Hrajete nìkdo rád šachy? Pøiznávám se, ¾e jsem je hrála v ¾ivotì nìkolikrát, a ¾e mì poka¾dé celkem rychle porazil soupeø, a to vìtšinou nìjaký mladý nadutec. Tak u¾ nehraji. Ale pamatuji si, o co v podstatì jde. Vy a váš soupeø u¾íváte øady tahù, upravovaných pravidly o tom, který kámen, neboli která figurka se mù¾e pohybovat kam a jak, pøitom se sna¾íte jeden druhému odstraòovat figurky ze šachovnice, a cílem je, dát soupeøi mat, to znamená zahnat jeho krále do takové polohy, ze které nemù¾e uniknout. A» se hne kam chce, je po nìm. Výraz „šach mat“ pochází z perštiny, ve které znamená „král je mrtev.“
Ïábel je šachový mistr. U¾ hraje velmi dlouho. Mìl hodnì èasu na to, aby se nauèil hrát. Nejen to, ale on vás také pozoruje ode dne, kdy jste se narodili. Zná vaše slabiny a nedostatky. Dovede celkem správnì odhadnout s pøesností 99 procent, jaké tahy provedete, døív ne¾ vás to vùbec napadne. Ví, jak vám dát mat, døív ne¾ ráno vùbec vylezete z postele.
Poèítal s tím, ¾e podobnì zneškodní pána Je¾íše Krista. Konec koncù, Je¾íš vypadal, jednal a mluvil tak jako ka¾dý jiný obyèejný èlovìk, a¾ na jednu malièkost, a sice tu, ¾e nemìl lidského otce, tak jako Adam, tím pádem nemìl krev naka¾enou høíchem. No, to nic. Ïábel si myslel, ¾e to celkem snadno vyøeší tím, ¾e Je¾íše na poušti svede k høíchu. Pokud se mu povede ho zlákat, aby zhøešil proti Bohu, tak bude také mít krev zneèištìnou høíchem, a bude mít po legraci. To se ovšem ïáblovi nepovedlo. Je¾íš jeho nástrahy prokoukl a nespadl do nich. Ïábel tedy zkusil další úskok, který se v¾dy v minulosti osvìdèil proti jiným lidem. Vyu¾il tehdy obecnì pøijatého názoru, ¾e Je¾íš byl poèat mimo man¾elství, ¾e tedy byl levoboèek, a ¾e tím pádem to, co øíká, nelze brát vá¾nì. Pokusil se mu tímto naøèením podlomit nohy. V 8. kapitole evangelia svatého Jana prohlašuje Je¾íš, ¾e lidé mohou být vysvobozeni z otroctví høíchu. Tato slova ïábla vydìsila; vyhro¾ovala mu, ¾e mu zboøí jeho domeèek z karet. Jakoby mu srdce probodla dýka. Vyslal tedy za Je¾íšem farizeje, aby ho napadli, aby vyu¾ili ostudy jeho údajného neman¾elského poèetí, a aby tak odvedli pozornost zástupù pryè od toho, co Je¾íš prohlašoval. Fungovalo to, jak¾ tak¾ a doèasnì. Ale vlastnì ne. Jì¾íšova slova byla zachycena na vìènost, jasnì nám ze stránek Bible zaznívají jako polnice, a rozdrcují na prach jakoukoli ostudu nebo údajnou ostudu spojenou s okolnostmi poèetí a narození kohokoli. „Mù¾ete být vysvobozeni z otroctví høíchu.“ Ïábel tedy prohrál i toto kolo.
Avšak nevzdal se. Poøád vysílal své šachové figurky, aby na Je¾íše útoèily, jak to jen šlo, a poka¾dé se mu to nìjak blbì vymklo z ruky. V¾dycky dal své figurky do vychytralého strategického postavení, pak na Je¾íše pøipravil zákeøný útok, aby ho zahnal do úzkých. Naèe¾ ho Je¾íš zdvoøile upozornil na to, ¾e v úzkých není, a nejen to, ale ¾e ïábel všechny své figurky, od pìšákù a¾ po krále, dal do nemo¾né situace, ze které je samozøejmì nehodlal zachránit. A nejen to, ale ještì k tomu se Je¾íš nad tìmi neš»astnými ïáblovými figurkami slitoval a nabídl jim mo¾nost se z té tísnì vyprostit. A ti ubreèení zmetkové jeho nabídku pøijímali, ïábla v davech opouštìli a pøebíhali na Je¾íšovu stranu. Tak¾e ïábel neustále ztrácel své hráèe, zatímco Je¾íšovi pøibývali.
No øeknìtì sami, být tím ïáblem, nerozzuøilo by vás to?
Zbýval mu ještì jeden poslední úskok, a sice dát Je¾íše zavra¾dit. Musel to ovšem navlíknout tak, aby to vypadalo, ¾e se Je¾íš dopustil strašného zloèinu, za který si zaslou¾il trest smrti, jinak by se to urèitì nepovedlo. Dal dohromady všechny své zbývající figurky a sestavil geniální spiknutí, aby byl Je¾íš zadr¾en, souzen v noci, odsouzen na základì køivého obvinìní a surovì popraven. A tak se i stalo. Je¾íš byl zadr¾en, souzen v noci, odsouzen na základì køivého obvinìní a surovì popraven. Ïábel si myslel, ¾e koneènì vyhrál. Vylezl na vrchol hory a odtamtud øval na plné pecky na celé kolo: „MAT!!!!!“ A¾ zcela ochraptìl. Pak to své vítì¾ství šel dùkladnì oslavit koøalkou. Neušlo mu však, ¾e se Je¾íš u toho všeho nechoval jako èlovìk pora¾ený. To ho trochu znepokojovalo. No ale, Je¾íš byl mrtev, a to bylo vše, na èem zále¾elo. Konec hry. Mat. Je po nìm. Dobøe mu tak. Teï se mohl ïábel jít vyspat z opilosti a pak se znovu bavit tím, ¾e bude hrát šachy s dušemi neš»astných lidí, kteøí neumí hrát.
Do tøetího dne ïábel u¾ vystøízlivìl. Za svítání prvního dne v týdnu se mu ozvalo klepání na dveøe. Ještì se pod vousy potichu pochechtával a šel otevøít. A strnul. Zbledl jako stìna. Kolena se mu rozklepala tak mohutnì, ¾e se pod ním nohy slo¾ily jako uvaøené špagetové nudle. Zhroutil se a zbyla z nìho malá, zcvrklá hromádka tuku.
Venku pøede dveømi stál Je¾íš s velikým úsmìvem.
„Mat,“ oznámil.
Mat!
