Všichni dobøe víme, ¾e je na svìtì moøe sportù, které èlovìka mohou nadosmrti zmrzaèit nebo, kdy¾ máte zrovna smùlu, pøivést do hrobu. Snad ka¾dý sport obnáší urèité nebezpeèí èi riziko. I pøi tøeba tak zdánlivì bezpeèném sportu jako jsou ku¾elky se mù¾ete vá¾nì zranit, kdy¾ se vám koule vysmekne, bací vás do holení kosti a tu vám pøerazí takovým zpùsobem, ¾e u¾ budete do konce ¾ivota hrát alternativní sport, košíkovou na vozejèku.
Nejenom sportovci si zahrávají se zdravím. Zcela nevinní bafuòáøi, rozhodèí èi dokonce diváci mohou pøijít k újmì na zdraví. Staèí, aby byl tøeba takový rozhodèí pøi turnajích hodu oštìpem jenom trochu nepozorný a bác! Oštìp mu vypíchne oko! A to ještì dlouho po nehodì bude v hospodì mluvit o tom jaké mìl štístko, ¾e se mu stalo jenom to. Mohl být kliïánko skrz naskrz propíchnutej.
Nepochopím, proè diváci, kteøí sledují závody auto rallye stojí právì v tìch nejnebezpeènìjších zatáèkách, do kterých šílenou rychlostí nají¾dìjí auta. Ty pak zatáèku nezvládnou, pøièem¾ najedou do bláhových divákù a havrani si pøijdou na své. Po pravdì øeèeno já to vím velice dobøe. Mohou za to nízké lidské pudy. Ty nutí diváky, ¾e prahnou po tom, aby byli svìdky vá¾ných nehod, pøi kterých auta konèí nìkde ve str¾i. ®e se jim krve¾í¾nivost nevyplatí je jejich vina!
Dostat perdu tenisovým míèkem do rozkroku zpùsobí to, ¾e ohlušíte tribuny bolestným øevem, turnaj nedohrajete a nadosmrti budete mluvit fistulkou. Navíc se neuskuteèní váš sen mít rodinu. O bezesné noci plné utrpení vás, kdy¾ ovšem budete mít štìstí, nakonec pøipraví adoptované dítì.
Èert ale vem nebezpeèí spojená s motosportem, horolezectvím èi hloubkovým potápìním bez kyslíkové bomby! Tyto sporty by se daly pøirovnat procházkou po rù¾ové zahradì v porovnání se strašným nebezpeèím, kterému se poka¾dé vystavují bafuòáøi pøi gymnastických nebo krasobruslaøských soutì¾ích.
Neøíkám, ¾e by vás gymnastka majzla po hlavì náøadím nebo krasobruslaøka kopla bruslí jenom proto, proto¾e jste jí dal mizernou známku. Co je pro mu¾ské rozhodèí krajnì nebezpeèné, jsou pohledy na neuvìøitelnì krásná tìla mladých gymnastek pøedvádìjících divy na kladinì nebo sexy krasobruslaøky dávající divákùm na obdiv svoje pøednosti. Aèkoliv jsou tato intimní místa samozøejmì zahalena ka»aty, tak vám snadno zapøíèiní srdeèní infarkt.
Kdy¾ ne pøímo na místì, ve sportovní hale, tak pozdìji veèer doma, kdy¾, stále myslíce na ladné køivky sportovkyò se sápete na kyprou man¾elku. Pøi snaze se uplatnit jako za mlada buïto opravdu zhebnete na infarkt nebo vás nic netušící man¾elka zbije do krve takovým zpùsobem, ¾e si za drahý peníz budete muset obstarat zubní protézu z umìlé hmoty.
Já, jako vyslou¾ilý cyklista závodník, mohu o zranìních mluvit z vlastní zkušenosti a s pøehledem. Po mnohých pádech jak na silnici tak na dráze jsem chodící jizva. Ka¾dý koleèkáø si musí svoje zranìní vytrpìt. Kdo nemìl zlomenou klíèní kost, lopatku, pánev nebo alespoò otøes mozku, a» nevykládá, ¾e nìkdy závodil na kole. Tak zvaný lišej, tedy hrozné jizvy na kù¾i zpùsobené odøením na asfaltu silnic nebo spálením na povrchu cyklistické dráhy, èlovìku sice pøinesl noce plné bolesti, ale na druhé stranì také zvìdavé otázky krasavic. Tìm z nìjakého dùvodù imponovala naše tìla posetá zhmo¾dìninami. Dokazovala jim, ¾e jsme tvrdí hoši a ne vyzáblí šprti, které znaly z místní knihovny. Nìkolikrát se mnì dokonce stalo, ¾e roztou¾ená dívka s mateøskou láskou jemnì hladila jizvy po mém tìle, co¾ mne šimralo a dìlalo mnì to dobøe. Nì¾né hlazení bohu¾el také mìlo za následek, ¾e jsem bla¾enì funíc usnul, co¾ milenku samozøejmì popudilo, ¾e naštvaná práskla dveømi a odešla. Nedivil bych se, kdyby do objetí jiného závodníka s lišejem.
Ano, a¾ do jednoho osudného zimního dne jsem byl zmrzaèeny témìø všude na tìle. Teprve potom, co se mnì pøihodilo strašné neštìstí, mohu øíci, ¾e jsem byl poznamenaný opravdu všude. Následující vyprávìní postaví chlapùm vlasy na hlavì a dámám se zakalí oèi slzami soucitu. Poslouchejte!
Byla zima jen to praštìlo. Sníh udìlal z Riegrových sadù, kde se konal cyklistický závod v cyklokrose s mezinárodní úèastí, nebezpeènì kluzký terén. Bylo na bíledni, ¾e tento závod se neobejde bez vá¾ných pádù a zranìní. Nervóznì jsme pøed startem jeden po druhém s obavami pokukovali. To zase bude masakr, probìhlo jistì hlavami závodníkù. Nejvíce nás ale rozèilovali krve dychtiví diváci, kteøí lemovali tra» a hlavnì uklouzané zatáèky, na které ještì házeli slupky od banánù, aby byla ještì vìtší sranda. Ka¾dý náš pád pøed jejich oèima kvitovali øevem a skandováním nìjakých hesel, která jsme v zápalu závodu nevnímali. Celý tento cirkus pøenášela Èeská televize.
Ano, po nìkolika kolech jsem se dostal do vedoucí skupinky asi šesti závodníkù, skládající se z nìkolika Východních Nìmcù a Polákù. Z našich jsem tam byl jediný a byl jsem si toho vìdom. Kdy¾ jsem se mihnul okolo televizních kamer, nasazoval jsem profesionální úsmìvy jako ¾e netrpím; ¾e se mi jede dobøe. Samozøejmì, ¾e jsem se muèil jako Bulhar! Ledovým vzduchem se roznášel vzrušený hlas komentátora, který uvádìl diváky do varu. Já šlapal jako zbìsilý. Nebylo lehké se udr¾et ve skupince nadopovaných borcù z východního bloku.
A pak pøišla katastrofa! Pøi prudkém sjezdu jsem nezvládl rychlost, která vedla ke smyku na snìhu a neuvìøitelnou rychlostí jsem letìl po stráni pøímo proti malému stromku, který mnì stál v cestì. ®ivot se mnì promítnul pøed oèima a já se v té rychlosti pøímo na stromek namotal. Prevít jeden neuhnul!
Na pádu bylo nejhorší, ¾e náraz na sebe vzal to, co si chlapi odmalièka s láskou opatrují, na co jsou pyšní a s radostí nevinným i ¾ivotem protøelým krasavicím ukazují. Namotal jsem se toti¾ na stromek i s mým dokonale zmrzlým kladélkem!!
V tom okam¾iku se neuvìøitelné stalo skutkem! Nehledì na televizní kamery jsem ve strašné panice, ¾e jsem snad o svùj poklad na tom stromku pøišel, bez pøemýšlení udìlal nìco krajnì neobvyklého. Pøed zraky smìjících se divákù jsem ze sebe serval cyklistické kalhotky a odstranil zkrvavené noviny, které nám v zimì kladélka chránily, aby nám mrazem náhodou neupadla do ¾lábku. Potom, zalykaje se slzami, jsem se jal mého nerozluèného kamaráda hledat a zjistit, co se mu nárazem stalo. Gentlemanùm zde nemusím vykládat, jakou mnì to dalo v tom mraze úpornou práci ho vùbec najít. I po okolních vìtvích jsem se s obavami rozhlí¾el, jestli se tam náhodou nìkde nehoupe. Nakonec jsem ho pøece jenom, chudáèka zhmo¾dìného, našel. S tváøí zkøivenou bolestí jsem nenaskoèil na kolo, ale pomalým krokem jsem se za doprovodu zklamaného komentátora, ¾e se Èeši v závodì neuplatnili, došoural do sprch. Nebudu se zde se zvìdavými ètenáøi podílet o kruté detaily mého zranìní. Staèí øíct, ¾e jsem se zprvu moc bál, ¾e kladélko bude nav¾dycky nezamìstnané. Èas však naštìstí zapracoval. Nakonec jsem se uzdravil, zamìstnání našel, co¾ mù¾e dosvìdèit skuteènost, ¾e jsem dìdeèkem. Ale ¾e jsem mìl namále! Pak nevìøte bo¾í prozøetelnosti.
Dodnes nepochopím, co na mém pádu a zranìní vidìli mu¾ští diváci tak hroznì smìšného. Nechápu, ¾e se mnou netrpìli! Smáli se jako pominutí. Jenom ¾eny v davu se mnou cítily. A to jim nikdy nezapomenu. Hlavnì jedné, která nic nedbajíc na øev okolo, ke mnì pøiskoèila a navrhla, ¾e mi zranìní pofouká. Ani jsem si neuvìdomil, ¾e mnì na nìj láskyplnì nasadila malíèek od vlnìné rukavice, aby mi ho zahøála. Této hodné dívce a ¾enskému pokolení vùbec patøí mùj obdiv a tato naprosto pravdivá povídka…
