mìsto kde jsem se narodila a kde jsem ¾ila celých tøicet let, ne¾ jsem odešla na druhý konec svìta. Tìch tøicet let má ale tolik síly,¾e stále pøemáhá padesát dva let, které stále pøidávaly nìco jiného nìco neznámého, nìco co má svou vlastní krásu. Ale síla tøiceti let v Praze je stále hluboko v srdci a tak vím, ¾e mne nikdy neopustí.
Praha se mnou zùstala i v tìch nelehkých zaèátcích nového ¾ivota v Austrálii a je se mnou stale.
Jsem rozená pra¾aèka Vltavou køtìná. Praho dìkuji ti za vše co jsi mnì dala.
Praha
Dostala jsem obraz krásný
podobající se básni
o lásce a o køehkosti
o slávì i bezmocnosti.
Zas tì vidím mìsto moje
Vltavu a mosty tvoje
podloubí tvá, prùchody a dvory,
stará námìstí se sloupy je¾ zahánìly mory
vì¾e, které zdola v¾dycky lekaly mi
snad ¾e dlouhé vìky se v nich skryly.
Pøíkré cesty z Letné a z Petøína dolù
úsmìvy tvých malovaných apoštolù
všechno to co patøí jenom tobì
èím pøetrváš v ka¾dé dobì
to co kouzlí obraz krásný,
který mù¾e býti básní
o lásce a o køehkosti
o slávì i bezmocnosti.
Praho,
vím, je to hanba plakat
v¾dy» tvá krása ti zùstala
pro ty další kteøí pøijdou
bude jim patøit jako patøí mnì –
mám ji v sobì
ve snu se dotýkám
drsných kamenù tvých mostù
Praho
ve snu
se cítím znovu nepatrná
pod klenbou tvých kostelù
kde si nemohu
vyprosit pomoc
vyprosit sílu
udr¾et si víru
v pravdu
ve svobodu
v lásku k ¾ivotu spravedlivému
sílu vìøit i za ty
kteøí zùstali
a ¾ijí ve tvých zdech
jen pro chléb vezdejší
vyprosit si víc
odpuštìní pro nì a pro sebe
netrestej mì
tím tì¾kým steskem
i tak pevnì mì dr¾íš
svými vùnìmi
dosahuješ na mne
tvými vì¾emi
jen nedovol aby bodaly –
opustila jsem tì
ale nikdy nezapøela –
v té zvrácené hodinì
má malomyslnost
byla hlubší ne¾ má víra –
bez toho co jsi ve mnì zanechala
Praho
nemìla bych nadìji najít nový domov.
