„Ticho je v¾dycky souèástí krásné hudby. Ticho je v¾dycky souèástí krásného umìní. Ticho je v¾dycky souèástí krásného ¾ivota.“
Robert Fulghum americký spisovatel, pastor a uèitel
***
Dnes je u nás doma nìjak ticho. Jakoby bylo hrobové.... tiše pøemítám a poslouchám, jestli to není náhodou podezøelé ticho. Jako kdy¾ dìlají dìti lumpárny, jsou u toho ticho. Pak pøijdete do pokoje a ¾asnete na kolik kousínkù lze nastøíhat záclonu, kdy¾ dìti najdou nù¾ky. Nebo kolik místa na tìle dítìte je k malování lihovou fixkou, kdy¾ je podezøelé ticho.
Známe všichni ticho. Kdy¾ je klid v nedìli po výborném obìdì, nebo jak dìti pøijdou s pìtkou domù. Jsou to stejná ticha. Jsou prostì jen tichá. Ale jedno je pohodové, druhé vrèí. Urèitì to znáte! Vrèivé ticho, kdy¾ je nìco špatnì a to tiché, klidné, nebo i podezøelé.
Ticho mù¾e mít tisíc variant. Je významné, nebo nevýznamné, mù¾e být ale i hrozivé, èi varující.
A tak se dá o tichu mluvit a psát v tisíci variantách. Poøekadlo øíká: Ticho pøed bouøí. Øekla bych, ¾e to znamená nìjaký malér. Ale nemusí to tak vùbec být. A to ka¾dý èlovìk, okam¾ik, èas, i prostor vnímá podle potøeby.
Takové to ticho, kdy¾ v pøírodì pøijde letní bouøka, nás èasto uvede do stavu omylu a pak a¾ pozdì, akce.
...je teplo, nikde mráèek, jsme v klidu a u¾íváme pohodu... a náhle kapky vody z nebe jako by chtìly hrát na klavír, nám pleskají o tváø. U¾ívali jsme ticha a klidu. Jen¾e: ... Máme venku peøiny, prádlo, seno, dìti,... bouøka z èistého nebe a ticho bylo tak deset vteøin. Tak jsme to ani nepostøehli, obzvláštì v nedìli po výteèném obìdì.
Bìháme jako šílení zachránit co se dá a køièíme na okolí, aby nám pomohlo uklidit pøed deštìm co je tøeba. Ticho umøelo v bouøce a našem køiku. Utišíme se, a¾ kdy¾ u¾ jsme za sklenìnou stìnou našich oken a koukáme na to, co jsme nestihli pøed tou hluènou bouøí uklidit a vlastnì nám je krásnì, proto¾e prostì jen prší.
Takové to jiné ticho, to doma, taky pøed bouøí. To vám je páni vìc! To se dìti plí¾í bytem, po maléru. Partner radìji dìlá neviditelného po pozdním pøíchodu domù vèera veèer. A pes je neobvykle mazlivý, jeliko¾ jste ještì nezjistili, ¾e vám rozkousal baèkoru... Ale mnohé u¾ jste vycítili pøedem. Pohled dìtí po pøíchodu ze školy domù, je odhalí. Man¾elùv vlídný hlas, psí oèi vašeho psa.... Tato ticha doká¾í rozpoutat nejednu bouøi v rodinì. Ale v tichu a míru zase skonèí, jeliko¾ jsou to jen planá a ¾ivotem ozkoušená ticha, která zvládneme levou zadní a zapomeneme je do rána.
A taky ledaskdy mù¾ete promeškat pøíèiny a ticho snadno zamìníte s únavou.
Jsou také ticha pouèující.
V kanceláøi je vás moc a v jeden neobvyklý moment jste sami. Kolikrát o¾elíte obìd, jen kdy¾ je ticho! Ale velmi záhy vám zase chybí obvyklý ruch. No a vám dojde, ¾e ticho je prima, ale být v kolektivu je lepší.
Jsou ticha dìsivá. Vìtšinou nejsou sama, co dìsí. Mají partnera. Nìkdy je to tma, jindy osamìlost a obèas taky strach. Jeden pøíklad od mých dìtí: tøi dìti spaly v jedné velikánské posteli, ¾e na sebe v té tmì na horách ani nemohli vidìt. A¾ jedno z dìtí øeklo, ¾e je tady tma a ticho, který nakrájí no¾em a vypoèítá v matematice a tudí¾ nemù¾ou spát. Jestli by náhodou nešlo, aspoò ne¾ usnou, zapálit blbou svíèku, aby to bylo jiné. Z ticha se stal smích dìtí i dospìlákù a usoudili jsme, ¾e to dítì má pravdu. A tak jsme svítili blbými tichými svíèkami. Dìti usnuly a my øešili, jestli je dùle¾itìjší ticho, tma nebo strach z toho všeho a vùbec ještì tisíc vìcí. Byl to prima veèer.
Naše ticho dnes, kvùli kterému jsem zaèala psát, je taky jiné ticho. Je to ticho po krásném plodném dni, kdy moje rodina trávila èas venku a vydala ze sebe vše. I v coronavirovém èase, jeli jsme na bì¾ky, u¾ili si den a dali do toho všechno. A tak jsme všichni unavení, krásnì unavení a v tichu u¾íváme a pro¾íváme náš dnešní zá¾itek. Tomu já bych øekla, ¾e je ticho uzdravující, ale hlavnì nádherné.
Ka¾dopádnì ticho není jen tak nìjaké slovo. Umí nás nièit, stejnì jako povznést. Miluji ticho øeky, lesù, polí. A jejich ticho je voòavé a oèi mi mohou tou krásou breèet. Ale bez takového ticha, které vlastnì ani není zticha, by náš ¾ivot nikdy nenašel klid a ticho v duši. A platí to pro všechna ticha na svìtì.
Ticho toti¾ nikdy není samo. V¾dycky má k sobì ještì par»áka a proto je dùle¾ité.
Ticho
...je teplo, nikde mráèek, jsme v klidu a u¾íváme pohodu... a náhle kapky vody z nebe jako by chtìly hrát na klavír, nám pleskají o tváø. U¾ívali jsme ticha a klidu. Jen¾e: ... Máme venku peøiny, prádlo, seno, dìti,... bouøka z èistého nebe a ticho bylo tak deset vteøin. Tak jsme to ani nepostøehli, obzvláštì v nedìli po výteèném obìdì.
