Není to nuda le¾et celou noc v posteli?
To mám na mysli i tu pøíjemnou, velmi pohodlnou postel, která doslova láká pojï to zkusit, je èas na spaní. Ne ta postel neláká falešnì, ta pravdivì nabízí to pìkné pole¾ení a vyspání.
Je tu ale nìkdy nìco, co ty pravdivé sliby úmyslnì pokazí. Tøeba pøijde vzkaz z páteøe, vstávat, vstávat, nebo nohy si usmyslí, ¾e si pøejí chodit a ne le¾et. Jistì, èlovìk musí poslouchat a tak tedy vstane. Co teï, je tma, no ale máme pøece ještì ruce. Postavím se tedy k psacímu stolu a zaènu kreslit kytièky. Ruce se tøesou, essential tremor nechce ustoupit, ale kdy¾ do levé ruky vezmu pastelku a pravou rukou tu levou pøidr¾uji nìjaká ta kytièka se v¾dycky objeví.
Nohy ale prohlásí tak dost, nyní je zase øada na nás.
Po domì chodit nechci, proè budit nevinného man¾ela, ale najednou to vím. Stùl, no pøece ten velký v jídelnì.
Vùbec ovšem nemyslím na krásnì prostøený stùl k snídani. Nemyslím ani na stùl peèlivì pøipravený k podávání obìda, èi ji¾ s vonící polévkou na talíøích a všemi ostatními tìmi nejchutnìjšími èeskými pokrmy podle vaší pøedstavy, èekajícími jen na servírování. Takhle bychom mohli pokraèovat ještì se stolem prostøeným k veèeøi, ale kolem takového stolu se nechodí, k takovému stolu si spìcháme usednout.
Náš stùl mnì nyní ale slou¾í, aè mnì to nebudete chtít vìøit, opravdu k procházce, tedy k procházce pìknì kolem toho stolu. Procházet pìknì dokola, opatrnì, potichu a vzpomínat. Vzpomínat na jiné procházky, kdy¾ jsem byla malá s maminkou po Dívèích hradech, s tatínkem po parku na Letné, tøeba i pozdìji se sestøièkou v koèárku. Se spolu¾áky do Prokopského údolí a na Barrandov a okolí, s tetami a strýci, bratranci a sestøenicemi, ach tìch krásných procházek bylo tolik. Všechny mi probíhají hlavou, kdy¾ tak opatrnì krok po kroku obcházím ten stùl. Myslíte, ¾e je mo¾né zapomenout na procházky s tím vysokým blonïákem, který je mým man¾elem ji¾ celých šedesát let právì tento rok. Prochodili jsme spolu Prahu, Petøín, Kampu, Støelecký ostrov, Staré Mìsto, ale i procházky delší, kolem Vltavy a¾ na mùj rodný ®vahov.
Ticho noci i opatrná chùze mi pomáhají všechny ty procházky znovu pìknì pro¾ívat. Nikam nespìchám, ka¾dé pozastavení u další ¾idle a hele, další procházka se z pamìti vrací.
Je moc pìkné vzpomínat na všechno co u¾ bylo, zùstává to s námi ve vzpomínkách, všechno to hezké a milé. V pøítmí noci to o¾ívá snad jasnìji a pøijímám to s díky.
Dobrou noc vzpomínky a je èas nakreslit kytièku, která bude ráno èekat na man¾ela.
