KNIHA KNIH – 22 SÍRACHOVEC CITACE BIBLE: Jediná kniha ze všech kanonických i deuterokanonických spisù, která nás informuje jak o pisateli, tak o pøekladateli, je Moudrost Jesúse Síracha neboli Ecclesiasticus. Druhý titul, který uvádí Vulgáta a který je dolo¾en u¾ církevním otcem Cypriánem (+258), charakterizuje tuto knihu jako ´církevní´ spis, který byl u¾íván církví (øecky ekklésia) oproti synagóze, zvláštì pøi výchovì katechúmenù. Název Ecclesiasticus ji mìl tedy postavit na roveò kanonické knize Kazatel jako dílo slou¾ící vzdìlávání.
Kniha Sírachovcova byla pùvodnì napsána hebrejsky a to pravdìpodobnì v Jeruzalémì zaèátkem 2. stol. pø. Kr. Jako autor je uveden Jésús, syn Eleazara, syna Sírá´ova. Ve støedovìku se hebrejský originál ztratil, ale v r.1896 byly v geníze (skladišti) starokáhirské synagógy, kam byly odkládány opotøebované a znehodnocené svitky Písma, nalezeny zlomky pìti rukopisù hebrejského textu knihy Sírachovcovy. Roku 1952 byly nalezeny v Kumránu další zlomky a koneènì v r.1964 v pevnosti Masádì u Mrtvého moøe byly objeveny neúplné èásti kapitol 39,27-44,17. Dnes tedy máme k dispozici opìt dobré dvì tøetiny hebrejského textu, ¾el, velmi nejednotnì tradovaného. Podkladem našeho pøekladu zùstává proto text øecký uvádìný Septuagintou, která byla Písmem prvotní církve.
V pøedmluvì knihy Sírachovcovy se praví, ¾e spis do øeètiny pøelo¾il v Egyptì ¾ijící pisatelùv vnuk, který tam pøišel v r.132 pø. Kr.
Svým obsahem patøí Moudrost Sírachovcova k literatuøe mudroslovné, její¾ jádro tvoøí øada pøísloví, rad, výstrah a zaslíbení. Z toho dùvodu je pøirovnávána ke knize Pøísloví. Vedle básní opìvujících Moudrost jako poslušnost Zákona jsou v knize obsa¾eny i hymny slavící Bo¾í velebnost a krásu jeho díla, rùzné modlitby a tzv. ´chvála otcù´, v ní¾ za pøíklad víry slou¾í velké postavy minulosti Izraele, od Henocha a¾ po Nehemjáše. Spis uzavírá dìkovná modlitba za Bo¾í vedení a za dar moudrosti a pokoje.
Kniha Sírachovcova nebyla sice pøijata palestinskými ®idy jako kanonická, bránila však pronikání helénismu a pøelo¾ena do øeètiny tìšila se veliké oblibì ®idù v diaspoøe i køes»anù. Pozoruhodné je, ¾e u¾ ve 2. stol. pø. Kr., dávno pøed kanonizací, pøedpokládá pozdìjší trojdílnost palestinského kánonu: Zákon, Proroci a Spisy.
Slovo Bible: STÁLOST VE VÍØE
Synu, pøicházíš-li slou¾it Hospodinu,
pøiprav svou duši na pokušení.
Dr¾ na uzdì své srdce a buï vytrvalý
a nejednej ukvapenì, kdy¾ tì nìco postihne.
Pøilni k Hospodinu, neodvracej se od nìho,
abys nakonec dosáhl vyvýšení.
Pøijímej všechno, co tì potká,
a jsi-li v¾dy znovu pokoøován, buï trpìlivý.
V¾dy» zlato se zkouší v ohni
a lidé Bohu milí v peci pokoøení.
Dùvìøuj Bohu, on se tì ujme,
choï cestou pøímou a doufej v nìho.
NA CESTÁCH MOUDROSTI
Moudrost své syny vyvýšila
a ujímá se tìch, kteøí ji hledají.
Kdo ji miluje, miluje ¾ivot,
kdo si kvùli ní pøivstává, bude naplnìn radostí.
Kdo si ji pøivlastní, bude mít podíl na slávì;
místu, kam vejde, Hospodin po¾ehná.
Kdo ji uctívají, budou slou¾it Svatému,
a kdo ji milují, ty si zamiluje Hospodin.
Kdo ji poslouchá, bude soudit národy,
kdo na ni dbá, bude pøebývat v bezpeèí.
Bude-li jí dùvìøovat, dosáhne jí,
i jeho potomci ji obdr¾í v dìdictví.
Zprvu s ním pùjde cestou spletitou,
naplní ho dìsivým strachem,
bude ho trápit svou kázní,
dokud mu nebude moci plnì dùvìøovat
a nevyzkouší ho svými pøíkazy.
Pak se k nìmu opìt pøímou cestou vrátí a obš»astní ho,
odhalí mu pøitom i své tajemství.
Ale sejde-li z cesty, opustí ho
a nechá ho na pospas vlastnímu pádu.
DOBRÉ A ZLÉ
Kdy¾ prokazuješ dobro, uva¾, komu je prokazuješ,
pak za svá dobrodiní sklidíš vdìk.
Prokazuj dobro zbo¾nému a doèkáš se odmìny;
pokud ne od nìho, tedy od Nejvyššího.
Nedoèká se dobra, kdo setrvává ve zlu,
ani ten, kdo neprokazuje milosrdenství.
Dávej zbo¾nému a neujímej se høíšníka.
Pokornému prokazuj dobro, ale svévolníkovi nic nedávej,
odepøi mu i jeho chléb a nic mu nedávej,
aby pak nad tebou nezískal vládu.
Postihlo by tì dvojnásobné zlo
za všechno dobré, cos mu byl prokázal.
V¾dy» i Nejvyšší má v nenávisti høíšníky
a svévolníky po zásluze potrestá.
Dobrým dávej, ale høíšných se neujímej.
ODPUŠTÌNÍ A SVÁRY
Záš» a hnìv, obojí je ohavnost,
jen høíšný èlovìk v nich setrvává.
Kdo se mstí, okusí pomstu od Hospodina,
on peèlivì seèítá jeho høíchy.
Odpus» svému bli¾nímu, pokud ti ukøivdil;
a¾ ty budeš jednou prosit, budou i tobì høíchy odpuštìny.
Kdy¾ se èlovìk na èlovìka hnìvá,
mù¾e èekat uzdravení u Hospodina?
Kdy¾ s èlovìkem sobì rovným nemá slitování,
mù¾e se modlit za odpuštìní svých høíchù?
Kdy¾ chová záš», aè sám je smrtelník,
kdo smíøí jeho høíchy?
Pamatuj na poslední vìci a zanech nenávisti,
mysli na svùj konec ve smrti a dbej na pøikázání.
Pøíštì nahlédneme do knihy BÁRUK
Ilustrace: internet
