ZOBÁK NAKØIVO
Jednoho sobotního rána na podzim roku 2005 se èlenové klubu Beseda z Canberry vydali na výlet. Na cestu se vydalo dvacet lidí a jeden vycvièený pes slabì slyšící èlenky.
Jelo se z Canberry do státu N.S.W. do Yarrangobilly jeskyò, mìsta Tumut, Tumbarumba a Batlow horské oblasti, poblí¾ Snì¾ných hor. Výprava nejprve navštívila jeskynì. Byla to krásná podívaná, a¾ oèi pøecházely z tìch nádherných krápníkù, stalaktitù a stalagmitù.
Dále se pokraèovalo kolem velké pøehrady do elektrárny Tumut 3. Po exkurzi na nás èekala útulná ubytovna “Mc Phersons Plains Alpine Retreat”.
Pro celý autobusový zájezd byl domluvený nocleh na jednu noc. Všichni jsme mìli ú¾asný zá¾itek v restauraci “Emma”, kterou s celým Retreatem vlastnila rodina nìmeckého pùvodu. Tam nám moc chutnaly pochoutky vlastnoruènì vytvoøené Emmou.
Druhý den po vydatné snídani jsme všichni navštívili farmu “Boubín” našich krajanù, kde jsme opékali buøty a vylekaní sledovali stádo divokých koní (Brumbies), kteøí probìhli kolem plotu jejich pozemku a ztratili se v eukalyptovém lese. Poslední zastávka nás zavedla na holubí farmu dalších úspìšných krajanù poblí¾ mìsteèka Tumbaramby.
Moravák a jeho slovenská paní pìstují holoubata a dodávají je jako pochoutku do okolních restaurací. Krajan mìl ú¾asné znalosti o své práci a velice rád se s nimi podìlil. Ukazoval nám rùzné druhy holubù, jejich vajíèka, ubytovny, silá¾e se zrním atd.
Velice štìdøe nás tito milí lidé pohostili. Po obìdì jsme se zdr¾eli u nich na zahradì a v malých hlouècích se pøátelsky bavili. Zaujala mì mladá paní a tøináctiletý chlapec, také úèastníci zájezdu. Pøiblí¾ila jsem se k jejich hlouèku, kde bylo veselo, a chtìla jsem se dozvìdìt, o èem jde øeè, a také se s nimi zasmát. Paní horlivì nìco vyprávìla a pou¾ívala ke svému projevu bodrá slova zabarvená výrazy jí vlastními. Nìkteøí pøítomní se smáli, a¾ na kluèinu, který ji bedlivì pozoroval. Po urèité chvíli se milé rozšafné ¾eny zeptal, proè pøi své øeèi pou¾ívá tak vulgární ošklivé výrazy?
Paní se zarazila a vzápìtí zvìdavému chlapci odvìtila: ”Mluvím tak, jak mnì zobák narostl”.
Mladík se zamyslel a odpovídá: “Tak vám, paní, musím øíct, ¾e vám ten váš zobák narostl nìjak nakøivo”.
To mladou paní pochopitelnì vyvedlo z míry, ale nedala to na sobì znát. Dále pokraèovala øeèí svého zobáku. Ka¾dému sem tam nìjaké nevhodné slovo v zápalu øeèi ujede, ale a¾ takhle?
Chlapec odbìhl a šel si s dìtmi hostitelù hrát na Robina Hooda. Dobrodru¾ná hra odvrátila pozornost mladíka kypícího radostným dìtstvím od š»avnaté øeèi naší krajanky.
U¾ vèera u veèeøe jsem si rozumbrady povšimla. Poøád nìco sepisoval, a nebo debatoval s dospìlými. Vedl rozhovory nad svojí vìkovou hranicí. Jeho maminka hrdì sdìlovala, ¾e píše knihu. Ve tøinácti a psát knihu, to je co øíct. Indigové dítì? Dìti jsou všímavé. Pozor tedy na øeè, milí pøátelé, aby vám také nenarostl zobák nakøivo!!
