Mormoni
Kdy¾ jsem pøišla jednou z práce domù, Vladimír sedìl v obýváku a debatoval se dvìma èernì odìnými mladíky, kteøí mìli na saku pøipíchnutou vizitku „Elder“.
Oba Eldeøi byli vyslanci sekty vìøících mormonù.
Jejich pøedstavitel Joseph Smith z Utahu zalo¾il sektu po údajnì nalezených destièkách s písmem psaným Bohem a s výzvou, ¾e musí poselství pøedat lidem.
Návštìvou jsem nebyla nijak nadšená, ty èerné úbory se mnì moc nelíbily, oba pùsobili superiornì a nafoukanì, jako ¾e jsou všeho znalí nebo nìjak tak. Vyzvídali, co se dalo, i jakou pijeme kávu.
Druhý den pøišli znovu a pøinesli mnì kafe, základem je cikorka. Logrová èerná káva, kterou tak s oblibou popíjím, ¾e je podle nich moc nezdravá.
To u¾ jsem se na Vladimíra zlobila, a» je k nám u¾ nepouští. A¾ sama dojdu k názoru, ¾e mnì káva škodí, tak to je pravé a ne taková náhlá pøevýchova.
Vladimír se však chtìl dozvìdìt víc, co jejich víra obnáší a o co jim jde? Další den dokonce pøinesl knihu mormonù v èeském jazyce. Nejenom ¾e pøišli chlapci, co chodili døív, ale na posilu pøivedli i nìjakého zkušenìjšího agitátora z Ameriky. Ten byl dost otrlý a drzý. Poruèil nám, ¾e si máme kleknout a ¾e se budeme modlit, proto¾e potom prý budeme jíst moji bábovku a po bábovce nám budou promítat film o Josephu Smithovi a jejich svaté organizaci.
Tak to u¾ bylo nìco na nás oba dva. Hlavnì pro Vladimíra, který návštìvy vpouštìl do naší pokojné domácnosti. Neklekli jsme, ale koukali jsme z gauèe v sedì na nì tøi, jak kleèí a ve jménu mormonù se modlí. Pak se jedla bábovka a následovalo promítání. Mìli u nás v obýváku rozlo¾ený projektor a na stìnì povìšené plátno.
Podívali jsme se spoleènì, ale kdy¾ se na plátnì objevily peníze, z nich¾ církvi z mìsíèního pøíjmu pøichází 10%, tak to u¾ jsme toho mìli dost.
Já jsem se zvedla a odešla do kuchynì mýt nádobí.
Co se dìlo dál, jsem ji¾ ignorovala. Vladimír je slušnì po¾ádal, a» odejdou a u¾ nechodí. Pøišli zase.
Otevøela jsem jim pro zmìnu já. hned jsem však chtìla zavøít dveøe, ale jeden z chlapcù tam dal nohu. To mì rozzuøilo k nepøíèetnosti.
Zaèala jsem zvyšovat hlas a dùraznì jsem je ¾ádala, a» odejdou. Odešli a na druhý den jsme mìli ve schránce dopis. Litovali Vladimíra a ¾e prý se za jeho ¾enu (tedy mne) budou modlit.
