Vèera i dnes mne vzbudil rámus od motorových sekaèek. Dìsný. I kdy¾ jsem zavøela okna, (a to tedy nerada), bylo to moc nepøíjemné. Chápu. Obec má jakási pravidla, podle nich¾ se mezi domy seká tráva. Ale v pravidlech je i to, ¾e se k tomu musí pou¾ívat hømící stroje, které navíc smrdí? Na ka¾dém sedí jeden pán s bøíškem a sluchátky proti hluku na uších. Kdy¾ je posekáno, pøijde fukéø s fukarem a posekanou trávu nafouká na hromádky. Další hluk a další smrad. Ach, kde jsou ty doby, kdy statní mládenci èi chlapíci vzali kosu a pìknì sekali trávu tøeba s písnièkou na rtech. Nemyslím, ¾e byli pomalejší, ne¾ tyhle mašiny. Ale urèitì nepotøebovali tolik nafty. Místo fukaru pøišly ¾eny s hrábìmi a za chvilku to bylo hotovo.
Pak jsem šla ven. S lítostí jsem koukala, jak zmizely všechny krásné vlèí máky, chrpy, kopretiny i všelijaké u¾iteèné bylinky. No co, kytky si pøece mù¾eme koupit v obchodì a bylinkové èaje v lékárnì, ¾e?
Po návratu domù jsem si pøeèetla úvahu o cyklistech. Neberou si pùjèky na auto, nepotøebují parkovištì, tedy za nì neplatí, moc nepou¾ívají autobusy, nechodí moc ani do fitka, tedy tam neutrácejí, jsou vìtšinou zdraví, tedy nekupují léky. Vlastnì tedy co s nimi? K èemu nám jsou?
Ale pùjdu k jinému tématu. „Udìlejte teèku za covidem. Nechte se oèkovat“ zní ze všech stran. Autorka Èeského dialogu, která výbornì mapovala výtvarné umìní a hezky psala o výstavách, je dost vá¾nì nemocná. Nebudete tomu vìøit. Po oèkování. Sem tam vyleze zpráva, ¾e jedno èi dvì oèkování asi nestaèí, ¾e sem tam nìkdo mù¾e mít i následky, ¾e se vlastnì neví, na jak dlouho bude ochrana fungovat. ®e stát není za event. následky odpovìdný. A kdo?
Kdy¾ se lidé oèkovat chtìjí, je to jejich vìc. Dobøe, ale pak nastává diskriminace tìch, kdo se oèkovat nenechají. Oèkovací pasy do letadel, testy do hospod a kdovíkam ještì. ®e je plošné testování dìtí pøed vstupem do školy nesmyslné, to u¾ potvrdili mnozí odborníci. Mimochodem, kolik dìtí u¾ Covidem onemocnìlo?
Moravu postihly bouøky s tornádem. Mnoho domù bylo znièeno. Bìhem pár dní lidé poslali na pomoc Moravì na 300 miliónù korun. Na FB je fotografie s Babišem a Schillerovou, jak sedí na zídce, jako¾e pøijeli za tìmi posti¾enými. „To je dobøe, ¾e to lidi poslali,“ øíká Alena S. „U¾ jsem se bála, ¾e to budu muset poslat z toho, co mám pro Agrofert.“
Máme to v politice podivné figury. A náš pan prezident prý ani nemá telefon. Mo¾ná za trest, ¾e jeho vìrní poradci na Hradì nemají doposud bezpeènostní provìrky.
Co slyším a vidím