Nick a Jousie
Èas je neúprosný a tak se stalo, ¾e po dvou letech úmorné døiny ve slévárnì Vladimír mìl všeho dost. Smluvil si schùzku s nadøízeným a poprosil ho, a» ho vyhodí. Ten se divil, co ho to napadlo za nesmysly. Vladimír mu vysvìtlil, ¾e máme tøi dìti a ¾e tedy by bylo pro nás výhodnìjší, kdyby dostal èerné na bílém, ¾e je propuštìn, a v pøípadì, ¾e by se ihned nenašla jiná práce, by Vladimír dostal aspoò èásteènou podporu, proto¾e já jsem pracovala.
Jak Vladimír ¾ádal, tak se také stalo, ale k vyplacení podpory nedošlo, nebo» do týdne u¾ pracoval v jiné továrnì a to na noèní smìnì. Vyrábìli tam injekèní støíkaèky. Práce byla lehká, èistá oproti slévárnì, ale nic uspokojujícího. Do práce nastupoval ve 23:00 veèer a pøicházel v 8:00 hodin ráno. Musel se jít po práci vyspat. Odpoledne vstával a tak to šlo asi rok. To u¾ byl nervovì podrá¾dìný natolik, ¾e opìt zmìnil práci. Pøes známého nastoupil v továrnì, kde se vyrábìl nábytek.
Tím, ¾e zaèínal ráno jako já, mìli jsme koneènì jako rodina spoleèné odpoledne a veèery.
V Gunter ulici ve Springvale, kde jsme nyní bydleli, jsme v gará¾i zaèali vyrábìt rámeèky a Vladimír zase škrabal obrázky. Napadlo ho, ¾e by také mohl malovat akvarely a olejové obrázky. Mezi tím pøipravoval nìjaké sošky.
Mo¾ná, ¾e by nebylo špatné pøipravit nìjakou výstavu jeho prací. To však musí mít více vìcí do sbírky.
V telefonním seznamu si našel sochaøskou organizaci. Scházeli se jednou za mìsíc na schùzích a tam se dozvìdìl mnoho zajímavostí okolo umìní a výstav. Tato organizace poøádala jednou roènì spoleènou výstavu. Jednou ze schùze pøivedl na kafe svého nového pøítele. Nicka. Chtìl mu také ukázat, co v gará¾i vytváøí. Nick byl velice nadšený z Vladimírových prací a také nás pozval k nim. Chtìl se pochlubit svými pracemi a souèasnì nás seznámil se svojí ¾enou Josie a naše dìti s jejich dìtmi Elenou a Adrianem. Jejich dìti byly o nìkolik let mladší ne¾ naše. To však pøátelství nevadilo.
Nick se narodil na ostrovì Kyprus. Tato èást je nyní pod tureckou nadvládou, a tak se Nickova rodina usadila v Melbourne. Jousie se v Melbourne narodila, ale její otec pochází z Malty a maminka z Øecka. Netrvalo dlouho a byli jsme seznámeni snad se všemi pøíbuznými od rodièù po tetièky, strýèky a jejich pøátele. Pøijali nás do rodiny, jako bychom k nim v¾dy nále¾eli. Zaèali jsme se velice èasto navštìvovat. Vladimír s Nickem si pomáhali pøi vytváøení umìleckých dìl a pøíprav na výstavu. Moc dobøe jsme se s tìmito lidmi cítili.
Jousina maminka s námi tak moc cítila a litovala nás, ¾e zde nemáme ¾ádnou rodinu, ¾e nikdy nás nezapomnìla pozvat, kdy¾ pøišly Vánoce nebo velikonoèní svátky. Chtìla, aby se naše dìti cítily dobøe, v¾dy mìla pro nì pøipravené dárky.
.....Toté¾ dìlala Stella s Georgem. Posílali dìtem po mnì takové dárky, ¾e jsem je ani nechtìla pøijmout. Byly to dary drahé, takové jsme našim dìtem nekupovali.
