Ideálního politika si jistì pøedstavuje ka¾dý úplnì jinak. Spousta lidí bude jmenovat urèitì T. G. Masaryka, jiní vyloví z historie císaøe Karla IV., svìtobì¾níci sáhnou pøes Velkou lou¾i pro prezidenta Lincolna, feministky si vzpomenou na Marii Terezii. Najdou se i tací, kteøí budou jmenovat tøeba Františka Josefa II. èi Napoleona. Ti první proto, ¾e za France Josefa jsme mìli v našem soustátí moøe, ti druzí s odùvodnìním, ¾e Napoleon by s rozvratníky a rejpaly, co si demokracii pøedstavují jako cochcárnu – ka¾dý si dìlá co chce, udìlal krátký proces. Gilotina a šmik!
Já, ve vší úctì k Tatíèkovi Masarykovi i k Otci vlasti blahé pamìti, tvrdím, ¾e nejlepším politikem by byl Lojza Janeèek z naší hospody Na ®ebraèce. Ten si toti¾ ví rady s ka¾dou zapeklitou mezinárodní situací, s pøehledem øeší politické krize i vojenské konflikty, dokázal by sestavit vládu pro kteroukoliv zemi a pøedevším má, jako instalatér, známosti.
To zrovna onehdy, kdy¾ dopíjel deváté pivo a v televizi rozvíjeli teorie o vinì a nevinì vicepremiéra Èunka, si utøel høbetem ruky bradu a pravil: Já bych vìdìl jak na nì. Zavedl bych jim v parlamentu píchaèky – v¾dy» je musí pou¾ívat dvì tøetiny národa, ráno dejchnout do trubièky, jestli nejsou jako podroušený – a kdy¾ jo – vyhazov, co maj co v práci chlastat, do Strakovy akademie a do Snìmovní by jezdili metrem a tramvají a za svý, jako vostatní lidi, a plat kolem dvaceti papírù, to by jim muselo staèit - kdy¾ z toho vy¾ijou rodiny s dvìma malejma dìtma a eštì se na to musí chlap pìknì vohánìt na stavbì nebo ve fabrice, tak by to muselo staèit i poslancùm.
Text: Jan Øehounek
Ilustrace: František FrK Kratochvíl
