DÍTÌ NA PALUBÌ
(Diamond Princess- únor 2015) První den na lodi v divadle jsme si všimli nìèeho podivného, co nás rozesmálo ka¾dým pohledem na tuto podivnost. Šli jsme na pøedstavení, která jsou na lodích parádní s ú¾asnými umìlci vybranými z celého svìta. Nikdy si pøedstavení na lodi nenecháme ujít. Ten první den jde vìtšinou o ukázkové pøedstavení, kde se umìlci v rychlosti støídají s nejlepším èíslem svého repertoáru, aby cestující nadchli. Oni pak radostí z podívané další dny do divadla pøicházejí.
Sedli jsme si s Vladimírem do ètvrté øady pøed jevištì. Vìtšinou sedáme dále od jevištì, bylo však dost plné divadlo a pøední øady ne tak obsazené. V té ètvrté øadì kousek od nás sedìla babièka a dìdeèek s vnuèkou. Odhadovali jsme, ¾e tak šestiletou. Prarodièe mohli mít kolem osmdesáti let. Upozoròuji, ¾e na lodi byli pøevá¾nì starší cestující. Takový roztomilý plovoucí domov dùchodcù. Zdálo se mnì, ¾e jsem tam jedna z tìch trochu mladších, kromì personálu lodi a té malé holèièky. Ta malá byla jediné dítì, které jsme na lodi zahlédli. Mo¾ná, ¾e babièka s dìdou ji vzali na výlet, aby rodièùm ulehèili. Kdy¾ jsem se podívala z boku a pøehlédla oèima naší øadu padl mùj pohled na nì tøi. Upozoròuji Vladimíra, a» se také pootoèí a podívá. Rozesmáli jsme se i nìkolik lidí co sedìlo v øadì za námi a zjistili, co je nám tak k smíchu. Staøenka se staøeèkem sesunutí v køeslech spali a malá dívenka si hrála s rukou babièky, která byla bezvládná, jakoby mrtvá. Vnuèka sinalou rukou nadhazovala a ta bezvládnì padala do klína babièky. Ta neprocitla, ani kdy¾ vnuèka zaèala vytrhávat chloupky z babièèiny brady. Pøelézala pøes oba spící na druhou stranu øady a oni úplnì oddanì spali spánkem spravedlivých. Nic je z této pozice nevyrušilo, ani kdy¾ pøedstavení zaèalo. V polovinì programu se dìda vzpøímil v sedadle a sna¾il se zjistit, o co jde.
Babi stále v mrtvolném spánku. Nevzbudila ji ani øvoucí skupina umìlcù, ani saxofon, který jeden z muzikantù pou¾il pøi sólovém vystoupení.
Ètyøicet pìt minut šel program a já u¾ mìla obavu, ¾e se bábince nìco pøihodilo.
Vystoupení skonèilo, spadla opona, rozsvítila se svìtla. Lidé nadšenì tleskali a pøivolávali zpátky vystupující. Vtom se babièka probrala a vehementnì poèala tleskat. Odcházeli jsme z divadla za naší podivnou trojicí. Babièka se obrátila na vnuèku a povídá: „To bylo krásné pøedstavení, ¾e?” Holèièka radostnì pøikyvovala. ®ivé dítì prarodièe totálnì uondalo, tak¾e divadlo jim poslou¾ilo k ú¾asnému odpoèinku.
