Tøi mláïata u orlù moøských – dvì v péèi rodièù, jedno u pìstounù
Tøi roky po sobì zahnízdili v ostravské zoo orli moøští. Poprvé to bylo v roce 2018, kdy odchovali jedno mládì (samici), v následujícím roce dvì mláïata (samce a samici). V letošním roce snesla samice tøi oplozená vejce. Aktuálnì peèuje o dvì mláïata, tøetí se vylíhlo o nìkolik dní pozdìji a bylo v rámci nezištné spolupráce mezi zoologickými zahradami sdru¾enými v Unii èeských a slovenských zoologických zahrad pøevezeno k adoptivnímu páru do Zoo Liberec. Tento nejvìtší orel Evropy byl v Èeské republice v minulosti pronásledován a nakonec i vyhuben. Díky vysazení v lidské péèi odchovaných ptákù a pøísným ochranáøským opatøením se v ÈR opìt vyskytuje a hnízdí. Pøesto èelí dál hrozbám ze strany èlovìka. Proto je ka¾dé odchované mládì velmi cenné.
Orel moøský byl podobnì jako jiné druhy velkých dravcù èlovìkem v minulosti pronásledován. Na území ÈR byl vyhuben na pøelomu 19. a 20. století. Do konce 19. století hnízdil v ji¾ních Èechách a do zaèátku 20. století na ji¾ní Moravì. Po zhruba 100 letech se do ji¾ních Èech tito majestátní ptáci opìt vrátili – v letech 1979 a¾ 1984 bylo v oblasti vypuštìno devìt mladých orlù moøských odchovaných v Nìmecku. Díky pøísné ochranì došlo následnì k jejich rozšíøení i do dalších oblastí. V souèasné dobì se odhaduje, ¾e se v ÈR vyskytuje 135-140 hnízdních párù. I v Moravskoslezském kraji hnízdí nìkolik párù a pøímo na území Ostravy je mo¾né pozorovat v urèitou èást roku na Heømanickém rybníku potulní jedince na tahu. Pøes úspìšný návrat do pøírody ÈR a navzdory ochranáøským opatøením však orel moøský i dnes èelí nebezpeèí ze strany èlovìka, zejména kladením otrávených návnad (jed karbofuran), rušením pøi hnízdìní èi pytláctvím. Ohro¾uje jej také zneèištìní prostøedí chemickými látkami. Vzhledem k tomu, ¾e jako predátor stojí na konci potravního øetìzce, dochází v jeho tìle ke kumulaci škodlivin.
V Zoologické zahradì a botanickém parku Ostrava obývají orli moøští jednu z velkých lesních voliér na botanické Cestì vody. Stejnì jako v pøedchozích letech byl chovný samec pøed líhnutím mláïat, které chovatelé oèekávali od 2. bøezna 2020, oddìlen od chovné samice. Dùvodem oddìlení je agrese objevující se mezi samcem a samicí pøi líhnutí mláïat a zaèátku péèe o nì. Dne 3. bøezna byla provedena rychlá kontrola hnízda. Na hnízdì byla dvì vylíhnutá mláïata, která samice krmila, a jedno vejce. „To jsme odebrali do líhnì a zkontrolovali, ¾e je také oplozené. Z nìj se 6. bøezna vyklubalo tøetí mládì. Vzhledem k vìkovému rozdílu mláïat i vzhledem k tomu, ¾e nebylo jisté, zda by samice péèi o další mládì zvládla rozhodli jsme se, ¾e mládì nebudeme podkládat do hnízda ke starším sourozencùm, ale najdeme mu adoptivní rodièe v jiné zoo,“ popisuje situaci zoolo¾ka Adéla Obraèajová. V zoologických zahradách se navíc tento druh témìø vùbec nemno¾í, tak¾e ka¾dé pøirozenì odchované mládì mù¾e pomoci v záchranì tohoto majestátního dravce.
Adoptivní rodièe byli vytipování v partnerské zoo v Liberci. Jedná se sice o pár orlù kamèatských, ale vzhledem k pøíbuznosti obou druhù a pøedchozím zkušenostem páru v odchovu vlastních mláïat se chovatelé dohodli na adopci právì tìmito orly. Pro další chov je naprosto zásadní, ¾e ptáci jsou odchováváni svými rodièi, pøípadnì náhradními pìstouny. Pokud by je odchovával èlovìk, nevtiskli by si pøirozené návyky a chování. Mládì bylo nìkolik dní po vylíhnutí v Ostravì tzv. rozkrmeno a následnì pøevezeno do Liberce. Pod adoptivní rodièe bylo podlo¾eno koncem minulého týdne a ti jej bez problémù pøijali (viz dokumentaèní video).
Adopce mládìte v Zoo Liberec
„První mládì odchované v Zoo Ostrava pobývá momentálnì v Zoo Jihlava, loòská mláïata vyrùstají spolu v jiné voliéøe stále v Zoo Ostrava. Jakmile dospìjí, mohla se dále zapojit do chovu toho chránìného a kriticky ohro¾eného dravce v lidské péèi, pøíp. do nìjakého repatriaèního projektu. A» u¾ v rámci Èeské republiky, nebo celé Evropy,“ dodává Adéla Obraèajová.
* * *
Orel moøský (Haliaeetus albicilla) má rozpìtí køídel 200-235 cm. Samci vá¾í 3,5-4,5 kg, samice 5-7 kg. Obývá skalnaté moøské bøehy, vnitrozemské stojaté vody a velké øeky severní a východní Evropy a severní Asie a¾ k Tichému oceánu. Je èásteènì ta¾ný. V jeho jídelníèku pøeva¾ují ryby, vodní ptáci i savci. V zimním období se ¾iví zejména mršinami. Pár spolu staví nìkolik hnízd, která bývají umístìná na stromech nebo na útesech. V prùmìru mohou mít a¾ 2 m. Od února do nìj samice snáší vìtšinou 1-2 vejce, na snùšce sedí støídavì oba rodièe 35-46 dní. Hnízdní péèe trvá 70-75 dní.
* * *
Jarní klíè svatého Petra
Za lidový název petrklíèe vdìèí tato skupina rostlin sv. Petrovi, který ka¾dý rok 22. února pomyslnì odemyká jaro, a tvaru okolíku, který pøipomíná zuby klíèe. Botanické pojmenování tohoto rodu nám øíká, ¾e u¾ naši pøedkové si povšimli rozkvìtu tìchto rostlin v dobì zaèínajícího jara, a proto je zaèali nazývat v pøekladu „prvními“ neboli primula (odvozeno od latinského primus).
V areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava rozkvétají v tuto dobu rùzné druhy a hlavnì lidmi vyšlechtìné kultivary v nejrùznìjších barevných kombinacích, které èasto nalezneme v jarních nabídkách kvìtináøù a zahradníkù. Ve svìtì existuje asi 550 druhù prvosenek. Jedna z nich, èeský neoendemitPrimula elatior var. corcontica, se pøirozenì vyskytuje pouze v Krkonoších.
Nejznámìjší èeskou prvosenkou je zcela urèitì prvosenka jarní (Primula veris), která patøí mezi zákonem chránìné druhy naší pøírody. Má krátké, avšak silné koøeny, díky kterým se mù¾e „do¾ít“ a¾ padesáti let. Prvosenka našla vyu¾ití v lidovém léèitelství. Její odvary se pou¾ívají pøi zánìtu horních cest dýchacích, bronchitidì, chøipce i astmatu. S prvosenkami je spojována i øada lidových povìr. Slou¾ily k pøivolání dobrých víl, které chránily zahradu, a naopak odhánìly zlé duchy od nemocných. Nejsilnìjší moc má údajnì petrklíè v oblasti lásky – dívkám dokázal pøivolat vytou¾eného milého.
