V pátek 18. kvìtna jsem se šel podívat na film, který èeská vláda umo¾òuje promítat v zahranièních mìstech s vyšším poètem krajanù. Film Milada má slou¾it jako varování pøed brutalitou re¾imù, jakým byl nacistický re¾im "tisícileté" nìmecké øíše (co se stalo s tìmi 995 roky, bìhem kterých mìla vládnout?), nebo s "vìènými èasy" (bìhem kterých mìla svìtu vládnout sovìtská vláda?).
Ale jestli¾e film o Miladì Horákové (uvedl ho generální konzul ÈR v Torontu Ivan Poèuch) mìl být varováním pøed hrùzami komunistického systému, jak se podaøilo komunistické stranì v ÈR, aby byla dnešním ministerským pøedsedou pozvána do jeho vlády?
Šel jsem se na film podívat, abych si buï potvrdil, nebo vyvrátil nìkteré výroky, které jí byly bìhem procesu pøièítány, a zaznamenal pro sebe, jakým hrùzám byla ve vìzení vystavena, dozvìdìt se, co její vrazi udìlali po popravì obìšením s jejím tìlem. Pøítel Alexander Havrlant, který mne na film v koleèkové ¾idli dovezl, film spravedlivì ohodnotil jako citovou odezvu chudou na fakta.
Hlavnì jsem chtìl slyšet z jejích úst výrok, který, jestli ho vyøkla, by ji v panteonu národních hrdinù zaøadil hned vedle Husa: "Vìøím v svobodu a rovnost pro všechny. Jsem proto zrádkyní? Odmítám tak zvanou lidovou demokracii v Èeskoslovenské republice, proto¾e ji pova¾uji za nedemokratickou. Pracovala jsem proti ní. Kyby se stal zázrak a já byla propuštìna, pracovala bych proti ní znovu."
Také jsem neslyšel její údajný výrok, ve kterém varovala proti riskování ¾ivotem. Jestli¾e ho vyøkla, ukázala vedle stateènosti i moudrost.
Obdivoval jsem izraelskou hereèku Ayelet Zurerovou, které byla svìøena role Horákové, hlavnì v okam¾icích, kdy jí její vyšetøovatel nabídl pøijmout pozici, nebo se k „nìèemu“ pøiznat. Horáková reagovala mlèením, které jejího vyšetøovatele - aèkoliv mìl øadu fyzických lidských znakù - musel pocházet pøímo z pekla.
Se soudní výpovìdí Milady Hrákové jsem se setkal prostøednictvím radia v uprchlickém táboøe v Ludwigsburgu zaèátkem roku 1949. V té dobì v táboøe bydlela jak rodina Jiøího Corna a Karla Jeøábka, tak v dobì, kdy se proces s Horákovou konal, i man¾el Horákové, a ti všichni napjatì poslouchali pøenos soudního pøelíèení.
O nìkolik rokù pozdìji jsme se sešli v Torontu a zalo¾ili jsme Klub Milady Horákové. 2. èervence 1953 se v torontském Museum Theatre konala tryzna za ¾enu, která svému svìdomí obìtovala svùj ¾ivot. Slavnostní projev uèinila kanadská federální poslankynì Margaret Aitken. Cituji: "A¾ se toto století bude uzavírat, dr. Milada Horáková bude legendou a jedním z nesmrtelných jmen tohoto století.“ Nádhernou kresbu Milady vytvoøil malíø Jaroslav Šejnoha, povoláním diplomat, který pracoval za války v kanceláøi prezidenta Beneše a pozdìji jako velvyslanec v rùzných státech. Jeho kresba byla s láskou reprodukována mistrem tiskaøem a milovníkem poezie, Jaroslavem Reichlem.
(Nìkolik ¾ivotních faktù o Miladì Horákové: narodila se 25. 12. 1901, graduovala jako doktor práv na Karlovì univerzitì, pracovala v oddìlení sociální péèe mìsta Prahy, po vypuknutí 2. svìtové války se zapojila do podzemní práce proti nacistùm, byla zatèena, vìznìna na Pankráci a v Terezínì a odsouzena nejprve k trestu smrti, který jí pøi odvolacím øízení zmìnili na 8 let tvrdé práce. Trest si odpykávala do dubna 1945 v ¾enské vìznici v Aichachu u Mnichova v blízkosti Dachau, kde ji osvobodila americká armáda.
Foto (Vìra Kohoutová): generální konzul CR v Torontu Ivan Pocuch zahájil v kinì The Revue Cinema v Torontu festival èeského filmu Czech That Film
Po porá¾ce Hitlerova Nìmecka byla vyznamenána èsl. a francouzskou vládou (prezidentem de Gaulem), zvolena prezidentkou Èeskoslovenské rady ¾en, vícepøedsedkyní Unie Osvobozených Politických vìzòù a Spoleènosti Spojených národù v Èeskoslovensku. Byla rovnì¾ zvolena poslankyní, ale po komunistickém puèi rezignovala v roce 1948.
Zinscenovaný politický proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy se konal v dobì od 31. kvìtna do 8. èervna 1950. V nìm byla odsouzena k trestu smrti, a 27. èervna 1950 v 5:35 hodin obìšena zvláštì trýznivì, tzv. dlouho trvajícím škrcením, a nepohøbena - jak konstatuje památník na olšanském høbitovì. Její ostatky jsou dnes ulo¾eny na Vyšehradském høbitovì. V Praze existuje na deset rùzných památníèkù této hrdinky. Rozsudek byl v roce 1968 zrušen, ale rehabilitována byla a¾ v roce 1990.
V roce 1991 byl JUDr. Miladì Horákové in memoriam udìlen øád T. G. Masaryka I. tøídy. Roku 2006 jí byla udìlena Prezidentská medaile svobody (ocenìní udìlované prezidentem Spojených státù amerických, které je spoleènì se Zlatou medailí Kongresu nejvyšším civilním vyznamenáním ve Spojených státech amerických. 26. øíjna 2007 jí byl in memoriam udìlen Záslu¾ný køí¾, jedno z nejvyšších armádních vyznamenání.
MILADA
