PLOVOUCÍ DÙM DÙCHODCÙ
Divadlo na lodi „Diamond Princess”, uvádí ka¾dý veèer dvì stejná pøedstavení. První v 18.45 a to druhé ve 20.15. Na jedno takové pøedstavení v 18.45 jsme se jeden veèer po veèeøi vypravili. U¾ dvacet minut pøed zahájením jsme nenašli ani jedno místo k sezení. Jak je to mo¾né? Mo¾né to bylo, proto¾e „domov dùchodcù”, jak jsem si loï nazvala, vmìstnal snad všechny dùchodce do prvního pøedstavení. Odešli jsme za jinou aktivitou a ve 20.15 jsme se v poloprázdném divadle usadili na druhé pøedstavení. Aha, babièky s dìdeèky u¾ asi spí. V divadle bìhem tancù a zpìvù jsem pøemýšlela, jak to s námi za pár let bude? Pøijde mezi nás taková kritická o trošku mladší ne¾ my a bude se posmívat. Ale v¾dy» je to jedno, nebudeme o tom nic vìdìt, budeme spát a pøenecháme mladším pozdní veèery.
Další den po zkušenosti jsme se vydali na druhé pøedstavení. Deset minut pøed osmou jsme pøed divadlem èekali. Chtìli jsme místo, které nám vyhovuje a ne co na nás zbude. S oznámením, ¾e první pøedstavení ještì neskonèilo, organizátorka øekla, a» se zaøadíme. Stálo tam dost lidí se stejným dùvodem, jako my. Po prvním pøedstavení, a¾ všichni opustí prostory divadla, vpustí nás ostatní dovnitø. Netrvalo dlouho a zaèali se z divadla šourat lidé s vozíèky a hùlèièkami. Vyprazdòování nebralo konce.
Pak najednou klid a nikdo u¾ nešel. Holka nakoukla do hledištì a upozornila, ¾e je tam ještì dost lidí a musíme stále èekat. Uplynulo pár minut, ale z divadla u¾ nikdo nevycházel. Organizátorka opìt nahlédla do prostor divadla, mávla rukou a zaèala nás èekající posílat dovnitø. Na sedadlech rozházenì spali nìkteøí starší lidé a ani nevìdìli, ¾e je po programu. Tak tohle nás v brzké dobì èeká? To snad né? Proè vùbec cestuji? Sedaèky kolem spících dùchodcù se zaèaly vyplòovat. Mít na palubì 2500 cestujících a z toho 60% i více jak osmdesátiletých, tak to je co øíct. Program zaèal a australský komediant, impresionista bavil obecenstvo. Pak ho vystøídal mladý zpìvák s moderní pronikavou muzikou. Ale, ale, copak se dìje? Nìkteøí staøeèci a staøenky opouštìli prostory. Spícím hluk nevadil, ti nereagovali. Vzápìtí talentovaného zpìváka vystøídala zpìvaèka romantických balad a chtìla vìdìt, kdo ¾e je nejstarší man¾elský pár? Kolik let jsou spolu? Hlásili se man¾elé rùzných vìkových sblí¾ení jako napøíklad padesát let spolu- potlesk. Šedesát let spolu- ještì vìtší potlesk. Najednou prý sedmdesát let pospolu. Všichni se otoèili dozadu k hlásící se dvojici.
Tam, za zadní, úplnì poslední øadou v divadle, sedìli na vozíèkách ruka v ruce staøí man¾elé. Za ka¾dým vozíkem stála pracovnice z lodi která jim do divadla pomohla. Jak dojemné. Vytryskly mnì slzy smutkem nad tím, ¾e já bezohledná, kritizuji nìco, co je vlastnì tak inspirující. Staøeèci za svou lásku obdr¾eli flašku šampusu. Snad jim nìkdo dobrý pomohl oprostit se uzávìru, aby si tu vìènou lásku oslavili.
