Další pøesun
Po ètyøech mìsících bydlení na Edmont ulici jsme toho mìli dost. Kutloch byl vlhký. Asi nìjaká spodní voda nebo co. Matraèky, na kterých jsme zatím na zemi spali, zaèaly zespodu plesnivìt a koberec byl také cítit plísní. Mìli jsme strach, ¾e kdy¾ zùstaneme déle, onemocníme. Nájemní smlouva byla uzavøena jen na tøi mìsíce a novou u¾ jsme neuzavøeli. Realitní kanceláøi jsme øekli, ¾e a¾ se nám podaøí nìco vhodnìjšího najít, tak pùjdeme.
Trvalo mìsíc, ne¾ nám Paul, øecký kamarád George a Stelly, který vlastnil realitní kanceláø, našel domek blízko salónu a dokonce i blízko školy, kam chodily dìti. Dianka u¾ také zaèala školu. Bylo jí u¾ pìt let a dìti od pìti let zaèínají „pre school“. Je to taková pøíprava po školce na školu.
* * *
Práce s lidmi
V této dobì jsem u Georgeho a Stelly pracovala ka¾dý den od devíti hodin do tøí odpoledne a v sobotu to u¾ se staral o dìti Vladimír. Mìla jsem u¾ dost velký okruh zákazníkù polského a jugoslávského pùvodu. Èasem jsem se s nimi dokonce domlouvala tak, ¾e se mì ptali, ze které èásti Jugoslávie pocházím. Srbochorvatsky mnì to šlo moc dobøe, tìšilo mì, ¾e kromì angliètiny, která se den ode dne zdála jednodušší, pøibyl i další slovanský jazyk, který se nám Èechùm uèí lehèeji. Staèí se chvíli pohybovat nebo pøijít do styku s lidmi takto hovoøícími. Líbily se mi chorvatské písnièky, a tak staèila zmínka mezi zákazníky a nemìla jsem nouzi o kazety, z kterých jsem vybírala písnì, které na mì pùsobily. Nejvìtší radost mi dìlalo, ¾e rozumím, o èem zpívají.
Já tedy velice spokojená v práci, zatímco Vladimír naøíkal, ¾e takhle si to nepøedstavoval, ¾e bude jako bulík døít, a¾ z nìho poteèe pot, vlastnì ani nepou¾ívat mozek, proto¾e tam pøi té døinì a teplotì to ani není mo¾né. Èlovìk se nauèí ty opakované pohyby, a i kdy¾ maká v tìch svých snech zrovna tak jako ve skuteènosti, nedá se takhle pracovat ustaviènì, jinak v budoucnosti by se mohlo stát, ¾e otupený èlovìk vše vzdá a to potom není pìkná vyhlídka. Nervy, ty si musí èlovìk chránit a èasem bylo vidìt, ¾e i kliïas, jako je Vladimír, toho má dost.
Jednoho nadøízeného primitiva, který dohlí¾el na odpolední smìnu a cítil se jako øeditel nìjakého velkého podniku, mìl dokonce chu» hodit do roz¾havené pece a to je co øíct o klidné povaze dobrosrdeèného hanáka Vladimíra. U¾ zase pøemýšlel, kam by se pøemístil, a ne¾ se tedy nìco nového najde, tak to tam vydr¾í.
