KNIHA a SLOVO jsou z nejvìtších vynálezù a zároveò z nejvìtších ziskù lidské kultury. Jsme tvùrci Knihy, jsme tvùrci Slova; jsme zároveò i jejími ètenáøi. Co nás dìlí a vyèleòuje od okolního ¾ivého svìta je právì schopnost sebereflexe, schopnost vìdomí èasu, vìdomí prostoru.
A schopnost zaznamenat své ego v plynutí èasu, schopnost zaznamenat Slovy sebe ve spoleèné Knize. By» jedinec je pouhý díl celku - z jedincù je slo¾ena Kniha.
Fenomén zvaný Kniha, a» v podobì papyrusových svitkù èi posledních elektronických mikroorganismù, v podobì runových vrypù kamenných stél, anebo „mluvících obrazù“ jeskynì Altamira, èi jiných zpùsobù dokládajících lidskou existenci, to vše pøináší a uchovává stopu záznamu: Jsem zde. Dýchám. ®iji. Posílám poselství –
Toto je moje tváø, mé srdce. Moje touhy, bolesti i radosti.
Kniha bez názvu, bez tirá¾e, nekonèící Kniha. Kniha bezejmenného autorství. Neznámý z minulosti i souèasný ètenáø podávají sobì ruce ke stisku pozdravem. Jak výmluvné gesto trvání Knihy!
Èlovìk v¾dy cítil potøebu zaznamenat všechno to, co pova¾oval za dùle¾ité. Pova¾oval tedy za dùle¾itou i Poezii. Proè? Zøejmì pro její èistou, v sobì uzavírající krásu bez vnìjších dùvodù, pro její schopnost evokovat zpìt jednou ji¾ pro¾ité, pro její schopnost pøetlumoèit lidské city. Lidská láska je a byla v¾dy hybatelem poezie. Není tøeba lásku chápat jen jako erotický signál. Pro básníka i jeho ètenáøe je šíøe lásky nezmìøitelná.
Vstoupit svými verši, svými Slovy na stránky Knihy, znamená pro autora toté¾, jako vstoupit do toku Èasu. Získat šanci vytesat svùj vryp, své poselství, v kamennou stélu historie Homo sapiens. Nakolik autoøi svoji šanci vyu¾ijí, posoudí ètenáøi knihy. Jsem pøesvìdèen: není básnì bez vøelosti lidské dlanì. Není autora bez talentu. Stojí v¾dy za námahu hledat a psát poezii. Stojí v¾dy za námahu poezii èíst a vnímat. Je pro nás potøebné být poezii nablízku. Je v nás skrytý, zapíraný ale neznièitelný rozmìr lidské osobnosti. Je v nás touha po harmonii, touha po krásnu.