NOSTALGIE
V¾dycky jsem si pøedstavoval pod pojmem nostalgie spíše nìco pøíjemného, pozitivního, co patøí k ¾ivotu a zejména pro starší generaci je témìø nepostradatelnou, nenahraditelnou souèástí ¾ivota. Pochopitelnì jako ve všem v rozumné míøe.
Tuto pøedstavu mi ¾ivot dopøál si za¾ít a vyzkoušet a to jak v provedení sólo, èistì soukromém, tak v duetu s man¾elkou, tak i ve sboru s rodinou èi spolu¾áky. Dále pak pøíle¾itostnì pøi náhodném setkání s bývalými kolegy, kamarády z mládí a lidmi, které jsem znal. Se všemi jsem si zavzpomínal na spoleèné zá¾itky.
Za stejnì normální pova¾uji i to, ¾e v tìch nostalgických vzpomínkách pøevládají ty pozitivní zá¾itky, pøipomínání si ¾ivota v mládí, ¾ivota v plné síle, ¾ivota s øadou pøání a pamìtí tìch, které se splnily.
Nakonec i jako ètenáø SeniorTipu bych si dovolil svoji pøedstavu o nostalgii jako pøirozeného projevu seniorù podepøít obsahem celé øady èlánkù zde. Èlánkù, ve kterých senioøi pøibli¾ují druhým své zá¾itky, vzpomínky.
Šokovalo mì proto zjištìní výkladu pojmu nostalgie v internetovém vyhledávaèi a èláncích o nostalgii. A¾ pøíliš èasto se projev nostalgie spojuje s psychiatrií, v pojednáních o problémech duše, duševního zdraví. Pøíliš èasto se spojuje s èinností psychiatrù, potøebou tento projev, tedy nostalgii léèit. Jako naprostý laik se zdr¾ím vyjádøení z hlediska lékaøského, odborného, ale souèasnì musím pøipustit, ¾e v této souvislosti pro mì vyvstává øada otázek, proè by nostalgie mìla být skoro nemoc, co je na ní ne¾ádoucí.
Otázek spojených s rùznými mnì naprosto cizími souèasnými jevy, pro které srovnání a pøipomínání toho, jak to bylo døíve není zøejmì ¾ádoucí. Mám na mysli všechny zmìny tøeba postupné mizení man¾elství jako sou¾ití mu¾e a ¾eny, rodiny jako instituce výchovy dìtí, náhradu tatínka a maminky rodièem è.1 a rodièem è.2, vymazávání koncovky v pøíjmení ¾en (myslím to – ová), stále více zbo¾í v provedení unisex, právní význam oznaèení pøítel a pøítelkynì, co¾ u¾ vùbec neznamená døívìjší oznaèení kamarádù, všechny ty registry od registru motorových vozidel po registrované zále¾itosti jiné a¾ pro mì ne zcela jasný význam pojmu „me too…“
No, ale abych vyhovìl tomu výkladu, který spojuje nostalgii s potøebou vyhledat psychiatra, tak mì napadlo, co takhle se pøiznat, ¾e nìkdy jsem zpozoroval náznak tak zvaného „Nejedlého jevu“. Senioøi vìdí, ¾e Zdenìk Nejedlý byl stranický funkcionáø v oblasti kultury, zejména hudby. Traduje se, ¾e mìl ve stáøí problém, vybavit si myšlenku. Jakmile si ji však vybavil, nastala ještì horší etapa tuto myšlenku opustit. A tak i já mám problém opustit myšlenku proè to spojování vzpomínek, nostalgie s psychiatrií, proè a èím ta nostalgie vadí. Napadlo mì, zda se tím nesleduje odradit lidi od vzpomínek a srovnávání bývalých zvyklostí se souèasným poèínáním.
Místo procházky pøírodou na jaøe s pozorováním kvetoucích stromù civìt do mobilu, místo pøípravy dìtské stravy odvézt dìti do MacDonaldu, místo rozhovoru mezi man¾ely, pardon partnery posílat SMS èi psát na nìjaké facebooky èi instagramy, místo toho jít do obchodu se sí»ovkou nakoupit - objednat nákup Rohlíkem, e-shopem. A pochopitelnì všechny ty zmìny popsané v pøedchozím.
Ale a» u¾ to s tou nostalgií je jakkoli pøeji všem, mladým i tìm co ji¾ více pamatují, aby nemuseli nostalgicky vzpomínat na to, jak to bylo, kdy¾ lidé nemìli zakrytá ústa.
