Prodlou¾ené léto ve španìlské Murcii
I kdy¾ se letošní léto u nás zdárnì sna¾ilo pøiblí¾it subtropùm, do pravého støedomoøského klimatu mìlo stále ještì pomìrnì daleko. Prostì – moøe nièím nenahradíš a praotec Èech se zastavil na Øípu pøíliš brzy. A tak jsme se i letos v polovinì záøí vydali na týden do Støedomoøí, tentokrát ale na západ – do španìlské Murcie.
Murcia je malá, ale samostatná provincie na jihovýchodì Španìlska, s hlavním mìstem stejného jména. Turisticky se zatím rozvíjí jen pomalu, co¾ je poznat i na tom, ¾e nejvíce rekreantù jsou Španìlé, poètem pak následují Anglièané a Francouzi. Èeši jsou asi hned na dalším místì, proto¾e Nìmci ani Rusové zøejmì tuto krásnou oblast zatím neobjevili! Místní støedomoøské pobøe¾í je pøitom asi nejteplejší a také nejsušší na celém Pyrenejském poloostrovì. Však se také nazývá Cala calida – tedy Teplé pobøe¾í. A pozor – to nemluvím o Mar Menoru, malé a mìlké lagunì, oddìlené od Støedozemního moøe uzouèkou kosou, kde je teplota velmi slané vody ještì vyšší o 2°a¾ °4°C. a i ménì otu¾ilí se tam mohou koupat i v listopadu!
I kdy¾ jsem bohu¾el odlétal s menším ischiasem, bez problémù - spolu témìø se dvìma stovkami dalších laènících po teplouèkém moøi (vìtšina si vybrala právì Mar Menor) – jsme pøistáli po necelých tøech hodinách pøíjemného letu v pùl desáté dopoledne na nejmenším mezinárodním letišti v Evropì v San Javieru. Za další hodinku nás autobus dovezl podél Mar Menoru a Cartageny do malého pøístavního mìsteèka Puerte de Mazzarón. Za zmínku snad stojí, ¾e po celé té cestì je mo¾no vidìt kromì krásných scenérií vlevo i vpravo také celou øadu opevnìní z rùzných období. Samozøejmì nejvíce tìch ze tøicátých let minulého století, ale i tìch „protipirátských“ z období od poloviny 16. do poèátku 18. století. Vojenské zále¾itosti však nejsou mé hobby, zcela mi pozdìji postaèilo zhlédnout pár kanonù na hradbách v Cartagenì. A tak se radìji pokusím vylíèit náš týdenní pobyt v Puerto de Mazorrónu, co¾ je vlastnì pøístav nejbli¾šího „okresního mìsta“ – témìø 40ti tisícového Mazarrónu.
Mazarrónský záliv je od severu chránìn podhùøím Sierry de la Almenara, které je dùlní oblastí u¾ doby kartaginské. V samotném zálivu je více ne¾ 35 plá¾í a v tìsné blízkosti našeho hotelu, který byl letos na jaøe novì zrekonstruován, jsme mìli na vybranou ètyøi, jednu hezèí ne¾ druhou. Všechny jsou mìlké, vìtšinou písèité, a i èlovíèkové mé výšky staèí a¾ do vzdálenosti nejménì 100 metrù od bøehu! To byla sice jistá nevýhoda pro zdatné plavce, ale naopak se zde vy¾ili všichni další, proto¾e voda mìla kolem 25°C. a do vzdálenosti asi 30 metrù, kdy byla jen po kolena, mìla urèitì kolem 30°C.! Na svùj ischias jsem tak rychle zapomnìl, ale vlastnì jsem zapomnìl i na to hlavní – v druhé polovinì zde u¾ bylo po hlavní sezónì. A tak dopoledne byly plá¾e témìø pusté a v¾dy vzornì uhrabané a odpoledne se pak koupalo jen pár desítek lidí! Zmínit také musím jednu èasovou zajímavost. I kdy¾ místo le¾í u¾ na západní polokouli, kupodivu zde mají stejný letní støedoevropský èas! Znamená to, ¾e Slunce kolem podzimní rovnodennosti vycházelo a¾ kolem 8. hod. a zapadalo kolem 20. hod. Nebudu provokovat a o konzumaci jídel a nápojù radìji pomlèím – mìli jsme all inclusive, tedy co hrdlo ráèí! Personál velmi milý. A pro zajímavost – asi po pùl století jsem opìt jedl telecí steak!
Na krátkých procházkách po vydatné snídani a naveèer na delších, pøed ještì vydatnìjší a pestrou veèeøí jsme støídali smìr západní se smìrem východním, kde se nachází centrum Puerta de Mazzarónu. Je zde i pøístav støední velikosti a na nad ním na asi 150ti metrovém návrší je velká socha Krista. Po veèeøi nás pøíjemnì bavily malé dìti pøi roztomilých diskotékách. Následné taneèky dospìlákù u¾ pro nás ale moc nebyly, i kdy¾ se organizátoøi moc sna¾ili…
Asi je známo, ¾e nejsme ¾ádní velcí turisti, a tak na jediný zájezd jsme jeli o víkendu do Cartageny, proto¾e zde jezdí více autobusù ne¾ ve všední den. Toto mìsto je jedním z nejstarších ve Španìlsku a zalo¾il ho mezi roky 228-221 pø.n.l. kartáginský vojevùdce Hasdrubal - Slièný, (pøedchùdce známìjšího Hannibala). Zalo¾eno bylo mezi pìti pahorky na menším poloostrovì zøejmì i proto, ¾e se v blízkosti nacházela støíbrná ruda. Brzy ale toto mìsto dobili Øímané, pobyli zde pøes 600 let a u¾ pøed zaèátkem našeho letopoètu zde bylo postaveno øímské divadlo, dnes nejdùle¾itìjší archeologický klenot mìsta. Ve vládì nad Cartagenou se pak postupnì vystøídali Vandalové (od r. 425 n.l. ), Vizigóti (476), Arabové (711) a nakonec Španìlé (1269).
Ka¾dá mince má dvì strany, a tak nyní pøichází horší èást našeho murcijského pobytu. Cartagena má dnes 200 tisíc obyvatel a tisíciletými památkami je doslova nabita. Bohu¾el jsme toho hned ze dvou dùvodù pøíliš mnoho prohlédnout nestihli. Jednak jsme na to mìli jen asi pìt hodin a navíc mì poprvé vùbec pøepadl na naších subtropických i tropických zájezdech kolem poledne „ú¾eho-úpal“! Pøesto jsme se stihli pokochat krásnými vyhlídkami na hradbách i pohledy na nádherné domy, sochy a obrazy ve starých ulièkách a na nábøe¾í. Ze starých tisíciletých památek jsme toho ale moc nestihli… Vøele tak doporuèuji všem, a» si nìco o Cartagenì „vygooglují“. Jinak fùru fotek jsem dal do svých galerií.
Noc radìji nebudu popisovat… Sice jsem se brzo jak¾-tak¾ zmáto¾il a opìt se koupal. Ale asi to byla kombinace s nìjakým virem, nebo» mùj ¾aludek „trochu“ stávkoval, co¾ znamenalo v dalších tøech dnech znaèná muka pøi pohledu na mé spoluhodující! Dokonce jsem si veèer jako drink dával heømánek! Bohu¾el na samý závìr našeho jinak bájeèného pobytu „navštívil“ ten „mùj“ virus i mou man¾elku, tak¾e si také „u¾ila“ své… Proboha - to je nìjakých teèek a vykøièníkù, radìji budu konèit!
Zpáteèní let byl ještì hezèí ne¾ ten první, ale opìt mi „osud“ nepøál a místo u okénka jsem opìt nedostal. Aklimatizace do chladnìjšího mírného probíhá nyní dobøe a nad fotkami trávím snad více èasu ne¾ je záhodno!
