Mládí, budi¾ pozdraveno
To nejcennìjší, co jsem si odnesl z rodné zemì, kdy¾ jsem z ní pøed skoro sedmdesáti lety utíkal, byly verše èeských básníkù. Ponìvad¾ jsem si je odnášel jen ve své hlavì, nelaskavý èas jich hodnì poztrácel. Ale ještì mi v pamìti zachoval hrst veršù a citátù Fráni Šrámka, básníka mládí, básníka milostných setkání, básníka toho, co je v nás zvláš» pìkného. Jako: "V nejtišší cestièce v lukách poèkám si na tebe - bude Ti dobøe v mých rukách - pøijdeš do nebe…" Mìl jsem èest zahrát si amatérsky (ale se skvìlým souborem) v jeho høe "Léto", která konèí slovy: "Léto, budi¾ pozdraveno..." Ta tøi slova mi létala hlavou, kdy¾ jsem 24. bøezna na televizi sledoval pochod hlavnì mladých Amerièanù (ale mladí lidé pochodovali i v desítkách jiných míst po celém svìtì) jenom výzvu doslovu "Léta" jsem trochu pozmìnil na: "Mládí, budi¾ pozdraveno."
Mládí, které pozdravuji, je mládí chlapcù a dìvèat, kteøí a které 24. bøezna 2018 svým pochodem dali svìtu - ale hlavnì "National Rifle Association (NRA)" a americkým politickým stranám na vìdomí, ¾e nehodlají neèinnì pøihlí¾et k vra¾dìní svých spolu¾ákù a spolu¾aèek lidmi, kteøí by nikdy nemìli mít pøístup k zbraním, èasto vojenského kalibru. Pochod byl inspirován zavra¾dìním 17 studentù a vychovatelù na Marjory Stoneman Douglas School v Parkdale, Florida. Ti, kteøí vra¾dìní pøe¾ili, se zavázali, ¾e nepøipustí, aby se nìco podobného opakovalo, ¾e politici, kteøí svým vyhýbavým postojem a nìkdy obranou ARA nesou spoluzodpovìdnost za smrt jejich kamarádù a kamarádek, to pocítí v pøíštích volbách v listopadu.
Nìkolik pochodujících udìlalo krátké projevy. V tìch projevech byl ještì cítit smutek nad ztrátou kamarádù, ale také odhodlání dovést bitvu sotva zaèatou k vítìznému konci.
Zcela se shoduji s jedním z komentátorù, ¾e zatímco mnozí èlenové kongresu i senátu mluví jako dìti, projevy studentù byly obsahem i formou vysoké úrovnì. Moudøe nebyli pøedstavitelé politických stran k mikrofonu pozváni.
Díval jsem se na pochodující studenty vìtšinu dne a vzpomínal na dva pochody, jich¾ jsem se úèastnil v Èeskoslovensku: pochod na Pra¾ský hrad krátce pøedtím, ne¾ prezident Beneš pøijal komunistické ultimatum, a druhý o nìkolik mìsícù pozdìji, kdy¾ jsme po svém vystoupení na sokolském sletì odcházeli z cvièištì, a kdy¾ jsme se blí¾ili k tribunì, na které u¾ sedìla komunistická vláda, jsme všichni bez povelu odvrátili hlavu od tribuny.
V obou pøípadech jsme vìdìli, ¾e bojujeme válku cti, ¾e unavená Evropa a Amerika kvùli komunistickému puèi v Èeskoslovensku nevypoví válku Sovìtskému svazu, jeho¾ nynìjší prezident Putin rozdmýchává ohníèky po celém svìtì, ale proti jeho¾ Rusku prezident Trump dosud nevyhlásil sankce, odhlasované americkým senátem pøed nìkolika týdny.
Všecko, co chtìjí dnešní ameriètí aktivisté, je mít, co má prakticky ka¾dý civilizovaný stát na svìtì: být osvobozeni od strachu z násilí umo¾nìného zákony dovolujícími koupi zbraní i lidem,v jejich¾ rukou se stávají vra¾ednou zbraní. A USA jsou dosud svobodnou zemí, kde si obèané mohou zvolit svoji vládu, i kdy¾ v posledních prezidentských volbách nebyl prezident Trump zvolen volièi (kandidátka Clintonová obdr¾ela o tøi miliony hlasù víc ne¾ Donald Trump, který se stal prezidentem díky volebnímu systému, dovolujícímu nìkterým americkým státùm pøipsat všecky hlasy kandidátù,kteøí v tìchto státech nedostali nejvìtší poèet hlasù, kandidátovi, který se umístil na prvním místì.)
NRA samozøejmì zná fakta, ale popírá, ¾e by prodej zbraní mìl se smrtí desítek, a dnes u¾ stovek studentù, nìco spoleèného. Za to mù¾e mentální choroba. Kdy¾ jim øeknete, ¾e jiné zemì mají stejné problémy. Kdy¾ jim øeknete, ¾e Austrálie a Izrael mìly podobné zákony o prodeji zbraní, jaké mají dnes Spojené státy, a kdy¾ je zmìnily, poèet zastøelených obèanù šel rapidnì dolù, navrhnou tøeba vyzbrojit nìkteré uèitele (co¾ zvýší prodej zbraní). A mimochodem, o sobotním pochodu studentù napsaly kdo, ¾e to byl "karneval". Bylo tìch 17 mrtvých v Marjory Stoneman Douglas School èástí karnevalu?
Tìm, které jsem na televizi vidìl pochodovat, bych chtìl øíci, ¾e jednou, a¾ budou staøí, unavení a obolení, vzpomínka na jejich pochod v nich vyvolá dobrý pocit, ¾e ve vìèném sporu mezi dobrem a zlem stáli na stranì dobra.
