Dík za zajímavé video ze ¾ivota veverek. Soukromý ¾ivot veverek je vlastnì docela podobný ¾ivotu nás, lidièek: Vìèný shon za potravou, nekonèící péèe o potomky, poøád dokola, atd. O sexu zásadnì nemluvím. Všudypøítomná politika a války veverky nezajímají; prevít covid 19 jde mimo veverek. V tom nás veverky pøedèí, v tomto mají veverky zcela jasno!
Nabízím skuteèný pøíbìh –
Bydlím ve ètvrtém patøe panelového domu, uprostøed jiných panelovách domù. Nechci je nazývat „paneláky“, proto¾e význam slova „panelák, paneláky“ má v obecné mluvì hanlivý podtext. Místeèko v panelovém domì je mým domovem, a domov je posvátné místo. Mùj dùm, mùj hrad - to stále platí.
V mém ètvrtém patøe betonové pevnosti jsem se v¾dy cítil bezpeènì a „vysoko ve své vì¾i, jako Robinson Jeffers“... K mému pøekvapení a ú¾asu jsem však jednoho podzimního èasného rána hledìl z oèí do oèí rezavé veverce, samozøejmì hospodaøící na vnìjším parapetu okna, našeho výsostného území! A hospodaøila, veveøice drzá, ráznì, rychle a dùslednì – obrovský muškát v péèi paní našeho hradu, byl ji¾ z poloviny zdevastován, hlína z velkého kvìtináèe všude kolem a dosud nedotknutelný muškát veverkou poválen... A veverka se drze a bez báznì dívá do mých oèí, co tomu jako øíkám?! Nezvaný, ale vzácný, krásný a milý host, tahle veveøice! Moje ¾ena, peèlivá zahradnice, otevírá okno aby veverce vysvìtlila, ¾e takto to dál asi nepùjde, ¾e to jsme si jako nedomluvili, atd. Známe to! A veverka šups, a byla pryè!
Pøíhodu jsme spoleènì a vesele zapisovali do pamìti, kdy¾ tu si paní hradu vzpomìla, ¾e okno vedlejšího pokoje je otevøené, a... Opravdu, veveøice šmejdila i ve vedlejší místnosti, obhlí¾ela mo¾nosti ubytování bez nájmu a stravy bez placení, a¾ teprve otevøení dveøí ji pøimìlo k cirkusové akrobacii úprkem. Jen pár veverèích bobkù zùstalo jako potvrzení návštìvy.
Hledala u nás, veveøièka, místeèko k postavení hnízda pro své potomky a nìco dobrého na zub pro teï, a pro zimní zásoby. Bylo pùlí øíjna, bylo konèící teplé babí léto, byl nejvyšší èas... Máš mé pochopení a souhlas, ale ve vzájemném respektu, milá veveøièko!
Ji¾ se neukázala, aby stvrdila návrh ústní smlouvy. Asi nalezla jinde, co hledala u nás. Zùstala po ní, po zrzce zrzavé, jen spouš» v kvìtináèi, pár veverèích bobkù, pøekousnutý kabel venkovního èidla teplomìru a veselá pøíhoda pro dva seniory. Co¾ o to, poškozený teplomìr nahradím novým, abych nezmeškal poèátek mrazivých zimních dnù. Ale návštìvy èerných korálkù oèí veveøièky, oddìlených od mých brejlí jen sklem okna, takové návštìvy se ji¾ nedoèkám. Byl jsem pro veverku veveøièku zcela jistì jen jeden z dalších, sobeckých, nepøejících lidièek...
***
Pøeji konec souèasnému bláznìní. Mìj se, Michale. I ty, veverko veveøièko zrzko, s omluvou: Dondi – bude líp! A jak se vlastnì jmenuje veverèí kluk? Veverèák? Veverák? Vever?
Pøíbìh je pravdivý, dopis rovnì¾. Covid 19, bohu¾el, doposud pøítomný...