VÁLKA S KOMÁRY
Nevím èím to je, ale mù¾e kolem mì být mnoho lidí a jeden komár a ten hajzl si mì v tom davu v¾dy najde.
„No, maminko - nemluv tak škaredì, v¾dy» on má také právo ¾ít“.
To se mi snad jenom zdá? On toti¾ man¾el neví, co øíká!
Ani jeden komár se neodvá¾í dorá¾et na jeho chlupy obrostlé tìlo. Z mojí zkušenosti by mluvil jinak.
Tak napø. v Perthu v hotelu v pokoji, kde nemìli na oknech sítì, jich bylo! Pøe¾ívali jsme tam tøi úmorné dny. Bylo horko, dusno, okna otevøená a ti upíøi si mne zase našli.
Veèer pøed spaním, jsem je mlátila hlava nehlava, abych se jich zbavila a mìla klidnou noc, ale nezbavila. V¾dy se nìjaký zbabìlec ukryl, aby mì v noci krvelaènì napadl.
Poslední veèer jsem zuøila, nebo» jich bylo v pokoji plno a ¾íznivì èekali na mojí bezmoc.
Já vám uká¾u!! Srolovala jsem plátek místních novin a mlátila kolem dokola. Pøiplácávala jsem komáry na stìny pokoje.
Zdálo se, ¾e mám vyhráno, ale mýlila jsem se. Ulehnu, sna¾ím se usnout a vtom: ZZ---ZZZ kolem ucha. Vyskoèím z postele, rozsvítím a hledám provinilce. Probouzím tím spokojenì chrápající moji polovièku. „®e se ti chce? Bì¾ spát!“
„Tobì se to øíká, ale chtìla bych vìdìt, jak bys moji situaci øešil ty?”
Ráno jsem se málem zhroutila pøi pohledu na spouš», kterou jsem válkou s krvelaènými upíry zpùsobila. Musela jsem namoèit ubrousky a novinové grafity s pøipláclými komáry utírat ze stìn. Byla jsem celá popíchaná a s mojí alergií na komáøí nestvùry jsem se z války s nimi dva týdny hojila.
