Kdo je Jana Reichová
Jana Rich (Reichová) se narodila jako první dcera Rù¾eny a Josefa Percla pátého èervna 1938 v Praze. Její jediná sestra Renata se narodila o osm let pozdìji. Jana vyrùstala ve vilové ètvrti ®vahov, le¾ící pod Barrandovem, s mnoha kamarády a kamarádkami, s nìkterými z nich je stále ve styku. Základní školu navštìvovala na Zlíchovì, potom na ®vahovì støední školu a jedenáctiletku ukonèenou maturitou dostudovala na bývalém Vanèurovì gymnasiu na Smíchovì. Po ukonèení školy pracovala jistou dobu ve filmových laboratoøích na Barrandovì. Po odchodu z tohoto zamìstnání zaèala dálkovì studovat na pedagogické fakultì Karlovy University a zaèala uèit nejprve na základní škole v Nerudovì ulici na Malé Stranì a potom na Starém mìstì, na Uhelném trhu.
Po invazi „spøátelených armád“ Jana odjela 12. záøí 1968 z Prahy do Vídnì a 27. záøí pøistála s man¾elem Zdeòkem a témìø sedmiletým synem Jindøichem na sydneyském letišti. Vzhledem k neznalosti angliètiny pracovala první tøi roky jako pomocnice v domácnosti. Posléze však získala zamìstnání v laboratoøích skláren ACI, kde pracovala a¾ do konce roku 1974, poté pøešla do knihovny University of New South Wales, kde pracovala jako vedoucí skupiny studentù a¾ do roku 1993, kdy byla nucena ze zdravotních dùvodù odejít do penze.
Kdy¾ jí a jejímu man¾elovi bylo udìleno v roce 1971 australské obèanství, vyu¾ili mo¾nosti zmìny jména na Rich, co¾ bylo pro Australany mnohem snadnìjší vyslovovat. Pro práci v komunitì však stále pou¾ívala pùvodní jméno, pod kterým ji krajané znali a pod kterým potom pùsobila.
Nejprve se stala èlenkou skupiny Bumerang, která pøipravovala kulturní poøady pro krajany. Za pomìrnì krátký èas se však mnozí z tìch, kdo tvoøili jádro Bumerangu, odstìhovali pryè ze Sydney a spoleènost na smùlu zanikla. V roce 1976 však vznikla v Sydney rozhlasová stanice 2AE, (dnes SBS) vysílající v mnoha cizích jazycích, vèetnì èeštiny a slovenštiny. Po dvou nebo tøech mìsících od poèátku tohoto vysílání Jana zavolala paní Vlastu Vla¾nou, která vysílání v èeské øeèi vedla, a nabídla jí spolupráci. Paní Vla¾ná ji pozvala do studia a bez dlouhých øeèí ji posadila k mikrofonu, a tak se Jana stala na dlouhých šestnáct let nejen hlasatelkou, ale za tu dobu pøipravila pro stanici SBS na dvì stovky vlastních poøadù, zejména poøadù poesie, poøadù o literatuøe, historii a podobnì. Nutno podotknout, ¾e po dlouhou dobu nebyla práce pro stanici honorovaná, a kdy¾ pozdìji došlo k urèité platbì, byla to èástka zanedbatelná, staèila tak na pokrytí ceny benzinu na cestu do studia.
V té dobì byla u¾ nejen èlenkou místní odboèky spoleènosti SVU (Spoleènost pro vìdy a umìní), ale i èlenkou jejího výboru. Opìt pøipravila v rámci této spoleènosti øadu kulturních poøadù pro èeskou komunitu v Sydney.
V roce 1996 vznikla z jejího popudu spoleènost Artspectrum, která sdru¾ovala výtvarníky, a» ji¾ profesionály, nebo nadané amatéry èeského a slovenského pùvodu, kterých bylo dohromady více jak tøicet. Jana organizovala výstavy jejich prací a podobnì. Jako prostøedek ke komunikaci mezi èleny spoleènosti vznikl nejprve jakýsi dvoustránkový obì¾ník, Spectrum, který se postupem tìch šesti let, kdy Artspectrum fungovalo, rozrostl na více jak 35 stran, kam pøispívali dopisovatelé nejen z Austrálie, ale z celého svìta.
V té dobì ovšem byl internet pouze v rozkvìtu, a tak veškeré èlánky, nìkdy psané na psacím stroji, mnohdy pouze rukou, bylo nutno pøepsat na poèítaèi a pøipravit k tisku. Èasopis vycházel ka¾dé dva mìsíce, a tak Jana, rozhodnì ne zruèná písaøka, mìla o zábavu postaráno. Navíc, mnohý ze starších krajanù, který si nebyl jist pravopisem, ¾ádal o edici textu. Èísla èasopisu potom putovala nejen ke krajanùm v Austrálii, ale i do USA, Ji¾ní Afriky, Brasilie a i do mnohých evropských zemí.
Jana, jako èlenka Sokola Sydney, pøipravila pro tuto odboèku øadu kulturních poøadù. Zvláštì byly oblíbeny Pøedvánoèní trhy, kde krajané mohli prodával vlastní výrobky, jako tøeba keramiku, vánoèní cukroví, chutné koláèe a podobnì.
Nìkdy kolem roku 2010 zaèala se Universita Palackého v Olomouci zajímat o dìjiny èeského exilu v Austrálii a byl to historik Prof. Jaroslav Miller (dnes rektor Palackého university), který se na Janu obrátil s dotazem, zda by mìla zájem se na této práci podílet. Jana nabídku pochopitelnì pøijala a po osobním seznámení s Prof. Millerem vznikla dobrá spolupráce. Jana poskytla Prof. Millerovi nejen mnoho, ze svých vlastních materiálù, ale zprostøedkovala mu setkání s mnoha krajany, jejich¾ osudy ho nesmírnì zajímaly. Spolupráce s Palackého universitou v Olomouci byla tak plodná, ¾e universita udìlila Janì v roce 2013 za práci pro èeskou komunitu èestný doktorát.
Za zmínku stojí i její spolupráce s knihovnou Libry Prohibiti, kam poslala Jana øadu kopií programù na kazetách, pøipravovaných pro rádio SBS, mnoho rùzných exilových knih a dokladù.