.SYDNEY HARBOUR BRIDGE
.PYRMONT BRIDGE
.ANZAC BRIDGE
.IRON COVE BRIDGE
.GLADSVILLE BRIDGE
.TARBAN CREEK BRIDGE
.FIG TREE BRIDGE
V¾dy ka¾dou poslední øíjnovou nedìli u¾ od roku 2005 se ka¾doroènì koná událost “SEVEN BRIDGES WALK”. Jedná se o charitativní pochod pøes sedm mostù v Sydney. Délka trasy je dvacet šest km a neuvìøitelnì krásný okruh vede kolem pøístavu a zálivu “PORT JACKSON”.
Pochod zaèíná v 8 hodin ráno a to u¾ jsou ke startu pøipraveny davy lidí a nìkteøí i se svými ètyønohými miláèky psy. Všimli jsme si, ¾e i nìkolik maminek tlaèí koèárky. Peníze vybrané z akce jdou na výzkum rakoviny a urèitý díl organizacím, kteøí lidem posti¾eným rakovinou pomáhají.
Jenom v Austrálii na tuto zákeønou nemoc umírá 40 000 lidí roènì. Nemoc si nevybírá mezi chudými, bohatými, mladými èi starými. Prostì napadá bez ohledu svoje obìti a zákeønì zkracuje jejich ¾ivoty.Organizátoøi utvoøí kolem okruhu sedm zastávek, takzvaných vesnièek (villages).
1. WILLSONS POINT VILLAGE
2. BANGAROO VILLAGE
3. PYRMONT VILLAGE
4. ROZELLE VILLAGE
5. HUNTERS HILL VILLAGE
6. LANE COVE VILLAGE
7. WOLLSTONECRAFT VILLAGE
Pøihlášení obdr¾í bro¾urku s informacemi, mapou, zaplatí $20 a mù¾ou vyšlápnout na pochod pøes mosty, které jsou v okruhu tìch dvaceti šesti km. Zaèít se mù¾e z jedné ze sedmi zastávek a skonèit tøeba v polovinì pochodu to podle únavy, anebo podle libosti. Výborný pocit zavládne, jestli¾e se okruh podaøí dokonèit. Známe ten pocit s man¾elem z vlastní zkušenosti. Pochod sedmi mostù jsme u¾ absolvovali ètyøikrát v jiné sestavì rodinných pøíslušníkù a známých. Poprvé nás pøemluvil náš nejstarší syn Dan, nadšenec turistiky. U¾ od útlého dìtství provokoval naší rodinu do dobrodru¾ných, zdlouhavých, vyèerpávajících pochodù. Nejprve jsme si nebyli moc jisti, jestli máme zájem pochodovat v Sydneyské metropoli pøes mosty po betonových chodnících. „Vìøte mi, ¾e se vám to bude líbit. Po betonu se chodí, ale také se prochází parky, lesíky a nádhernými úseky mìsta. Výhledy z urèitých èástí pochodu jsou prostì kouzelné “.
Dan pochod poprvé podnikl se svojí kamarádkou a zaruèoval nám nezapomenutelný zá¾itek. „Víš co, Dane, my to teda zkusíme.”
Mìl pravdu. Pochod byl úspìšný i pøes únavu, co se dostavila, a necitlivých konèetin.
U ka¾dé ze sedmi zastávek byly pøipravené stánky s obèerstvením a doplnìním zásob vody a do bro¾urky nám vtiskli razítko k obrázku mostu, o který se právì jednalo a který jsme úspìšnì pøešli.
Mají to dobøe vypoèítané, pochod zabere celý den. Procházeli jsme opravdu malebným prostøedím.
Netušili jsme, ¾e Sydney je tak krásné mìsto. Kdy¾ jsme v Sydney roku 1980 zaèínali jako novopeèení emigranti, pro starosti a asimilaci v novém prostøedí, jsme krásy mìsta poøádnì nevnímali.
K zaparkovanému autu jsme došli v pìt hodin odpoledne s dobrým pocitem a tentý¾ den jsme odjeli domù. Podruhé jsme tentý¾ pochod podnikli napøesrok a to opìt s Danem, naší dcerou Diou a kamarádkou Saimeerou, která urèitou dobu pracovala s Vladimírem v canberské mincovnì. Dívka vìku naší Dianky, pùvodem ze “Srí Lanky”, projevila zájem pochodovat s námi. Proto¾e nyní ¾ije v Sydney, dali jsme si sraz v “Hunters Hill Village” u skautského domu, jak u¾ tomu bylo døíve a kde byl náš výchozí bod.
Po familiárním odbavení a zaplacení poplatku jsme s mapou vyrazili smìr mosty.
U¾ v 8 hod. ráno, kdy¾ jsme vyšli, se nad Sydney táhly èerné, ošklivé mraky. Na zprávách hlásili déš», tak jsme se pojistili pláštìnkami. Celé dopoledne nám v chùzi pøálo. Mraky pøetrvávaly, ale zatím ani kapièka. Modlili jsme se, aby poèasí vydr¾elo a¾ do konce pochodu. Našemu pøání vyhovìno nebylo, nebo» po obìdì se spustil hrozný déš» a nebyl to obyèejný deštník, ale monzunový. Mìli jsme ještì pøed sebou další polovinu úseku trasy. Nechtìli jsme se vzdát, kdy¾ jsme za akcí podnikli jízdu tøi sta kilometrù z Canberry. To by znamenalo zavolat taxislu¾bu a nechat se zavést k zaparkovanému autu.
Navlékli jsme na sebe nepromokavé bundy a pláštìnky, které jsme s vodou na pití nesli v ruksacích. Zpoèátku to byla legrace, tak¾e jsme ¾ertovali mezi sebou, ale èasem nám všem sklaplo. On toti¾ déš» mohutnìl èím dál tím víc. Po ulicích tekly úplné potoky vody a tak prudké, ¾e s sebou souèasnì valily všelijaké odpadky. Odpadní kanalizace tolik vody nestaèily pohltit. Èvachtali jsme se tou vodou jako lachtani. Netrvalo to ani moc dlouho další chùze a byli jme na kost promáèení.
Boty s kalhoty mokré, nebo» ty pláštìnky nás celé nechránily. Zaèala nám být zima, proto¾e se ochladilo a pláštìnky zaèaly nesmírnì studit. Dianka naøíkala a chtìla celou akci vzdát, ¾e radši zavolá taxík a nechá se zavést k autu, kde na nás poèká, a¾ dorazíme. Daniel takové akèní výpravy tvrdošíjnì nevzdává a tak milou Diu proti její vùli pøesvìdèoval k opaku. „Na takový pochod nikdy nezapomeneš! Uvidíš!” Ubohá sestra, vypadající spíš jak schlíplá slepice se nechala bratrem dobrodruhem za ka¾dou cenu pøesvìdèit a pokraèovala s nechutí dál. Saimeera mlèky a oddanì cupitala zaplavenými ulicemi australské metropole. Všimli jsme si také, ¾e mnoho lidí odpadlo a celou akci ji¾ dávno vzdali, ne jako my nadšenci a šílenci pod vedením diktátora Daniela, který chtìl za ka¾dou cenu dokonèit, co jsme úspìšnì zapoèali. Promáèení, vyèerpaní jsme v šest hodin veèer koneènì došli k autu. Saimeeru jsme zavezli domù a ještì ten veèer pokraèovali do Canberry. Slibovali jsme si, ¾e pøíští rok pøijedeme do Sydney v sobotu, vyspíme se v nìjakém motelu a v nedìli odpoèatí vypochodujeme smìr mosty. Tentokrát, proto¾e jsme vyjeli z domu ve ètyøi hodiny ráno a dorazili zpìt v deset hodin veèer, jsme toho mìli opravdu dost. Na zprávách veèer hlásili, ¾e tohoto roku 2009, takový monzunový déš» v Sydney neza¾ili u¾ od roku 1960.
Roku 2010 se k nám a Danovi místo naší dcery pøidala rodina druhorozeného syna Davida. Mìli jsme však obavu, jak naše vnouèata, osmiletý Jan a sedmiletá Neli šestadvaceti kilometrový pochod zvládnou. Proto jsme se rozhodli, ¾e z Hunters Hill village dojdeme do Darling Harbour a odtamtud se necháme pøevést lodí (ferry) na druhou stranu zálivu, abychom si cestu trochu pøiblí¾ili a mìli zase jiné zá¾itky. Dìti ani nebleptly, poslušnì šlapaly, nejevily ¾ádné známky únavy, jako my dospìlí, a nejvíc se jim líbil pøevoz lodí. Za další dva roky 2012, kdy¾ mìl Jan deset let a Neli devìt, ušly obì dìti plných dvacet -šest kilometrù a to jsme ještì do naší skupiny pøijali pøátele.
Jelo nás tenkrát deset. Spali jsme dvì noci v motelu a výlet se opìt vydaøil. V pondìlí jsme spojili výlet s prohlídkou „Sculpture by The sea” Je to jedna z akcí, kdy sochaøi vystavují svoje díla v okouzlující èásti mìsta zvané „Manly”. Našli jsme mezi jinými i sochu èeského sochaøe, co¾ u srdce zahøálo. A u¾ zase pøemýšlíme, ¾e opìt podpoøíme výzkum proti zuøivé nemoci a udìláme nìco dobrého pro své zdraví. Chùze je ten nejlepší tìlocvik, to potvrdí ka¾dý doctor.
