KNIHA Dvanáct prorokù Citace z Bible: Po tøech velkých prorocích (Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel – Daniel mezi nì nepatøí) následuje v hebrejském kánonu dvanáct ´malých´, asi jako protìjšek ke tøem velkým praotcùm (Abraham, Izák, Jákob) a dvanácti malým (synové Jákobovi). Nejpozdìji od 2. stol. pø. Kr. tvoøí tìchto dvanáct prorockých knih nedílný celek. Nejstarší doklad toho poskytuje spis Sírachovcùv ze 2. stol. pø. Kr. ve ´Chválách otcù´. Odtud se nazývají souhrnnì ´Dvanáct prorokù´. Od Augustina se rozšíøilo i oznaèení ´Malí proroci´.
Pøi øazení Dvanácti rozhodovaly pøedevším ohledy chronologické. O šesti prvních (Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš) se pøedpokládalo, ¾e pocházejí z doby rozmachu asyrské veleøíše, tedy pøed zánikem severoizraelského království, další tøi ( Nahum, Abakuk, Sofonjáš) z období rozkladu Asýrie a nástupu Babylónie, tedy pøed pádem Jeruzaléma a poslední tøi (Ageus, Zacharjáš, Malachiáš) z doby po návratu ze zajetí babylónského, tj. z doby perské.
Moderní vìda má k tomuto datování výhrady, zvláštì pokud jde o prvních šest. Pro druhou šestici se tradièní stanovisko v podstatì pøijímá; vá¾nìjší rozpaky v názorech jsou jen u tzv. Druhého Zacharjáše. Za nejstaršího z Dvanácti prorokù se pokládá Ámos. O nìco mladší je Ozeáš, který je navíc jediný prorok severoizraelského pùvodu, jeho¾ poselství se dochovalo písemnì. Za ním následuje Micheáš kolem r.700. Stará ¾idovská tradice klade Jóela a Abdijáše do 8., ne-li a¾ 9. stol. pø. Kr., co¾ je tím spíše mo¾né, ¾e tu není nejmenší historické opory pro datování. U Jonáše rozhodovalo jeho poslání do Ninive, které padlo r. 612.
Mluvívá se bì¾nì o prorocích a toto oznaèení se nesprávnì chápe jako vìštìní o budoucích vìcech a událostech. ´Proroctví´ však je citlivé, tvùrèí i smìlé aplikování zákona Moj¾íšova do mìnících se podmínek. Starozákonní proroci v¾dy mluvili pøedevším do konkretních pøítomných pomìrù. Proto právì nìkterá jejich slova jsou nám dnes tì¾ko srozumitelná. Neznáme však situaci, do které byla zamìøena, zatímco tehdy staèila pouhá nará¾ka a souèasníci jí rozumìli velmi dobøe. U ´Dvanácti´ pøes všechnu jejich konkrétnost, jsou nìkteré texty zøejmì upraveny pro liturgické u¾ití; všeobecnì se to uznává pro knihu Jóelovu a Nahumovu, ale obdobnì to platí i pro Abdijáše. Zde všude je mo¾no mluvit spíše o liturgii ne¾li o proroctví.
V dnešní své podobì jsou všechny knihy sbírky Dvanácti u¾ literárním zpracováním nìkdejších prorockých slov. Je tøeba rozlišovat mezi dobou prorokova vystoupení a dobou sepsání jeho zvìsti. Ve výjimeèných pøípadech se mù¾e obojí krýt (patrnì u Nahuma), ale zpravidla nelze poèítat s tím, ¾e by prorok mìl klid a èas, aby svoje slova ihned zaznamenal nebo si je dokonce pøedem pøipravil písemnì. Prorocké výroky zpravidla kolovaly jistou dobu ústnì, tøeba i po více generací, ne¾ byly ¾áky pøíslušné prorocké školy nebo snad knì¾ími zachyceny písemnì. Mnohé výroky ovšem nenávratnì zapadly. Sepsána byla hlavnì ta slova, která se posluchaèùm vryla nejhloubìji do pamìti. I jejich poøadí bylo pùvodnì nejednou jiné. Dnešní podoba knih vykazuje témìø napoøád plánovité uspoøádání výrokù. Pøitom nelze vylouèit mo¾nost, ¾e obèas se do nìkteré sbírky dostalo i slovo jiného proroka nebo ¾e poøadatel èi redaktor sbírky nìco doplnil sám.
Toto vše souvisí s tím, ¾e starovìk neznal pojetí autorství jako naše doba. Jména, oznaèující jednotlivé knihy nejsou mínìna jako podpisy, nýbr¾ jsou to nadpisy vystihující zpravidla ráz knihy. Byla-li pak pod takový nadpis pojata jen slova jednoho èlovìka nebo více lidí, není rozhodující. Zále¾elo na tom, ¾e ústy jak jednoho, tak pøípadnì i druhých mluvil sám ¾ivý Bùh. On mluví i k nám dnes, do našich konkretních zápasù a úkolù také skrze svých ´dvanáct´ svìdkù, kteøí pøed nás pøedstupují ponìkud viditelnìji z onoho ´oblaku svìdkù´, skrze nì¾ „mnohokrát a mnohými zpùsoby mluvíval Bùh k našim otcùm“. Prostøednictvím svých svìdkù nám otvírá oèi i srdce, abychom dovedli pøijmout toho, kterému oni pøipravovali cestu – Je¾íše Krista.
OZEÁŠ: HOSPODINÙV SOUD NAD IZRAELEM
Mùj lid zajde,
proto¾e odmítá poznání.
Ty jsi zavrhl poznání
a já zavrhnu tebe;
nebudeš mým knìzem.
Zapomnìls na zákon svého Boha;
i já zapomenu na tvé syny.
JÓEL: OHLÁŠENÍ SOUDU NAD PRONÁRODY
A stane se v onen den,
¾e z hor bude kanout mladé víno,
z pahorkù poteèe mléko,
všemi judskými potoky bude proudit voda,
z Hospodinova domu vytryskne pramen
a napojí Úval akácií.
Z Egypta bude zpustošený kraj, z Edómu zpustošená step
za násilí na synech judských,
za to, ¾e v jejich vlastní zemi prolévali nevinnou krev.
Ale Judsko bude osídleno navìky,
Jeruzalém od pokolení do pokolení.
Jejich krev prohlásím za nevinnou,
nikoho nenechám bez trestu.
Hospodin pøebývá na Sijónu.
ÁMOS: HLAD PO SLYŠENÍ BO®ÍHO SLOVA
Hle, pøicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina,
kdy pošlu na zemi hlad,
ne hlad po chlebu ani ¾ízeò po vodì,
nýbr¾ po slyšení slov Hospodinových.
Budou vrávorat od moøe k moøi
a ze severu na východ;
budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo,
ale nenajdou.
ABDIJÁŠ: SOUD NAD EDÓMEM
Blízko je den Hospodinùv
proti všem národùm.
Co jsi uèinil ty, to bude uèinìno tobì,
vrátí se ti to na hlavu, jak zasluhuješ.
JONÁŒ: JONÁŠOVA MODLITBA
Ti, kdo se šalebných pøeludù dr¾í,
o milosrdenství se pøipravují.
MICHEÁŠ: SOUD NAD JERUZALÉMEM
Slyšte to, pøedstavitelé domu Jákobova,
vùdcové izraelského domu,
vy, kteøí si hnusíte právo
a pøekrucujete, co je pøímé!
Sijón budujete krveprolitím,
Jeruzalém bezprávím.
Jeho pøedstavitelé soudí za úplatek,
jeho knì¾í uèí za odmìnu,
jeho proroci vìští za støíbro.
Pøitom spoléhají na Hospodina a øíkají:
„Co¾ není Hospodin uprostøed nás?
Na nás nepøijde nic zlého.“
Proto bude Sijón kvùli vám
zorán jako pole,
z Jeruzaléma budou sutiny,
z hory Hospodinova domu
návrší zarostlá køovím.
NAHUM: HOSPODIN MSTITEL
Kniha vidìní Náhuma Elkóšského.
Hospodin je Bùh ¾árlivý a mstitel.
Mstitel je Hospodin, vládce rozhoøèený.
Pomstou stíhá Hospodin své protivníky,
hnìvem pronásleduje nepøátele.
Hospodin je shovívavý a velkorysý,
ale viníka bez trestu neponechá.
Jeho cesta vede vichøicí a bouøí,
mraèna jsou prach zvíøený jeho nohama.
Hospodin je dobrý,
je záštitou v den sou¾ení,
zná se k tìm, kteøí se k nìmu utíkají.
ABAKUK: HØÍCH LIDU A BO®Í SOUD
Výnos, který pøijal ve vidìní prorok Abakuk.
Jak dlouho ji¾ volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš.
Úpím k tobì pro násilí,
a ty nezachraòuješ.
Proè mi dáváš vidìt nièemnosti
a mlèky na trápení hledíš?
SOFONJÁŠ: ZASLÍBENÍ BO®ÍMU LIDU A NÁRODÙM
Zaplesej, sijónská dcero,
zahlahol, Izraeli!
Raduj se a jásej z celého srdce,
dcero jeruzalémská!
Rozsudek nad Tebou Hospodin zrušil,
zbavil Tì nepøítele.
Král Izraele, Hospodin, je uprostøed tebe,
neboj se zlého!
AGEUS: ZASLÍBENÍ O STAVBÌ CHRÁMU
Kdo zùstal mezi vámi z tìch, kteøí vidìli tento dùm
v jeho prvotní slávì?
A jaký jej vidíte nyní?
Není ve vašich oèích jen pouhé nic?
ZACHARJÁŠ: PØÍCHOD ØÍŠE MESIÁŠOVY
Obdaøím judský dùm bohatýrskou silou
a dùm Josefù zachráním.
Pøivedu je zpìt a usadím je do bezpeèí,
proto¾e jsem se nad nimi slitoval.
Budou zas, jako bych na nì nebyl zanevøel,
já jsem Hospodin, jejich Bùh, já jim odpovím.
MALACHIÁŠ: PORUŠENÁ SMLOUVA
A ještì se dopouštíte další vìci:
Hospodinùv oltáø smáèíte slzami, pláèete a sténáte,
proto¾e ji¾ nehledí na obìtní dar
a nemá zalíbení v tom, co pøinášíte.
Ptáte se proè?
Proto, ¾e Hospodin je svìdkem mezi tebou
a ¾enou tvého mládí,
vùèi ní ses zachoval vìrolomnì,
aèkoli je to tvá dru¾ka a ¾ena dle smlouvy.
Co¾ on neuèinil èlovìka jednoho a nedal mu èástku ducha?
Oè má ten jeden usilovat? O Bo¾í potomstvo.
Støezte svého ducha,
nikdo a» se nezachová vìrolomnì k ¾enì svého mládí.
Další knihu otevøeme pod jménem Tóbijáš. Ilustrace: internet
KNIHA Dvanáct prorokù