Radost ¾ivota jsou také pøátelé
Pøátelé, kamarádi i kdy¾ ji¾ nejsou s námi na této zemi se neztrácejí. Zùstávají s námi a objevují se se všemi tìmi vzpomínkami, které kolují v naší pamìti. Ten vdìk za to spoleènì pro¾ité pøátelství nelze ani opravdovì vyslovit.
Rozhodnì dìkujeme za ty blízké pøátele se kterými se stále vídáme a také za ty, kteøí jsou nìkde ve svìtì vzdálení, ale jsme s nimi bez pøerušení v kontaktu.
Ve starším vìku ale není ji¾ tak snadné èekat, ¾e pøijdou ještì další pøátelé.
Nìkdy snad osud, rozhodnì ne náhoda nás k novým kamarádùm pøivede.
Tady kde v Gosfordu ¾ijeme se vše jako jinde kolem nás mìní a tak tøeba také malé, ale velmi dobré lahùdkáøství zde ji¾ delší dobu není. Bylo vlastnì jediné, které nenabízelo pouze tøeba jen asijské zbo¾í, ale naopak velmi evropské. Malé pekaøství jim dodávalo chleba, který byl témìø jako èeský a dokonce také koláèe a buchty.
Jednou jsem tam uvidìla pytlíky s knedlíky v prášku. Hned jsem to ukazovala man¾elovi a najednou se k nám od pultu otoèil jeden pán a zeptal se pìknì èesky „Vy u¾ nevaøíte pravé houskové knedlíky?“
Upøímnì jsme se spoleènì zasmáli a zaèalo pøátelství, které vìøíme, ¾e se nám ji¾ nikdy neztratí. Neèekané pøátelství pro nás ji¾ ve vìku pradìdeèka a prababièky. Dr¾íme se ho pevnì.
Nyní u jedné moravsko australské rodiny jsme se pøi minulé návštìvì potkali s rodièi té krajanky z Moravy, kteøí krátce pøedtím pøiletìli do Austrálie.
®e si budeme mít tolik co povídat jsme nemohli uhádnout. Vìkový rozdíl 20 let a vzdálenosti míst, kde ¾ijeme víc ne¾ znaèné. Ze severu Slezska do východního pobøe¾í státu NSW se nedobìhne pøíliš rychle.
Vyprávìli jsme si, probírali jsme všechno, jaké to je emigrovat, jak zaèínat v nové zemi bez znalosti jazyka, jak se najít, seznámit a zaèlenit se mezi krajany.
A jak to je a bylo doma? Jistì jsme brzy narazili na ty strašné povodnì z let 1996 a 1997. Oni právì byli jedni z tìch nejvíce posti¾ených, dokonce pøi obou povodních.
Tady jsme vìdìli dost a dokonce nìco o èem oni nevìdìli.
Krajané zde pøi rùzných programech, které poøádali vybírali peníze, které potom byly odeslány na pomoc tìm povodnìmi posti¾enými. Mohli jsme to dokonce dolo¾it seznamy krajanù, kteøí pøispìli a stránkami z èeských èasopisù zde vydávaných i sydneyského Spectra.
Chtìli byste být u toho našeho povídání a potom si také s námi zaèít tykat a oslovovat se jmény?
Nestaèili jsme si øíci všechno, snad pøi jejich další návštìvì Austrálie. Doufáme, ¾e k ní jistì dojde, zatím se ji¾ vracejí domù. Vracejí se také s tím, ¾e nyní si mohou na poèítaèi najít SeniorTip, proto¾e dobøe ji¾ ví co zajímavého jim pøinese.
.jpeg)