Miluj, proto ¾ij / Klaunova ukolébavka Miluj, proto ¾ij
Pøátelství je pouto, které nelze pøetrhnout fyzickou silou. Pokud je mezi správnými lidmi, bývá vìèné. Vím, je však tì¾ké vyselektovat to dobré od tìch falešných. Co je ale podstatou pøátelství? Je to dùvìra, respekt, povaha, to, co nás spojuje i rozdìluje, hlavnì však pravá pøátelská láska. Kdo se bojí dùvìøovat a mít rád, ten si pøátele tì¾ko najde. Ubohostí je, sipøátele koupit.
Já osobnì si myslím, ¾e se bez pøátel nedá ¾ít. Proè? Nebýt mých kamarádù a kamarádek, rodiny a blízkých bych byla nic. Pouhá prázdná slupka bez ¾ivota. Jako bych nemìla vzduch a nemohla dýchat, nemohla ¾ít. Nemìla bych oporu, nemìla bych se komu svìøit, s kým se smát, koho vyslechnout, komu poradit, nemìla bych nic, co mám teï. Kdo by mi pomáhal v tì¾kých chvílích?
Kolem sebe mám vìtšinou lidi, na kterých mi zále¾í. Udìlala bych pro nì cokoliv. Nic mi nenahradí jejich úsmìv, nic mì nebolí tolik, jako jejich ¾al. A a¾ jednou nastane èas louèení, bude mì to bolet jako øezná rána, je¾ ne a ne se zahojit. Ovšem i pøesto vím, ¾e zùstanou v.mém srdci alespoò vzpomínky, a ¾e na toho èlovìka, který mì opustil, nikdy nezapomenu, a» u¾ jsme se rozešli v dobrém èi zlém.
Srdce je jako obrovská skøíò. Má nesèetnì mnoho šuplíkù, které patøí všem, na kterých nám zále¾í. Ka¾dý má svùj vlastní. Dokonce jsou tu i ty, které stále èekají na nìkoho nového. A pak, kdy¾ nastane dlouhá chvíle nebo zlé èasy, otevøu jeden šuplík, vytáhnu vzpomínku, abych ty èasy, pro¾ité s oním èlovìkem, o¾ivila. V tu chvíli si uvìdomím, ¾e ka¾dá minuta strávená s pøáteli stojí za to.
®ivot si musíme u¾ívat plnými doušky a¾ do poslední kapky, nejlépe s lidmi, které milujeme.
* * *
Klaunova ukolébavka
V dálce stojí nìmý klaun, co ukázal mi mnoho faun. Vnesl svìtlo do mého ¾ivota, pomohl, kdy¾ ve mnì vládla samota. Je má záchranná loï a já jsem troseèník. Vypukla válka a já jsem váleèník. Vím, ¾e pøec mezi námi není nic, však kdy¾ tì vidím, chci tì èím dál víc.
Tváø se sice tuze smìje, ale duše, ta se chvìje. Jsi svìtlo i mùj stín, jsem ráda, ¾e to vím.
Duše vzlyká, chce tì mít, chce tvé ruce do svých vzít. Jsi vítr, co ovívá mou duši, pøesto ¾e ztracena je v buši. Jsi má nadìje, jsi má víra, a já myš, co riskuje pro kus sýra.
Po roce pøijde jaro zas, s ním první ráj, vzpomeò si na mùj vìrný hlas, vzpomeò, ¾e existuje ráj. V lásce je touha, vášeò a krása, bez ní jsi troska, v¾dy» je tvá spása.
Nezapomeò, jsi š»asten na svìtì, jsi rád, ¾e podzim pøijde po létì. Sám se umíš z plna hrdla smát, umíš se vìcí kolem sebe bát. To je na tobì nejkrásnìjší. Krása vnitøní, ne jen vnìjší. Miluji tì hroznì moc, láska ve mnì vzkvétá. Teï pøeji ti krásnou dobrou noc, klaun mì ji¾ nevnímá.
Miluj, proto ¾ij
Klaunova ukolébavka