takøka dokonalé shodì.
Mo¾ná teï nesouhlasíte. Tøeba si klepete prstem na èelo a kroutíte hlavou, jaká¾e moudra vám to zase servíruju. Na dùkaz svého rozèarování šermujete ve vzduchu poèmáraným papírkem, kde se skví jasný debakl té èi oné mo¾nosti. K takovému pøípadu mù¾e dojít snadno, staèí si kupøíkladu vybrat pøíliš krátké období, kdy tøeba dnešek je shodou okolností váš „den blbec“.
Dovolím si však tvrdit, ¾e toho „dobrého“ i „zlého“ se v našich ¾ivotech nachází zhruba stejnì bez vìtšího rozdílu. Na první pohled se to tak ale vùbec nezdá! Proè? Vìtšinou si toti¾ mnohem více a pozornìji všímáme toho špatného. A je to logické. Problémy vy¾adují øešení, náš zájem a jednání. Naproti tomu s nìèím pozitivním se nemusíme nijak urputnì lopotit, spokojenì kvitujeme, ¾e se to stalo a za chvíli to pouštíme z hlavy. Kdy¾ všechno funguje, jak má (kdy se to však stane, ¾e?), bereme to svým zpùsobem jako samozøejmost. Jakmile se však cokoli pokazí, hned se nám zaènou na èele dìlat vrásky jako o závod a mraèna chmur se stahují nad naši hlavou.
Pøíklad nejbezprostøednìjší. Píšu na svém (milovaném) notebooku. A co všechno hrozí narušit tenhle harmonický stav a vztah? Výpadek elektøiny, hardwarová porucha, napadení virem èi jiným neøádem z internetu, vylití kafe do klávesnice… Staèí jedno z toho a moje nálada poletí strmì dolù pod bod neutrality. Nemìl bych si tedy souèasný stav nále¾itì tomu vychutnávat? Ano, jen¾e èiním tak? Spíše ne.
Mìli bychom si tedy více všímat všeho, co nám poskytuje nìjaký, by» sebemenší dùvod k radosti a také si ji nále¾itì vychutnávat. A takových, snad i záminek, existuje hodnì. Tøeba u¾ jenom to, ¾e vám nìkdo odpoví na pozdrav. ®e v rádiu hrají vaši oblíbenou písnièku. I to, ¾e nìkomu na ulici poradíte, jak se kam dostane, v sobì skrývá dùvod k drobné radosti.
Øíká se, ¾e smích léèí. Nevím. Ano èi ne, faktem je, ¾e je prostì mnohem lepší chodit po svìtì s úsmìvem na rtech, ne¾ bez nìj. Tak¾e se smìjte, radujte se z ka¾dodennosti a myslete pozitivnì!
Myslete pozitivnì!