ŠVINDL Ka¾dý z nás se urèitì nìkdy za svùj ¾ivot setkal s podvodníky. Jsou ve všech oborech a šikovným nátlakem èlovìka pøesvìdèí k podpisu nìèeho nekalého a pak tento dùvìøivý èlovìk na to pìknì doplatí.
Stalo se nám to u¾ nìkolikrát. Ano, nìkolikrát, nebo» oni jsou tak podlí a záludní, ¾e èlovìk ani nepozná, ¾e je podvedený. Dokonce jim i slušnì podìkuje, ale následky mohou být a¾ k pláèi. Zkušení podvodníci velice dobøe vìdí, ke komu si co mohou dovolit.
Výraz našich nechápajících tváøí jim to naznaèil a to prosím u¾ po nìkolikáté, jak u¾ jsem se zmínila. Profesionálnì se do nás obuli, no a my bláhoví uvìøili tìm jejich nástrahám. Párkrát jsme pøišli o peníze. Ještì ¾e ne o tolik, aby nás to úplnì znièilo, ale staèilo to k zamyšlení. Teï u¾ víme, ¾e to tak prostì mìlo být, jinak bychom se nikdy nepouèili a stále se nechávali tìmito podvodníky okrádat.
Dostávalo se nám dost lekcí a my dlouho ¾ádného varování nedbali a¾ jednou!!!
Zase to znìlo ú¾asnì. Leták nabízel k prodeji byty s výhledem na moøe ve státì „Queensland” s mo¾ností se na nemovitosti podívat. Odlet pøímo z Canberry, dokonce se zpáteèní letenkou zdarma. Øíkali jsme si s nadšením, ¾e to spojíme s dovolenou. Zavolali jsme na inzerát a na drátì nás vítal milý agent. Potøebuje pouze naše jména a adresu a na jejich základì obratem zašle letenky. K naší velké radosti udìlal vše, jak øíkal. Dokonce jsme si libovali, jak je spolehlivý a nápomocný. Brzy ráno v urèený den odletu jsme byli pøipraveni na letišti. Agent byl s námi ve spojení mobilním telefonem.
Letadlo pøipravené na rozjezdové dráze se naplnilo cestujícími. Pøi rozjí¾dìní v letadle všechno chrastilo, škubalo a po chvilce nìco prásklo. Pilot zabrzdil a ozvala se letuška. Letadlo má technickou poruchu a všichni musí vystoupit. Vrátili nás do letištní haly a sna¾ili se všem najít nejbli¾ší alternativní odlet. Odmítli jsme nabídku. Nìco mnì øíkalo, a» se radìj vrátíme domù a nesna¾íme se ten den nikam letìt. Zavolali jsme dotyènému, ¾e dnes nemù¾eme pøiletìt, a» se nezlobí. Vysvìtlili jsme mu situaci, která nastala. Vùbec se nezlobil, právì naopak nám mile sdìlil, ¾e zorganizuje jiný let na pøíští termín a pošle nové letenky. To není mo¾né? Takový servis!
„To je co?” øíkám spokojenì man¾elovi. Do týdne jsme našli nové letenky ve schránce a plánoval se další let za vysnìným sluníèkem a pøípadné koupi bytu jako investice, abychom mìli kam se v zimì pøesunovat za teplem. (Musím pøipomenout,¾e se jedná o rok 2001.) Dvì noci pøed odletem, jsem mìla sen:
Pøicházím k øece s èistou a klidnou vodou. Vlezla jsem do ní a plavala s proudem. Najednou se øeka promìnila v bouølivou øeku s nìkolika proudy, které se obracely ve víry. To u¾ jsem tak klidnì neplavala, mohla jsem se utopit. Voda se zmìnila ve špinavou, kalnou, bahnitou a¾ do hnìdoèerné barvy. Zaèala jsem se smiøovat s tím, ¾e utonu. Podaøilo se mnì však vyškrábat na bøeh. Dostala jsem se na pìšinku a ta mì dovedla na rozcestí dvou cest. Jedna se vzdalovala do kopce a druhá dolù bokem z kopce. Nechtìla jsem jít ani jednou z nich. Vtom pøibìhla skupinka dìtí, nejstaršímu chlapci mohlo být podle odhadu pøibli¾nì tak deset let. Šla jsem za dìtmi, které šly zpìt k øece. Zmínìný chlapec uvolnil jakousi závoru, špinavá voda se vytratila a zase tam byla ta krásná, èistá, klidná øeka. Dìti do ní naskákaly a plavaly po proudu dolù. Já honem za nimi. S dìtmi jsem ve snu nemluvila, prostì mì ani nevnímaly, jako bych tam vùbec nebyla. Ráno jsem sen zapsala do svého snáøe a vyprávìla ho Vladimírovi. Další varování?
Zavolali jsme agentovi, ¾e opìt nepøiletíme, ¾e jsme si celou akci rozmysleli a posíláme letenky zpìt. Tentokrát u¾ tak mile nereagoval. Roz¾havil telefonní dráty tak, ¾e jsme museli odlo¾it sluchátko. Tentý¾ veèer ve zprávách varovali lidi, ¾e ve státì „Queensland” se objevila skupina podvodníkù a prodává nemovitostí o 40% pøedra¾ené, ne¾ je jejich pùvodní hodnota. Policie mìla plno práce s chytáním tìchto zrùd. K našemu štìstí, jsme tentokrát uposlechli vnitøního hlasu. A ti švindlíøi? Co na to øíct? Asi, ¾e kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá. Anebo - Bo¾í mlýny melou pomalu, ale jistì! Snad dostali za vyuèenou a okradeným lidem museli peníze vrátit. To u¾ nevíme, ale jedno je nám jasné. Nejednalo by se tentokrát o pár šlupek, ale pøišli bychom o hodnì tisíc, o zdraví a nebo o nervy.
