SeniorTip

KNIHA KNIH - 2

Pět knih Mojžíšových

První knihou Starého zákona je První Mojžíšova, zvaná též Genesis, čili Kniha zrodu. Tato kniha přináší zvěst, že Hospodin Bůh, Stvořitel nebes i země, má od počátku svůj lid a zdůvodňuje, proč právě Izrael se stal lidem vyvoleným. Je velkolepým prologem k ústřednímu tématu Písma, jímž je Boží vykoupení.
Genesi je možno rozdělit na dvě části: a) Kap. 1-11 začínají stvořením světa a člověka, ale nechtějí podávat zprávu o prehistorickém údobí a prehistorickém člověku. Je to teologický výklad světa a jeho vztahu k Bohu. b) Kap. 12-50 líčí příběhy praotců Izraele od Abramova vyjití z Chrámu až po vstup Jákobova rodu do Egypta. Je to svědectví o Božích činech uprostřed tohoto světa a o počátcích Božího lidu.
I když Genese ve své konečné redakci tvoří dílo pečlivě koncipované, nelze přehlédnout, že je složeno z různých dílčích vyprávění, jejichž odlišnost vyplývá jak z různosti slovesných útvarů, tak i z rozdílnosti slovní zásoby. Mnohá vyprávění prošla dlouhým údobím ústního podání, než byla písemně zachycena a vtělena do dnešního kontextu.
Na rozdíl od řeckých filosofů, pro které bylo božstvo beztvarým neosobním jsoucnem, vznášejícím se někde ve vesmíru, představuje bible hned v první kapitole Boha jako svrchovaného Pána a Stvořitele všeho.
Ze života praotců uvádí Genese jen výběrem různé příběhy jako názorné doklady, že Bůh zůstává se svými vyvolenými ve stálém spojení za všech okolností.

Slova Bible:
Setba i žeň a chlad i žár,
léto i zima a den i noc
nikdy nepřestanou po všechny dny země.

Dále Bůh řekl:
Toto je znamení smlouvy,
jež kladu mezi sebe a vás
i každého živého tvora, který je s vámi,
pro pokolení všech věků:
Položil jsem na oblak svou duhu,
aby byla znamením smlouvy
mezi mnou a zemí.
Kdykoli zahalím zemi oblakem
a na oblaku se ukáže duha,
rozpomenu se na svou smlouvu
mezi mnou a vámi
i veškerým živým tvorstvem,
a vody již nikdy nezpůsobí potopu
ke zkáze všeho tvorstva.
Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni
a rozpomenu se na věčnou smlouvu
mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem,
které je na zemi.

Druhá kniha Mojžíšova se nazývá krátce Exodus. Tento název, v křesťanstvu mezinárodně užívaný, vychází z polatinštěného řeckého názvu Exodus neboli Vyjití, totiž z Egypta. Izrael v této knize vystupuje jako pevně semknuté společenství, jehož jméno je jasným vyznáním: Izrael – zápasí Bůh. Bůh prostřednictvím Mojžíšovým odhaluje a vysvětluje lidu své jméno: Jsem, který jsem.
Ústřední postavou knihy je Mojžíš. Především je prostředníkem mezi Bohem a lidem; tím převyšuje všechny postavy starozákonní. Vysvobozenému Izraeli jsou sinajskou smlouvou dány jednak ideální zákony v Desateru, které budou jeho srdce i zrak upínat vždy k cílům ještě vyšším a v tomto životě v plnosti nedosažitelným.
Vyjití z Egypta znamenalo pro Izraele víc než jen vysvobození z otroctví. Bylo to pro něj přímo vytržení z moci podsvětí a uvedení do života. Proto si je každoročně připomínal slavením velikonočních svátků, při nichž byli otcové povinni vydávat synům svědectví o spasitelném jednání Hospodinově. Nejenom Izrael, nýbrž i církev tedy chápe exodus jako vysvobození ze smrti k životu. Nejde jen o historickou vzpomínku, nýbrž o výpověď víry, přesahující hranice času i prostoru.

Slova Bible: Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi,
kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Třetí kniha Mojžíšova nazývaná též Leviticus. Název vychází z polatinštěného řeckého názvu Leuitikon, čili kniha lévijská neboli kněžská. Jedná převážně o obětních a obřadných řádech. Jako dějiště knihy se předpokládá hora Sínaj, kde Hospodin vydal Mojžíšovi Zákon. Třetí kniha Mojžíšova je téměř celá věnována kultickým a rituálním předpisům. Jejich dodržováním se měl Izrael odlišovat od jiných lidí jako lid svatý Hospodinu. Nešlo ovšem jen o plnění nějakých formálních nařízení, nýbrž o podřízení celého života Božímu zákonu. To se mělo projevovat právě ve vztahu k člověku. Není možné mluvit o lásce k Bohu, když náš život není naplněn láskou k bližnímu.

Slova Bible: Ve své zemi si nebudete dělat bůžky, ani si nevztyčíte tesanou sochu nebo posvátný sloup, ani nepostavíte přitesaný kámen, jimž byste se klaněli. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Dbejte na mé dny odpočinku a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin.

Čtvrtá kniha Mojžíšova nazývaná Numeri oplývá rozmanitými výčty, např. bojovníků, lévijců, oddílů a velitelů, poslů, zastávek, darů pro oltář, obětí, kořisti, lévijských a útočištných měst apod.
Táboření Izraele pod horou Sínajem, na místě zjevení a vydání Zákona, vtiskuje určitý řád první části knihy ( 1,1-10,10). Jsou tu zaznamenány převážně různé řády. Následuje oddíl popisující další putování Božího lidu k zaslíbené zemi (10,11-20,13). Cesta je poznamenána reptáním a vzpourou lidu. Dokonce i oba vůdcové Mojžíš a Áron zemřou pro svou nedůvěru před zaslíbenou zemí.
Navzdory vnitřním a vnějším překážkám je Izrael přiveden k hranicím zaslíbené země. Výpravné části jsou propleteny kultickými příkazy a rituálními předpisy, jež mají lidu ustavičně připomínat, aby byl svatý a čistý pro Boha.
Mnozí z těch, kteří vyšli z Egypta, odpadli a zahynuli, ale nové pokolení pod vedením nového vůdce Jozua se již připravuje k boji o zemi zaslíbenou. Cesta Božího lidu pouští světa a dějin vede přes pády, nevěru a tresty přece jen k cíli, jímž je zaslíbené království Boží.

Slova Bible:
Poslyšte má slova:
Bude-li mezi vámi prorok,
já Hospodin se mu dám poznat ve vidění,
mluvit s ním budu ve snu.
Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem.
Má trvalé místo v celém mém domě.
S ním mluvím od úst k ústům
ve viděních, ne v hádankách;
smí patřit na zjev Hospodinův.
Jak to, že se tedy nebojíte
mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?

Pátá kniha Mojžíšova, Deuteronomium, je pojata jako Mojžíšova předsmrtná řeč k Izraeli na hranicích kenaanské země. Její dnešní podoba ovšem nepochází z doby Mojžíšovy, ale až z doby králů. Ukazuje lidu na staré a trvalé základy víry a života. „Mojžíš“ mluví k lidu přes hranice staletí, ale dávné poselství je zaktualizovno a zaměřeno na přítomnou situaci a současné úkoly doby.
V Deuteronomiu se prolínají látky tradované od starodávna s látkami pozdějšími. Pro teologické zaměření Deuteronomia je příznačné, že neustále přikazuje, aby se lid odvrátil od jakýchkoli jiných bohů, model a kultů. Do popředí se místo obětí dostávají modlitby a zvěstované slovo.

Slova bible:
Hlásám Hospodinovo jméno,
přiznejte velikost našemu Bohu!
na všech jeho cestách je právo.
Bůh je věrný a bez podlosti,
je spravedlivý a přímý.
Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo.
Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny.
Takto odplácíte Hospodinu,
lide zbloudilý a nemoudrý?
Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš.
On tě učinil a zpevnil.

Pronárody, zaplesejte s jeho lidem,
Vždyť on pomstí krev svých služebníků,
vykoná nad svými protivníky pomstu
a svou zemi, svůj lid, zprostí viny.

Příští pokračování pojedná o KNIHÁCH SOUDCŮ…

Olga Janíčková

***
Zobrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
11.09. 13:35	olga janíčková
11.09. 10:30	Ivan
10.09. 20:36	Von

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás